Svobodné protestantské stránky

Povánoční sociálně-kritická úvaha. A co na to otázky víry?

Dvě hesla, dvě zásady proti sobě: „tradiční manželství“ a „manželství pro všechny“. Jako by byla napsaná na praporech dvou vojenských táborů chystajících se na vzájemné střetávání. Navenek se jeví celý spor jako ideologická (v soustavě idejí vedená) pře dvou stran, které chtějí reprezentovat dva proudy české společnosti. Má tento spor ještě širší význam, než jak jej obě strany zastupují? Není možné hledat, jak učinit krok dál? Dál za nedorozumění? Nemyslím si, že lásku v křesťanském smyslu je možné nastolovat dlouhými výklady, jak se někteří domnívají. Ježíš se o ní vyjádřil stručně a jasně. Prostě: ať je, ať se děje! Situaci je možné rozebírat, ale rozbory vzniknou, a pak je odvane čas. Ale láska je tím, co se má dít, aby to vytrvalo. Spor mezi různými názorovými tábory na křesťanské půdě je právě signálem, aby byly překlenuty právě láskou. Bezmeznou, všestrannou, neokázalou. (Ve sporech láska chřadne.) Ptám se tedy, zda je v Evangelické církvi reálně možný dialog mezi zmíněnými různými stranami.

28. dubna se konalo poslední rozloučení s Rudou Červinkou. Při něm mne poněkud kazatel udivil, že Rudu nazýval "Rudolf Červinka" - tak jsem jeho jméno slyšel poprvé. Na druhé straně takto byl Ruda jmenován i na smutečním oznámení... Zato do dané chvíle hezky promluvila vzpomínka Jana Hona, která zachytila něco z jednoho evangelického příběhu.

K protestu „Křesťané proti kriminalizaci“

Úvaha o 30. červenci, vzniku českého státu a státní církvi.

Mariánský sloup se vesele na Staroměstském náměstí dostavuje a stále dokola jeho zastánci opakují, že to má být sloup smíření. Jak k tomuto smíření má dojít? Kdo je reálně provede? Není slovo smíření ale jen mlhou iluze? Pokusme se nad tím zamyslet. O sloup jako takový nám přitom tolik nepůjde, jako o to slovo smíření, které se s ním kdovíproč spojuje. Toho slova se dovolává mimo jiné historik Petr Zemek ve své úvaze „Sloup smíření“ ze 7.5., v němž polemizuje s článkem historičky Edity Štěříkové „Sloup národní tragédie a křesťanské hanby“ z 27. 4. Jeho autorka pak ještě reagovala na Zemkovu úvahu polemikou „Ferdinandův sloup - symbol smíření?“ z 12.5. Tuto polemiku nemám chuť dál rozšiřovat, spíš bych se rád pustil za otázkou smíření. V den, kdy byl sloup vztyčen a na něj byla postavena socha Marie, vydal tuto úvahu Christnet pod titulem „Úvaha spíš o smíření než o sloupu“. Paralelní vydání mi přijde dobrá věc.