Svobodné protestantské stránky

Mezi zářím 2006 a březnem 2020 se v brněnském klubu Desert 118x konaly „hospodské“ bohoslužby. Všechna kázání husovického faráře Štěpána Hájka snadno najdete na stránce http://stepanhajek.mysteria.cz/desert.htm, a rovnou napíšu, že je považuji za to nejlepší, co jsem doposud z evangelického mimocírkevního zvěstování našel.

O těchto bohoslužbách jsem (samozřejmě) věděl už roky. Teď poprvé jsem se však do těch kázání pořádně začetl. Jsou srozumitelná, s dobrou a zřetelnou stavbou, s jasným vyzněním. (Například hned tři první z kázání na mě působila jako sklenice čerstvé vody!) Taky jsou všechna přiměřeně krátká, mají délku tak na jedno delší soustředění (400 až 800 slov).

Při svém hledání různých možností misijních kázání jsem prozatím důkladně prostudoval jen deset kázání, sedm prvních a tři poslední. Linie, po které představím výsledky své analýzy, bude takováto:

A) Zdejší Hájkovo zvěstování se dá přiřadit k tradici tzv. civilní interpretace evangelia. Pokud se však tato někdy omezuje na hodnoty a rovinu „mezilidství“, ukážeme, jak je Hájem mnoha směry přesahuje.

Při zkoumání, v čem je síla těchto kázání, nacházím hned několik aspektů:

B) kázání hladce navazují na zkušenosti a vnímání dnešního člověka, i necírkevního, a k tomuto vnímání nabízejí duchovní rozměr jako bonus;

C) kazatel má velmi pozitivní postoj k posluchačům, k jedinečnosti a výlučnosti Ježíše, a z toho vyplývající autoritě Bible, i k nadějím světa – a všechno toto mu drží pohromadě!!!;

D) kazatel vášnivě zápasí o hodnoty!

V bodě E) pak uvádím své jediné dvě teologické pochybnosti.

Pojďme tedy k otázkám obsahu.

Ad A) ŠH se nebojí z bubliny „mezilidství“ či „spolulidství“ vykračovat několika různými směry:

- nahoru, k řeči o Bohu, nebi, k obsáhlejšímu: nepřesahuje nás pravda právě proto, abychom se pro ni museli rozhodnout, abychom za ní museli sami vykročit… ? (1); tak jako známe okamžiky vlastního štěstí, vlastní euforie, tak tady najednou nastává okamžik štěstí obsáhlejšího, štěstí, které nás přesahuje, okamžik euforie, která není naše, ale boží (4); jestliže tě inspiruje milosrdenství k dobrým činům, pak už nejde jen o tvou touhu po štěstí, event. z ní vyplývající frustrace, ale jde o víc: o boží pohyb, na kterém se ty svou malou, avšak významnou měrou můžeš podílet (5); kdo tuhle optiku přijme, ... může se dočkat nakonec i zajímavého paradoxu – že totiž pohyb božího království uspokojí i naši touhu po štěstí… Naše touhy i naše zklamání jako by byly vetknuty do závorky a dostaly nové předznamenání, předznamenání boží. Z našeho pohledu to sice kolikrát nevypadá, ale přesto budoucnost je dobrá (5); v těchto šílených případech už nezbývá nic jiného, než vyhlížet záchranu boží (6 – Hájek opakovaně pokládá za samozřejmé, že se i nevěřící člověk v mezních situacích obrací k Boha);

- k budoucnosti, která ještě není a není v možnostech ani plánech člověka (to je ostatně jeho směřování oblíbené): Pokládejte za nejcennější, co… je otevřené, budoucí, sice možná vzdálené a tajemné, ale zároveň s námi a před námi, co platí, co přichází, přestože my se hroutíme v nemocech a zklamáních, přestože umíráme. Tímto směrem chci hledat a ukládat svůj poklad (2); Boží vláda lásky je v nás a mezi námi – zpočátku miniaturní, jakoby zanedbatelná, ale je tu, klíčí a roste, a v budoucnu přinese svůj užitek! To, co je opravdu dobré, ty malé a nenápadné, skromné věci všedního dne, které se dějí v lásce a opravdovosti, ty mají mimořádný význam pro budoucnost, jejich dosah je obrovský (5); naše dobrodiní.. když lidé nic nevidí.. může to spíš znamenat, že budoucnost našeho činu není uzavřena... skrytost a nezištnost mají potenciál mnohem větší a důsažnější než chlubivost a předvádění se (116);

- k tajemství: co by to bylo za pravdu, která by byla úplně jasná, nadirigovaná, bez tajemství, překvapení a krásy? (1); boží tajemství je v člověku, v člověku milujícím a sebe rozdávajícím, naději působícím (1); láska, bezbranná jako dítě, zachraňuje svět, … tady se objevuje cosi z tajemství života (4);

