Díkůvzdání za chleba... Bratři a milé sestry, přátelé Boží, I my se na svátek Díkůvzdání ohlížíme zpět a připomínáme si dobré věci, které jsme dostali, a úspěchy, kterých jsme dosáhli. A vnímáme, jak je to všechno křehké a relativní. A někdy spíš převáží starosti a nejistota. Ježíš k výzvě nestarat se na prvním místě o živobytí a hledat nejprve jeho Boží království dodává: „…a to ostatní vám bude přidáno“ . Z perspektivy toho podstatného, co Ježíš nazývá Božím královstvím, můžeme věci uvidět novýma očima: všechno můžeme vnímat jako něco, co nám bylo přidáno – darováno navíc, nad míru. Lidé a věci v našem životě nejsou samozřejmé, nemáme na ně žádný nárok. Jsou to dary, z nichž se můžeme radovat a děkovat za ně. Jsou lidé různí, a jsou také různé díky, podle toho jaký kdo je. Existuje vděk za prokázané služby, je vděk za lásku, za prokázanou milost v čase, kdy jsme byli zlí a protivní, je mnoho důvodů proč děkovat. Jen vděčný člověk je ale schopen poznat jak na tom je a být, jak lidé říkají, šťastný. “Chléb náš vezdejší dej nám dnes.” Tak prosíme i dnes a věříme, že Bůh nám dá tak akorát, abychom nemamonili a nezpomínali na čistý život, ani nestrádali, nebo záviděli druhým. K víře patří také takové to slakokyselé díky, jež vyjádřil tak bolestně básník Karel Kryl v jedné ze svých písni: Děkuji, děkuji za slabost, jež pokoře mne učí, pokoře, pokoře pro radost, pokoře bez područí, za slzy, za slzy děkuji: ty naučí mne citu, k živým, jež, k živým, jež žalují a křičí po soucitu, děkuji, děkuji, děkuji... Hospodin je náš dobrý Pán, dík jemu buď vzdán! Hodně odvahy věřit Bohu a krásný podzim vám přeji. V áš pastýř Petr