Svobodné protestantské stránky

Aby byla možná reforma, je zapotřebí úsilí a obsah. Pouhé vyhlašování hesel je k ničemu. Kde ale obsah vzít? Jsem přesvědčen, že v dějinách křesťanství je ho až až. Chce to ale dát si práci a hledat jej. Již jsem se zmiňoval o tom, že evangelictví potřebuje duchovně obohatit, aby mělo co nabízet. Pro příklad si dovoluji nabídnout myšlenku, že tam, kde by to bylo možné, stálo by zato rozšířit pravidelně a obecně nabízené formy křtu. Křest politím by prostě zůstal, zatímco křest v baptistériu by se konal o Velikonocích a křest ponořením by mohl být spojován s poutí. Nebyla by to přitom novinka, nýbrž obnova praxe, která byla známa už v raném křesťanství a ve třetím případě dokonce již v křtitelském hnutí. Křest ponořením se stal významným liturgickým dějem - a také důležitou komponentou velikonočních oslav. Tehdy mohli katechumeni svůj křest zažívat v souvislosti oslavy vzkříšení. (Úvaha před několika měsíci eliminovaná z tisku.)

Stručná terminologická úvaha. K jednomu slovu z evangelického žargonu.

Homile na text listu Filipským 4,4-5. Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Upozorňuje na to, co je zásadní pro křesťanskou praxi i pro křesťanský život. Téma, které musí zajímat každého křesťana. Ale nejen to. Je nezbytné, aby se uplatňovalo i prakticky. To vše se má rozvíjet v protiproudu oproti úpadku evropského křesťanství. Oproti letniční divokosti a konvenční suchosti. Co namítat proti radosti z přítomného Krista? Jak si tímto tématam ale vůbec poradit? (3. verze po bohoslužbách v Praze-Kobylisích a v Libici nad Cidlinou.)

V této úvaze se zabývám některými momenty, které mi na českém evangelictví zásadně a důvodně nevyhovují. Nejde přímo o kritiku, ale o konstruktivní reakci na neutěšenou situaci. O náčrt  možností změn. O náčrt toho, co je zapotřebí rozpracovat tak, aby to bylo uvedeno do praxe. Jde jen o několik momentů, ale nedělám si iluzi o tom, zda se tato úvaha dočká skutečného ohlasu (vyšla již tiskem, ale ať je i zde dostupná, pod trochu změněným titulem). Možnost tu nicméně je...

Homilie z roku 2013 na základě Evangelia podle Jana 1,1–3.9–14 a na motivy povídky Bertolda Brechta, která mě překvapila tím, co ateista dokázal postřehnout a vystihnout, ač ke všemu důležitému přitom nedohlédl.

Krize evangelictví není pořádně analyzována, ale obecně se říkává, že se dnes "málo chodí do kostela". Myslí se tím snížená návštěvnost akcí určitého typu. Ovšem chození do kostela samo může mít svůj hlubší smysl. Pokud ses ním někdo ztotožní, mohlo by mu to i pomoci. Třeba k tomu, aby něco dělal méně beze smyslu.

Shrnuté nápady praktického charakteru.

Radost z Krista? Jak ji znáte? Pro radost z Krista do shromáždění? Taky trochu příprava na pozdější úvahy, které se budou trochu točit kolem křesťanské praxe.

Několik kritických poznámek k prázdnotě slova půst a k úvaze synodního seniora.

Krátká vánoční meditace.