28. dubna se konalo poslední rozloučení s Rudou Červinkou. Při něm mne poněkud kazatel udivil, že Rudu nazýval "Rudolf Červinka" - tak jsem jeho jméno slyšel poprvé. Na druhé straně takto byl Ruda jmenován i na smutečním oznámení... Zato do dané chvíle hezky promluvila vzpomínka Jana Hona, která zachytila něco z jednoho evangelického příběhu.

K protestu „Křesťané proti kriminalizaci“

Úvaha o 30. červenci, vzniku českého státu a státní církvi.

Mariánský sloup se vesele na Staroměstském náměstí dostavuje a stále dokola jeho zastánci opakují, že to má být sloup smíření. Jak k tomuto smíření má dojít? Kdo je reálně provede? Není slovo smíření ale jen mlhou iluze? Pokusme se nad tím zamyslet. O sloup jako takový nám přitom tolik nepůjde, jako o to slovo smíření, které se s ním kdovíproč spojuje. Toho slova se dovolává mimo jiné historik Petr Zemek ve své úvaze „Sloup smíření“ ze 7.5., v němž polemizuje s článkem historičky Edity Štěříkové „Sloup národní tragédie a křesťanské hanby“ z 27. 4. Jeho autorka pak ještě reagovala na Zemkovu úvahu polemikou „Ferdinandův sloup - symbol smíření?“ z 12.5. Tuto polemiku nemám chuť dál rozšiřovat, spíš bych se rád pustil za otázkou smíření. V den, kdy byl sloup vztyčen a na něj byla postavena socha Marie, vydal tuto úvahu Christnet pod titulem „Úvaha spíš o smíření než o sloupu“. Paralelní vydání mi přijde dobrá věc.

Afrika je příliš velký kontinent s příliš velkým množstvím kultur. Tím spíš se nechci najednou začít tvářit jako afrikanista. Jen jsem se pokusil v roce 2015 shrnout rozmanitá zjištění do pokud možno souvislého obrazu moderních afrických profétií, které působí jako jeden z motorů afrického křesťanství, které zaznamenává dlouhodobý vzestup, ale které je také velmi zvláštní. Zčásti se sice prolíná s evangelikalismem, ale typologicky představuje zvláštní a vnitřně rozmanitou veličinu. Pokud bychom se chtěli ptát, kde v moderní době najdeme proroky v křesťanském smyslu, pak můžeme odpovědět – především v moderních afrických dějinách. Vyčerpávající obraz poskytnout ale nemohu, některá jména jsem vynechal. (Záleží na tom, jaká jednotlivá zkoumání byla podniknuta a jak jsou dostupná.)

K smutnému sedmdesátému výročí