Archiv
Nalezené příspěvky
Praxe víry - duchovní praxe
28. 2. 2023
V této úvaze se zabývám některými momenty, které mi na českém evangelictví zásadně a důvodně nevyhovují. Nejde přímo o kritiku, ale o konstruktivní reakci na neutěšenou situaci. O náčrt možností změn. O náčrt toho, co je zapotřebí rozpracovat tak, aby to bylo uvedeno do praxe. Jde jen o několik momentů, ale nedělám si iluzi o tom, zda se tato úvaha dočká skutečného ohlasu (vyšla již tiskem, ale ať je i zde dostupná, pod trochu změněným titulem). Možnost tu nicméně je...
Jak na exegetické sebeklamy: Mt 7,3 jako zbraň proti kritice
9. 5. 2023
Nejde mi do hlavy, jak to, že inteligentní lidé nejsou s to o něčem přemýšlet, zatímco o něčem jiném ano. Ne že by o tom přemýšlet nedokázali - a to nemyslím na nějaký speciální obor, který by potřeboval vzdělané specialisty. Jednoduchá, ne však úplná odpověď zní: je potřeba nejen myslet, nýbrž i chtít. Jenže jak chtít to a to chtít? Pokud si někdo na inteligentního jen hraje, patrně s tím nic nenaděláme. A tak si dovoluji tuto krátkou úvahu pro ty, kdo by chtěli rozumět. Nečiní si nárok na úplnost, takže to bude spíše taková nápověda. Jak se říká - chytrému napověz. Ty ostatní ale trkat nebudu, protože rohy nemám.
Vezměme v úvahu biblický verš, který je velmi dobře znám a jehož bývá často užíváno v jednom zvláštním smyslu, Ježíšův výrok, který bych rád ocitoval v jeho kralickém znění: "Kterakž pak vidíš mrvu v oku bratra svého, a v oku svém břevna necítíš?" Můžeme si na něm ukázat, jak při jeho užívání něco zůstává nedotaženo - až dostává povahu sebeklamu.
Monika Ahneová: My jsme byli příliš Češi…
24. 6. 2023
Rozhovor s Irenou Ravelovou (1922-2014) o jejím bratranci Richardu Glazarovi vznikl 4.10.2010 v holešovickém penzionu, kde sama tehdy bydlela. Jeho autorkou je někdejší studentka UJEP, tehdy se jmenující Monika Ahneová. V té době totiž psala diplomovou práci právě o Richardu Glazarovi, autoru známé a nesmírně jímavé knihy "Treblinka, slovo jak z dětské říkanky" (1994, 3. vyd. 2012). Pro ty, kdo ji neznají, doplním, že to jsou paměti jednoho z osmapadesáti přeživších vzpouru ve vyhlazovacím táboře Treblinka roku 1943 (ke Glazarovi a Treblince srv. např. článek Jiřího Peňáse). Brzy poté, co byl rozhovor hotov, jsem jej nabídl redaktorovi jednoho časopisu. Byli jsme spolu domluveni předem, ale on se pak ani neozval. Připadalo mi to jako nešťastné vyústění, i když rozhovor si žádal pořádné redakční zpracování. Poté jsem jej trochu zkorigoval. Neredigoval jsem jej ale zcela důsledně, abych zachoval alespoň něco z jeho původního charakteru. (Mezitím interviewovaná zemřela, ale proč nepřipomenout její památku?, bývalou studentku ale nejsem s to dohledat.) Nyní jej alespoň vytahuji ze zapomenutí. (jih)
Otázka žehnání stejnopohlavním párům nezodpovězena
23. 7. 2023
Když je o něčem řeč, jak má záležet na významu? Každé slůvko nelze důkladně zkoumat, ale když se objeví závažné téma, nestálo by za to se nad významem zamyslet? Nemá snad právě křesťanství obsah? Neznamená tento obsah něco? Neplatí to o celku i o jeho různých prvcích? S těmito otázkami jsem sám dlouhodobě na cestě – nyní nad tématem žehnání stejnopohlavním svazkům. Jaký je tu význam? Koho tento význam vlastně zajímá? Pokud se objeví téma velmi diskutované, na významu záleží tím spíše, i když v diskusích jde často o to, kdo koho přemůže. Rád bych nastínil důvody svých otázek i rozpaků. Upozorňuji, že v daném tématu nejsem tak doma jako jiní. Kdo se nechá biblickými podněty podnítit k vlastním úvahám o významu požehnání?
Homilie o Kristově přítomnosti (Fp 4,4n)
9. 9. 2023
Homile na text listu Filipským 4,4-5. Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Upozorňuje na to, co je zásadní pro křesťanskou praxi i pro křesťanský život. Téma, které musí zajímat každého křesťana. Ale nejen to. Je nezbytné, aby se uplatňovalo i prakticky. To vše se má rozvíjet v protiproudu oproti úpadku evropského křesťanství. Oproti letniční divokosti a konvenční suchosti. Co namítat proti radosti z přítomného Krista? Jak si tímto tématam ale vůbec poradit? (3. verze po bohoslužbách v Praze-Kobylisích a v Libici nad Cidlinou.)
Tradiční manželství pro všechny?
22. 10. 2023
Dvě hesla, dvě zásady proti sobě: „tradiční manželství“ a „manželství pro všechny“. Jako by byla napsaná na praporech dvou vojenských táborů chystajících se na vzájemné střetávání. Navenek se jeví celý spor jako ideologická (v soustavě idejí vedená) pře dvou stran, které chtějí reprezentovat dva proudy české společnosti. Má tento spor ještě širší význam, než jak jej obě strany zastupují? Není možné hledat, jak učinit krok dál? Dál za nedorozumění? Nemyslím si, že lásku v křesťanském smyslu je možné nastolovat dlouhými výklady, jak se někteří domnívají. Ježíš se o ní vyjádřil stručně a jasně. Prostě: ať je, ať se děje! Situaci je možné rozebírat, ale rozbory vzniknou, a pak je odvane čas. Ale láska je tím, co se má dít, aby to vytrvalo. Spor mezi různými názorovými tábory na křesťanské půdě je právě signálem, aby byly překlenuty právě láskou. Bezmeznou, všestrannou, neokázalou. (Ve sporech láska chřadne.) Ptám se tedy, zda je v Evangelické církvi reálně možný dialog mezi zmíněnými různými stranami.
Vysluhování Večeře Páně nebo chleba a vína?
24. 11. 2023
Stručná terminologická úvaha. K jednomu slovu z evangelického žargonu.