25. 9. 2016
Nakonec, bratří: žijte v radosti, napravujte své nedostatky, povzbuzujte se, buďte jednomyslní, pokojní, a Bůh lásky a pokoje bude s vámi. Pozdravte jedni druhé svatým políbením. Pozdravují vás všichni bratří. Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. (2K 13,11-13) Nakonec, bratří: žijte v radosti… V radosti. Ne ve smutku, strachu a obavách. Ani v lítosti, hněvu, či lhostejnosti. V radosti, bratří, žijte. Máte...
25. 9. 2016
Hlásám-li totiž evangelium, není to pro mě chlouba. Je to pro mě uložená nutnost. Běda pro mě je, kdybych evangelium nehlásal. Jestli totiž toto činím dobrovolně, mám odměnu. Jestli však z donucení, byl mi svěřen úřad. Co je tedy mou odměnou? Abych, hlásaje evangelium, zdarma evangelium předložil tak, aby nebyla užita má moc v tom evangeliu. Neboť svoboden ode všech, všem dal jsem sebe samého do služby, abych ty četnější získal. Židům učiněn jsem jako žid, abych získal židy. Těm pod...
25. 9. 2016
Slovo kříže je totiž bláznovstvím těm, kteří hynou, ale nám, kteří jsme zachraňováni, je mocí Boží. Je napsáno: Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu. Kde je moudrý? Kde je učitel Zákona? Kde je řečník tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost tohoto světa bláznovstvím? Neboť když svět v Boží moudrosti nepoznal skrze svou moudrost Boha, zalíbilo se Bohu skrze bláznovství této zvěsti zachránit ty, kdo věří. Neboť Židé žádají znamení a Řekové hledají moudrost, my však hlásáme...
5. 5. 2016
Proto je prostředníkem nové smlouvy, aby, když nastala smrt na vykoupení těch při první smlouvě přestoupivších, přijali zaslíbení věčného dědictví ti, kdo jsou povolaní… Nyní však jednou byl zjeven při skonání věků na zrušení hříchu skrze jeho oběť. A tak jako je lidem určeno jednou zemřít, po tomto ale soud, tak i Kristus byl jednou obětován, aby vynesl hříchy mnohých. Podruhé bez hříchu ukáže se těm, kteří jej očekávají ke spáse. (Žd 9,15.26b-28 – vlastní překlad) Vykoupeni...
5. 5. 2016
Proto neumdléváme; ale jestli i ten člověk vně nás hyne, však ten uvnitř nás obnovuje se den za dnem. Nynější lehkost našeho soužení nám totiž působí nesmírně velikou váhu slávy, když nevyhlížíme to viditelné, ale to neviditelné. To viditelné je totiž dočasné, ale to neviditelné věčné. (2K 4,16-18 – vlastní překlad) …člověk vně nás hyne…ten uvnitř nás se obnovuje…viditelné jako dočasné, neviditelné jako věčné… Sestry a bratři, jako by tu apoštol Pavel nahlížel na člověka - a vlastně...
4. 3. 2016
Jeho rodiče chodili každý rok do Jeruzaléma na velikonoční svátky. Také když mu bylo dvanáct, vystupovali tam, jak bylo o svátku zvykem, a když se naplnily dny a oni se vraceli, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě a jeho rodiče to nepoznali. Protože se domnívali, že je mezi ostatními poutníky, ušli den cesty a hledali ho mezi příbuznými a známými. A když ho nenalezli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho. A stalo se po třech dnech, že ho nalezli: v chrámu sedícího uprostřed učitelů,...
4. 3. 2016
Vírou uposlechl Abraham, když byl volán, aby vyšel na místo, které měl dostat za dědictví, ačkoli nevěděl, kam jde. Vírou se usadil v zaslíbené zemi jako v zemi cizí, bydlel ve stanech s Izákem a Jákobem, spoludědici téhož zaslíbení. Očekával totiž město mající základy, jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh. (Žd 11,8-10 SBP) Kam to tedy praotec Abraham vlastně vyšel, když i v zemi zaslíbené bydlel jako v zemi cizí? Kam tedy za svým dědictvím putoval, když ani země...