Čtení Dt 30, 11 – 20 Text : Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium. Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu. Mk 1, 14 – 15 Toto kázání, které se dnes bude kázat v mnoha sborech naší církve začíná slovy – naplnil se čas, už je to tady. To říká ježíš a srdce jeho posluchačů se zachvějí. Teď se události dávají do pohybu, něco podstatného se mění. „Už je to tady!“ volali lidé na náměstích v listopadu 1989.Čas dospěl ke zlomovému bodu, číše přetekla, okolnosti se příhodně sešly, doba přináší své plody. Krásná chvíle, nezapomenutelná, zejména pro nás, dříve narozené, něco, jako by se roztrhly těžké, černé mraky a vysvitlo jasné a zářivé slunce. Vždyť my jsme vlastně skoro celý život vyrůstali v atmosféře strachu, už jako malí jsme slyšeli od rodičů, to nesmíš říkat venku, že posloucháme Svobodnou Evropu, že čteme časopis Svědectví, pašovaný ze Západu, nesmíš, je to nebezpečné. To jsem slyšela a naneštěstí to ještě slyšely i moje děti. Vždyť jsem prožila v 17 letech situaci, kdy jsem byla i se svými spolužáky nazvána kriminálním živlem, protože jsme koupili kytičku k soše TGM na náměstí. Proto jsme byli vyloučeni ze všech škol v republice a toto stigma vydrželo i na naše rodiny a děti, které měly potíže dostat se na studia, která chtěla studovat. Dnešní mládeži se do zdá neuvěřitelné a nepochopitelné. A lidé věřící, kteří chodí do kostela, to byla také věc podezřela. Do tohoto našeho sboru od roku 1953 řadu let chodil agent Státní bezpečnosti a evidoval kdo je přítomen. Mnoho členů sboru se tiše vytratilo, řada přišla za farářem s omluvou, nezlobte se, budeme se dál modlit a číst bibli, ale doma, protože bychom přišli o místo a děti by se nedostaly na školy. Systém špiclů a udavačů byl velmi proorganizovaný a údaje o každé rodině se soustředily v uličních výborech, které na každou událost vystavovaly posudky – postup v zaměstnání, děti na školy, výjezd do zahraničí atd. Jak rozsáhlá byla tato síť a jací lidé v tom figurovali, vyšlo najevo až v seznamech po roce 1989 a mnozí se divili, jaké dobré přátele zde našli. Osobně velice děkuji mladé generaci, která se dovedla v listopadu postavit i brutalitě a zahájila tak novou etapu, etapu svobody. Nejde přece vůbec o plné obchody zboží, o možnosti cestovat, podnikat, jde zejména o příchod svobody, svobody myslet a říkat své názory, bez strachu a ohlížení se přes rameno, kdo poslouchá a sleduje. Pro mne je těch posledních 30 let nejšťastnější dobou mého života. Nemůžeme hledat však jen vše na vnějších okolnostech. Bránila nám doba totality žít radostně a naplno naši křesťanskou víru? Nebyli jsme hlavně malomyslní a bojácní, nemáme zase plno strachů a obav z budoucnosti církve i společnosti ? Ježíš říká: Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Přiblížilo se, je blízko, ještě není v plnosti, ale je na dosah, stačí udělat krůček a vstoupit. Kdo přednostně vstupuje Ježíš upřesňuje : chudí duchem, děti, sociálně vyloučení, první tam budou poslední a naopak. Co si z toho vzít? Jak tomu rozumět? Že nevstupuje ten, kdo je silný, ani duchovně, ani ten kdo podává úctyhodné výkony,ani ty zbožné. Že do toho království se nelze vlomit pevnou rukou, zmocnit se ho silným vyznáním, nebo hrdě a majetnicky se do něho přihlásit. Vstoupit do něho je spíš jako přijmout dar, tiše a pokorně. Do Božího království se vstupuje, jako když vezmeš darované, nezaslouženě. Ale musíš je umět plně přijmout, vzít za své, vážit si toho daru a užívat ho každý den radostně. Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu. Teprve takhle je to celé. Boží strana a lidská strana. Bůh naplnil čas, otevřel dveře a od nás čeká ten krůček – pokání a víru. Pokání bez víry je vyznání vin uvězněné v minulosti. Je to sebelítost a nářek nad sebou samými. Naše nářky „ jsme špatní, bídní, zabředli jsme někam, kde se nám nelíbí, co jen s námi bude?“ Pravé pokání je však spojeno s vírou, Ano, jsme zlí, hříšní a přece může evangelium vstoupit i mezi nás. Křesťanská víra je důvěrou, že Bůh je věčný a svatý a Kristovo evangelium je nehynoucí síla. Nic jiného, žádné vnější opory. Víra ze sebe setřásá pověrečné recepty na úspěch, modlářská vyhlížení silných osobností a snadných řešení, protože se spoléhá na podstatu – pravda je v lásce a láska je v pravdě. A co ta slova znamenají je tajemství evangelia. My se k němu vztahujeme, čerpáme z něho a učíme se z něho. Čteme bibli jako velkou inspiraci, čteme ji se zájmem především o zákon Kristův a praxi apoštolů. Tak musíme si přivlastnit : více sluší poslouchati Boha a ež lidi, sluší se pomáhat chudým, otevírat dům příchozím, zastat se spravedlnosti K tomu dodávám, že si velice vážím všech, kteří jsou citliví na jakékoli snahy o překrucování pravdy, ohýbání svobodných zákonů a jsou ochotni se cele zachování práv a demokracie věnovat, bojovat za ni a nést s tím i spojené problémy. Jsem ráda, že v naší společnosti se našlo hodně těchto lidí, zejména mladých a věřím, že Bůh jim otevře dveře pro řešení a otevření radostné budoucnosti pro ně i jejich rodiny. Amen
