Kázání: Modlete se Lukáš 11, 5-13 Pardubice 22. 5. 2022 Pane, nauč nás modlit se, prosí Ježíše učedníci. A Ježíš je naučí modlitbu Otče náš, který jsi v nebesích … A pak Ježíš pokračuje a vypráví podobenství o tom, jak se to s modlitbou, s prosbami má. „Někdo z vás bude mít přítele, půjde k němu o půlnoci a řekne mu: Příteli, půjč mi tři chleby, protože právě teď ke mně přišel přítel, který je na cestách a já mu nemám co dát.“ S modlitbou se to má tak, že když se modlíme, máme se spoléhat na to, že Bůh Otec je naším přítelem . Je mezi námi přátelský vtah. Příteli důvěřujeme. Víme, že tu je pro nás, když jsme v nouzi, a že nás má rád. Modleme se tedy s vědomím, že Bůh je naším přítelem. Je navíc sousedem – tedy v naší blízkosti. Není daleko, vysoko, nedosažitelný. Je tady, vedle nás, s námi. A také má podobně jako přítel v podobenství vždy dost chleba i v noci, kdy běžně nikdo jiný chleba nemá, protože se na chleba zadělává až ráno. U Boha je vždycky všeho, co člověk potřebuje, dost. Přítel, který jde prosit o chleba předpokládá, že k němu jeho přítel bude pohostinný . Pohostinnost platila v Orientě za svatou povinnost. Takto pohostinný je i Bůh Otec, když k němu přijdeme o něco prosit. Smíte prosit Boha ve dne i v noci s jistotou, že nás neodmítne a chléb nám dá, protože je ze své podstavy pohostinný, štědrý, darující. Přítel v podobenství, který má doma dost chleba, ale nejprve vůbec nechce vstát. Přece jen: je noc, celá rodina spí v jedné místnosti, šramocením a otevíráním železné závory na dveřích by vzbudil děti i ženu, čehož by jistě byl rád ušetřen. Jenže člověk, který přišel prosit o chléb, je neodbytný . Opakuje svou žádost. Možná mnohokrát, možná už se slzami na krajíčku. A tak domácí pro přítelovu neodbytnost nakonec vstane a chleba mu dá. Někdy musíme Boha prosit opakovaně, dlouho. V noci, kdy se nejvíc derou na povrch všechny starosti a bolesti. Kdy možná nejvíc vedeme zápasy víry i zápasy o víru. Kdy možná chceme všechny modlitby vzdát. Ježíš svým podobenstvím říká, buďte v modlitbách neodbytní, vytrvalí, houževnatí jako ten tlukoucí přítel. Prosme vytrvale, i když Bůh Otec Přítel ještě ty dveře neotevírá. Pro koho je ten chleba? Přítel v podobenství jej nechce sám pro sebe, ale pro svého přítele, který je na cestách a zrovna k němu dorazil. Má hlad, je vyčerpaný. A spoléhá na to, že se o něj jeho přítel postará, protože má ve své blízkosti za toho přítele štědrého dárce chleba. Naše prosby se nemají vztahovat jen na mě a mé potřeby. Vždyť i modlitba Páně zahrnuje nás, všechny, celý svět: Otče náš, chléb náš vezdejší dej nám dnes, a odpusť nám naše viny, neuveď nás v pokušení, zbav nás od zlého. Modleme se a prosme za druhé. Za ty, kteří to potřebují a kteří k nám přijdou v noci, až už jsou všechny dveře zavřené. Přichází v nějaké temné chvíli jejich života. Jejich cesta byla namáhavá a plná překážek. Jsou na konci svých sil a je před nimi ještě dlouhá cesta. Potřebují spočinout a my jim to můžeme umožnit. Modleme se za potřebné jako jejich přátelé . Protože oni nám důvěřují, že je nenecháme ve štychu. Jsou na nás závislí uprostřed noci. Zaklepejme pro ně na Boha, stěžujme si Bohu na jejich utrpení, hlad, nouzi, abychom jim mohli dát chléb, pokoj, útěchu, novou šanci, radost. Proste, bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. Proste, hledejte, tlučte. Někdy jsme přesvědčeni, že si všechno můžeme opatřit sami, že naše existence visí jen na nás. Ježíš nás zve, abychom svou existenci radikálně obrátili a stali se těmi, kdo mají odvahu hledat, prosit, tlouct na zavřené dveře. Když je v bibli slovo hledat, bývá to často spojeno s Božím královstvím . O něj máme prosit, tak jako v modlitbě Páně o něj prosíme. Boží království máme neustále hledat, ptát se po něm, usilovat o něj, tlouct na jeho dveře, aby pro nás bylo otevřené a my mohli vstoupit. Ano, je to namáhavé, je to někdy pořádně náročný zápas víry . Ježíš nás ujišťuje, že Bůh nakonec pro naši vytrvalost ty dveře otevře. Ne těm, kdo si to zaslouží, těm možná taky. Ale každému, kdo prosí, hledá a tluče. Bůh otevírá dveře. Neotevíráme je my. My zápasíme o víru, o poznání Boha, o Boží království, ale vše nakonec dává Bůh. Jsme na něho odkázání, tak jako ten člověk v příběhu, který byl odkázán na svého přítele s chlebem. Zavřené dveře se otevřou z druhé strany. Ty zavřené dveře mezi Bohem a člověkem jsou pro mě metaforou lidského hříchu , naší uzavřenosti do sebe, soustředěnost na sebe sama. Bůh dveře otevírá. Odpouští nám, zbavuje nás zátěže neustálé starosti o sebe a otevírá nám už nyní pohled do nového světa. A v tom novém světě smíme vidět sebe i druhé jinak. Jako Bohem milované děti, jako své přátele, které dokážeme milovat jako sami sebe. Bůh vzal nás hřích v Kristu na sebe. Sňal z nás těžkou závoru, která bránila ve vztahu k němu i k druhým. O Velikonocích otevřel dveře do svého království, které se od té doby děje jako v nebi tak i na zemi. A také k nám stále přichází a my ho máme vytrvale hledat. Už v tom, že se dokážeme modlit za druhé je kousek Božího království mezi námi. Bůh čeká na každého, kdo prosí, na každého, kdo hledá, na každého, kdo tluče. „Což je mezi vámi otec, který by dal svému synu hada, když ho prosí o rybu? Nebo by mu dal štíra, když ho prosí o vejce? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!“ Modleme se jako děti, které od svých rodičů očekávají to, co k životu potřebují. Rodiče milují své děti, znají je i jejich potřeby, chtějí pro ně jen to dobré. A rozhodně rodiče nechtějí dát dětem do ruky hada nebo štíra, kteří by jim mohli ublížit. Bůh, který svou láskou k nám nekonečně převyšuje lidskou rodičovskou lásku, ví, co potřebujeme, a to nám chce také dát. A jeho darem pro nás je Duch svatý, který nás oživuje, dává rozumět Kristovu dílu, probouzí nás k lásce k druhým lidem a tím dává žít Božímu království mezi námi. Pane nauč nás modlit se, zvláště v časech, kdy se něco bolestného děje. Dej nám svého svatého Ducha, který nám pomůže v modlitbách vytrvat, který probudí naši naději v Boží království a který nám pomůže přijmout i to, co nejde v našem životě nebo ve světě změnit. Přijď, Duchu svatý, učiň nás a tento svět novým. Amen Článek Kázání 22. 5. 2022 se nejdříve objevil na Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Pardubicích .
