Svobodné protestantské stránky

Milí čtenáři SPS! Jako vánoční přání si dovoluji zde zveřejnit novou vánoční píseň "Vánoční sláva", která byla poprvé uvedena 17. prosince 2017 v Praze Kobylisích. Pokud by ji někdo chtěl využít, může svobodně zvolit mezi dvěma texty. V případě využití pro vystoupení prosím zaslat informaci buď na emailovou adresu jirhobTAMTENZNAKseznam.cz nebo zde do komentářů. Předem děkuji. (Další provedení bude na Štědrý den v Praze Radotíně.)

Na základě homiletické přípravy uveřejněné jako: Vernunft und Ergebung, in: Predigtmeditationen im christlich-jüdischen Kontext. Zur Perikopenreihe II, Weihezell: Studium in Israel 2015, str. 78–86 (on-line)

Úvaha o propojení zpěvu a teologie na příkladu hymnu od Martina Luthera z roku 1524.

O pohřebních slavnostech a jejich smyslu v dnešní době.

Na přelomu let 2014 a 2015 jsem se z důvodu jisté neuspokojenosti z homilií obecně rozhodl navrhnout formální změnu, která by se přitom dotýkala i celých bohoslužeb. Nebyla zamýšlena přímo revoluce, ale výrazný posun, který by se mohl uplatňovat spíš vzácně než každý týden. Po několika diskusích se nakonec tyto bohoslužby podařilo uskutečnit o postní neděli roku 2015 v pražském kobyliském sboru a přes všechny nejistoty, které přípravu provázely, byly meditativní bohoslužby příznivě přijaty.

Meditace nad svátkem, jehož význam se může zdát prázdný, nebýt snad pomlázky... Otázka je proto spíše řečnická.

Každá mince má dvě strany. Když zažíváme něco pěkného, nepřipouštíme si nepěknosti. Naopak když se dozvídáme špatnou zprávu, těžko se nám spojuje tato zpráva s něčím dobrým. A přece je na místě se takového jednostranného myšlení vzdát – a neohlupovat se navzájem domněnkami o tom, že je „vše v pořádku“, ani se nehroutit z toho nedobrého. Jak ovšem hledat nové cesty, když ty dosavadní ani pořádně neznáme? V početní slabotě „chození do kostela“ se obecně spatřuje symptom, že je cosi dalekosáhle v nepořádku. Čeho však je symptom symptomem? A není to, co považujeme za symptom, něčím víc?

Co je třeba udělat, aby křesťanství nebylo nadarmo, co udělat, aby bylo k něčemu? Co je nezbytně nutné, kdykoli, kdekoli a za všech okolností? Neselhává v tom, co je mu bytostně vlastní, ne tedy pod pouhým vnějším tlakam? Kam obrátit pozornost, aby to bylo jinak? Pokusme se ptát... v úvahách nikoli neomylných...