- do hloubky, k podstatě skutečnosti (tajemství a podstata jsou další oblíbená Hájkova slova): zdroj svobody, která zůstává zodpovědná, ...odpovědná podstatě, totiž přímo Bohu samému (7);

- ke komplexnosti, k chápání skutečností bohatšímu než je běžné, tedy paradoxnímu: (Ježíš z lásky) miluje, rozdává se, pomáhá trpícím, odpouští provinilým, napomíná pyšné (1 – takže i napomínání je chápáno jako projev lásky); já jsem cesta – to zní dost paradoxně od člověka, který byl vzápětí zatčen, zbit, zesměšněn a popraven. Kdo z nás by chtěl takto krkolomně jít... A přece – kdo miluje... pravdu, ten ani z takto bolestivé cesty neuhýbá (1); i kdyby pro nás Bůh nešáhl prstem, ...my se tvým symbolům moci nepokloníme, a svou víru zachováme (6 – o víře, která spoléhá na Boha a vzdoruje panovníkovi);

Ad B) Štěpán Hájek málokdy kritizuje způsob života běžného člověka, a když už o nějakých lidských selháních mluví, tak u nich nerozlišuje mezi křesťany a nekřesťany. Výjimečně dokonce nekřesťanům nadržuje: nenechte své lidství spoutávat náboženstvím zákazů (7).

Nejčastější je však u něj hladké navazování na běžnou lidskou zkušenost: Touha po lepším, touha po štěstí, je nám všem společná, je to lidský úděl… Rozčarování, resp. neustálé „rozčarovávání“ bude asi též naším společným údělem (5); trvat na svém pak vyžaduje velkou lásku, statečnost a duchovní sílu (6 – slovem duchovní se tady říká, že vytrvalost není nikdy a u nikoho jen z člověka); Ježíš předpokládá, že (prokazujeme dobrodiní), dělejme to tedy, je to dobré, je to užitečné, přináší to radost (116); Ježíšovo náboženství lidskosti, řečeno s Masarykem, prostoupilo společnost víc než si běžně uvědomujeme, i když to bylo vykoupeno dvěma světovými válkami, i když ani dnes zdaleka není vše idylické a v některých věcech jsme se neposunuli kupředu ani o píď. Pozitivní dějinná energie, dobrý proces růstu lásky tu však je a můžeme se tím potěšovat. Samozřejmě, není to jen bezbolestné, je tu i cesta kříže, kterému se vyhnout nelze. Ale i to je součástí pozitivní energie lásky. Nejprve stéblo, potom klas, a nakonec zralé obilí (118).

Autor často překládá duchovní jazyk do civilního: láska, Bůh v člověku (4); boží království je výraz… pro vládu lásky v našich srdcích (5, podobně 118); spravedlivými míní Starý zákon lidi… řečeno současnou češtinou, jejichž vztah k bytí, k životu je přiměřený, adekvátní (117).

Význam Krista je pak vyjádřen takto: všichni ti boží poslové, kteří kdy zazářili do našich životů, kteří se nám kdy stali anděly … v Kristu je společný jmenovatel vší andělskosti (4); nakonec před nás Ježíš ty perly hodil.. Přát lidem dobré. Vážit si krásného a cenného lidského počínání. Mít v úctě druhého. Přijímat boží lásku. Žít v milosrdenství a podporovat, co pokládáme za správné. Chovat se ohleduplně, cenit si krásných okamžiků. Být solidární, zastávat se bezbranných. Dbát na potřeby druhých. Rozdávat radost, šířit naději. Nebýt svině, být člověk. (3)

Ad C) Nejpůsobivější pak kazatel je afirmativností svého přístupu.

Má chápající postoj k posluchačům: svině... není ten, kdo je špinavý, zanedbaný a divně chrochtá... vůně jeho života může být Bohu milá (3); rozhodím zde několik perel, jak mi zazářily z evangelia. Ne, nemyslím si, že právě vy byste byli těmi, kdo je zašlapou a otočí se proti mně (3);

Je velmi nesamozřejmé, když se dnes v evangelických kázáních, natožpak v těch, kterými mají být osloveni lidé necírkevní, drží Ježíšova jedinečnost a výlučnost (1). Hájek ji zdůvodňuje tímto argumentačním postupem: život je jen jeden… vyvěrá z nějakých zdrojů, kterými je dobře se napájet. Například a především: život není možný bez lásky… Ježíš je přímo ztělesněním tohoto obsahu, tohoto přístupu k životu, je přímo tímto životem (1).

