Svobodné protestantské stránky

Otázka, kterou jako by si sotva kdo kladl, je, proč tolik lidí už od víry uteklo a stále utíká. Říkává se, že kdo ztratil víru, neměl žádnou. Jak ji mohl nemít, když se s ní seznamoval třeba mnoho let? Anebo jak to, že od něčeho tak důležitého a cenného vůbec někdo utíká? Vždyť už o ní toho bylo tolik napsáno... to nestačí? Nestačí jen spousty slov. Slov je plný svět a internet. Nemá smysl s vírou být i beze slov? Co však s těmi slovy? Slova odhalují význam, který má člověk vzít nějak v patrnost. Ale když je i slov o víře už tolik a taková spousta? S čím z toho všeho se vůbec ztotožnit? Nevede spousta slov k inflaci významu?

A tak se jen ptám, proč se víra vytrácí a proč se stále více lidí chová, jako by nebyla ničím. Není na místě se také ptát, co dělat v protiproudu? Ve směřování proti rozpadu a rozkladu, ne proti někomu...

Vezměme si, že víra je šifra pozvání. Ne předmět k vtloukávání do hlavy. Aby se s ní člověk ztotožnil, potřebuje v ní spatřit duchovní sílu a dar. Musí mu za to stát. Kdo víru nalezne, v tom se víra také rozvine. A protože se chce rozvíjet, zaslouží si pěstění a péči.

Proto si dovoluji nabídnout anketu o víře jako duchovní cvičení. Slovo anketa pochází z francouzského enquête "průzkum, šetření". Víra si totiž zaslouží šetrné prozkoumávání, aby se v člověku rozvíjela a také aby člověk hledal a nacházel, co si s ní počít.

Tato anketa je vlastně jednou z možných forem praktického zájmu o víru. Je prostě užitečné si víru uvědomovat v celém množství jejích aspektů. A je užitečné ptát se, jak je dobrá k životu a jak usilovat o její praktické důsledky.

Zveřejněný formulář nabízí na výběr u každé zjišťovací otázky tři možnosti. Zaškrtnutí jedné z nich bude sice zaznamenáno, ale jak bylo již naznačeno, otázky nejsou ani tak kvůli statistice, jako spíše proto, aby si člověk popřemýšlel, co pro něho víra v tom a tom ohledu vlastně znamená. Všechny otázky v anketě patří k sobě, ale ne všechny si lze snadno zodpovědět, a tím dávají na vědomí, že stojí za to, aby se jím člověk více věnoval. Otázek je přitom poměrně hodně, ale nemyslím, že jsou všechny, které je si možno klást. Pomocí vypsaných otázek je možné objevovat i otázky nové.

Čtvrté, letos znovu upravené vydání velikonočního náčrtu k otázce smyslu spasitelovy smrti na kříži. K diskusi, přemýšlení a rozpracování. Úvaha, která nesleduje dogmatismus a upouští od církevního žargonu. Jde o to, že západní křesťanství je zatíženo syndromem přetržené nitě. Mnohé se ztratilo, bylo zapomenuto nebo aspoň pozastřeno. Co však s tím? Pátrat v duchovních dějinách, alespoň od počátku křesťanství. A sice s otázou: Co se tehdy vůbec stalo? Jaké to má důsledky? A jakou skutečností to je dnes? Tyto otázky vybízejí k pátrání a studiu, ne pouze opakování tisíckrát řečeného. Co ztraceného objevíme? Co si uvědomíme jinak? A co to s námi udělá?

Po kapitolách věnovaných pojmu víry (Kapitolky o víře I, K hebrejské víře, K proměnám pochopení víry, Zkusme o víře filosofovat) vyšly na SPS úvahy načrtávající možnosti rozvíjení křesťanské praxe jako praxe rozvíjení víry (Je církev praktická?). Nynější úvaha se soustřeďuje na jednu z možných praktických cest. Bude na ni ještě něco navazovat? Napadá mne jakási pointa, jíž bych se rád v příštím roce alespoň trochu věnoval.

Druhé upravené vydání velikonočního náčrtu k otázce smyslu spasitelovy smrti na kříži. K diskusi, přemýšlení a rozpracování. Úvaha, která nesleduje dogmatismus a upouští od církevního žargonu.

Filosofovat o víře? A proč vlastně? Na jedné straně je tak možné se osvobodit od dogmatismu, to jest od direktivnosti a od lpění na liteře křesťanské nauky. Na straně druhé je tak možné se vymaňovat z nejrůznějších nedorozumění. Některá nedorozumění jsou i na straně filosofie, a to tam, kde sice filosofové rádi mluví o víře, ale obsah tohoto povýtce náboženského pojmu neznají, protože náboženství nestudovali. Jak jinak ale taková nedorozumění čeřit než pomocí filosofie? Myslím tím takové filosofie, která se pojmu víry snaží rozumět a nejen jej používat. Měla by mu přitom rozumět s ohledem na zdroje, z nichž si jej vypůjčuje. K tomu všem poskytujeme pouhé náčrty, protože celá oblast je velmi rozsáhlá.

K dřívějším dílům této řady srv.

I. Přemýšlíte o víře?
II. K hebrejské víře
III. K proměnám pochopení víry

Jsme si opravdu jisti, že víra dnes znamená totéž co před 2 000 lety, že se nemění? Víra ale není Bůh. Stejně jako dávno již nejíme obvykle rukama, ale příborem... Proto také nejsme kulturně zajedno s mysliteli prvních staletí. Měli bychom rozlišovat, co je zastaralé a co je starobylé.  Někdy tolik lpíme na zastaralém - a jindy se ofrňujeme nad tím, co je starobylé, i když třeba kdovíjakcenné...

Přemýšlíte o víře? Nebo alespoň chcete přemýšlet? A to aspoň trochu hlouběji a "nedogmaticky"? Co takhle propojit studium bible s filosofií, která by se netvářila protinábožensky? Pokud je si kdo svou vírou jist, pokud se kdo domnívá, že v ní má jasno, tak pro něho následující úvahy určeny nejsou. Podle mého evangelijní víra je provázena vědomím nedověry, a tím otevřena něčemu dalšímu...

Přemýšlíte o víře? Nebo alespoň chcete přemýšlet? A to aspoň trochu hlouběji a "nedogmaticky"? Co takhle propojit studium bible s filosofií, která by se netvářila protinábožensky? Pokud je si kdo svou vírou jist, pokud se kdo domnívá, že v ní má jasno, tak pro něho následující úvahy určeny nejsou. Podle mého evangelijní víra je provázena vědomím nedověry, a tím otevřena něčemu dalšímu...

Religiozita a spiritualita jsou ukotveny v mozkových strukturách. Co to však znamená? Živou debatu o tom v posledních letech vedou vědci zkoumající mozek a evoluční biologové.

Úvaha o kritice kritiky a nekritizovatelnosti.