Svobodné protestantské stránky

Rozhovor s Irenou Ravelovou (1922-2014) o jejím bratranci Richardu Glazarovi vznikl 4.10.2010 v holešovickém penzionu, kde sama tehdy bydlela. Jeho autorkou je někdejší studentka UJEP, tehdy se jmenující Monika Ahneová. V té době totiž psala diplomovou práci právě o Richardu Glazarovi, autoru známé a nesmírně jímavé knihy "Treblinka, slovo jak z dětské říkanky" (1994, 3. vyd. 2012). Pro ty, kdo ji neznají, doplním, že to jsou paměti jednoho z osmapadesáti přeživších vzpouru ve vyhlazovacím táboře Treblinka roku 1943 (ke Glazarovi a Treblince srv. např. článek Jiřího Peňáse). Brzy poté, co byl rozhovor hotov, jsem jej nabídl redaktorovi jednoho časopisu. Byli jsme spolu domluveni předem, ale on se pak ani neozval. Připadalo mi to jako nešťastné vyústění, i když rozhovor si žádal pořádné redakční zpracování. Poté jsem jej trochu zkorigoval. Neredigoval jsem jej ale zcela důsledně, abych zachoval alespoň něco z jeho původního charakteru. (Mezitím interviewovaná zemřela, ale proč nepřipomenout její památku?, bývalou studentku ale nejsem s to dohledat.) Nyní jej alespoň vytahuji ze zapomenutí.  (jih)

Jako přání k Vánocům ze strany Svobodných protestantských stránek mne na poslední chvíli napadlo načrtnout přehled rockových vánočních písní od 60. let minulého století do současnosti. Materiálu je hodně a do úplnosti má tento nástin daleko – co však někdy příjemně překvapí, je snaha o vyrovnávání se slavením Vánoc, jehož tradičnost je fragmentární, jehož význam je sice dostupný v křesťanských pramenech, ale snadno zůstává vyprázdněný. Jak zpívat o Vánocích v „ne-křesťanské“ rokové písni a nevytvářet ubohé náhražky? Na tuto otázku se těžko hledá odpověď a zdařilá odpověď je výjimečná... (Verze 1.2)

S menším odstupem od úmrtí zpěváka Davida Bowieho 10. ledna bychom se rádi zamysleli nad některými duchovními aspekty jeho díla. Na začátku jen připomeňme, že David Bowie  vydal své 25. studiové album v den, kdy slavil své 69. narozeniny, a ihned vyvolal většinou velmi nadšené reakce pisatelů, kteří byli uhranuti hudbou experimentující i vyzrálou a také obtížně čitelným poselstvím zpěváka o sobě. Prapodivné překvapení však nastalo, když zpěvák hned o dva dny později zemřel. Až poté se svět dozvěděl o jeho dlouhotrvající smrtelné nemoci, a až tím získalo album „Blackstar“ zřetelnější kontury. Nejsa muzikant nechci se věnovat hudebním rozborům díla hudebníka, který – spíš skokově – provázel mé hudební prožívání od časů dospívání. Zato se chci věnovat otázkám, které si hudební publicisté příliš nekladou... Ostatně David Bowie nebyl jen zpěvákem a hudebníkem, ale i skladatelem, textařem a hercem...

Trochu mimořádný příspěvek k husovskému výročí, vztahující se k něčemu, co se u evangelíků moc nepřipomíná.

O profánních a sakrálních stránkách, jakož i o biblických motivech v jedné slavné písni.

Máme právo ovlivňovat jiné kultury? A máme právo před nimi svoji civilizaci tajit? Naivní kulturně ochranářská představa vnímá kulturu skutečně jako cosi, co má zůstat v ochranné atmosféře muzejních vitrín.