ŠH drží také autoritu Bible. Je spolehlivým interpretem biblických slov a nikdy je nezpochybňuje. Vnitrobiblické rozpory má tendenci zahlazovat: znamená to tedy, že Ježíš Sírachovce překonal? Že to původní slovo už neplatí? Myslím, že Ježíš to původní slovo ze Sírachovce nezrušil, ale naplnil hlubším obsahem (117);

Kazatel má pozitivní pohled na svět a jeho vývoj, má pro svět naději. Kde tohle jinak uslyšíte? Nikdy nebylo tak dobře, aby nemohlo být lépe… touha po lepším, touha po štěstí je nám všem společná (5) – ovšem s poznámkou, že myslet si, že svět se vyvíjí k lepšímu, to vyžaduje hodně silnou víru, někdy i silný žaludek. (5; míněno o všech lidech, nejenom věřících v náboženském smyslu); lásky se nám nedostává, ale přibývá toho a roste to (118); je v tom nějaký stvořitelský záměr, že láska roste a sílí přes všechny peripetie a hrůzy, přes všechny překážky, přes naší nemohoucnost, přes naší smrtelnost (118). Taky jeho eschatologie je veskrze pozitivní: A co víc – ještě je tu výhled do budoucna. Je před námi nějaký cíl, nějaký užitek. A když úroda dozraje, hospodář hned pošle srp, protože nastala žeň. K něčemu to všechno je, někam to všechno směřuje. Situace v životě mohou být neradostné, můžeme mít spousty problémů, jako společnost, jako církev, jako jednotlivci. Je tu stáří, nemoce, smrt. Ale za tím vším můžeme vidět dějinný boží pohyb, který nás vede k vítězství lásky, ke žni, kde se budeme radovat. Vláda lásky nejenže roste, ona také jednou dojde svého cíle. Budeme při tom? Amen (118)

Ad D) Když se kazatel pustí do tříbení hodnot, bývá jeho zápas velmi vášnivý.

Uvažuje o tom, co je nejcennější: neukládejte si poklady na zemi, ale v nebi. Většinou se to vykládá prvoplánově: nemysli si, že nejdůležitější jsou peníze a majetek, žij duchovním životem. Takový výklad rozhodně není špatný, nejen že k němu opravňuje souvislost celé kapitoly, ale v dnešní době, kdy tady zuří náboženství hmotného zisku, je i velmi aktuální… Nicméně, je tato alternativa - peníze versus duchovní život - jediná možná? Je to ten nejzásadnější protiklad, který je v Ježíšových slovech obsažen? Zkusme jít ještě hlouběji… Neukládejte si poklady na zemi pak… může znamenat: nepovažujte za nejcennější to, co znáte, co je vám vlastní, nepřilněte k tomu, co je uzavřeno vašimi zkušenostmi a vaším poznáním, neboť to je všechno pomíjivé a můžete o to přijít. Rozpadá se to stářím a různí zloději, nejpozději smrt, vám to všechno seberou. Nemějte tedy za nejcennější zdraví, peníze, rodinu, práci a podobně, o to všechno - někdy postupně, někdy najednou - přijdete. Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez, žádné stáří, a kde je zloději nevykopávají a nekradou. Kde o ně přijít nemůžeš. Pokládejte za nejcennější, co je nad vámi… (2).

A uvažuje o statečnosti a věrnosti: Statečnost není zbytečná, věrnost je důležitá. Dnes si žijeme v míru a svobodě, o život či kriminál se nehraje. Ale... ty situace, kdy máme na výběr, zda své přesvědčení zradit či v něm vytrvat, ty tu v určitých obměnách jsou stále. Nejsou možná tak jasné, tak vyhraněné, ale možná o to náročnější – když jdete proti proudu, ...většinou to dnes žádnou publicitu nemá a častokrát to vůbec nikoho nezajímá… (6).

E) Na závěr mám jen dvě námitky k položení důrazů:

V kázáních není zřetelné, k čemu je na světě církev. Hranice mezi církví a okolím je setřena, evangeliu mohou porozumět křesťané i nekřesťané ve stejné míře. Jediná slova, zvoucí do církve, jsou vyvážena jinými slovy, od církve odrazujícími: Ježíšovými spolustolovníky jsme i my. On nás zve ke své večeři. A zve nás všechny, ne jen nějakým způsobem spravedlivé (117). - Náboženství minulosti není závazné. Právě dnes smíme vykročit a žít v milosrdenství, jak nám Kristus umožňuje (7). – Jakou roli má zvěstování? Zjistit, jaký je dnes hlad a s Kristem jej sytit. Jaký je dnes hlad? Zkusmo – hlad po přátelství, po pevných a věrných vztazích, po slovu, které platí, na které je spoleh; hlad po něčem, co má smysl a co stojí za to, hlad po pravdivosti a solidaritě (7).

A model našeho vztahu k Bohu je zde takovýto: můžeme očekávat a přijímat Boží dobro, můžeme působit v souladu s ním, to ano. V kázáních je však málo „náboženství“, málo vedení k tomu, abychom se na Boha obraceli, abychom s ním měli vztah. Jen tady je Štěpán Hájek pozitivní málo. Jediný takový pokyn v prostudovaných kázáních je veden zájmem zjistit, proč nám Bůh nepomáhá: můžeme volat spolu se žalmistou – kde jsi, můj Bože? Proč tak dlouho otálíš? Proč nezasáhneš, proč nezachráníš? (118)

aw