Svobodné protestantské stránky

Svět je čímsi extrémně složitým. Lidský svět nevyjímaje, a ten se navíc stále komplikuje. Vykládat jej, abychom mu rozuměli? Jaká pošetilost! Dílčích interpretací je nedohledně.... Přesto interpretů není dost, a ti, kdo jsou, na všechno zdaleka nestačí. Navíc mnoho lidí chce spíše jednoduché výklady, jednoduché výklady složitého, pokud nějaké chce. Mimo jiné proto mají humanitní vědy poněkud prekérní postavení. Z bolševické pohromy ve druhé polovině minulého století se zdaleka nevzpamatovaly. Nestačí, že někteří zdatně získávají zahraniční body. Je třeba nedostatečný zájem o kultivaci domácího prostředí, protože to nepřináší přímočarý ekonomický efekt.

Do takového světa už před desetiletím vstoupila kniha českého ekonoma Tomáše Sedláčka "Ekonomie dobra a zla", která kombinuje ekonomické teorie s pohledy do duchovních dějin - do dějin biblických i v širším smyslu náboženstkých. I přes své poněkud pohnuté vznikání se stala bestsellerem, přeloženým do řady jazyků, i oceněným. Kolik jen Čechů ji má ve své knihovničce...

Obecnou pop-kulturu, kam jsem si ji zařadil, příliš nesleduji, a tak jsem ji otevřel až s velkým zpožděním, z podnětu, na němž nyní příliš nezáleží. Ihned jsem se ale zhrozil nad tím, že autor příliš nepochopil Epos o Gilgamešovi, na který se odvolává, a že něco podobného lze říci i o jeho výkladech věnovaných Starému a Novému zákonu, které tvoří další základní segment celé knihy. Díky nim však vystupuje nyní i jako jakýsi biblista, a dokonce jako nejslavnější český biblista. Vždy kdo z učitelů biblistiky na teologických fakultách v České republice se s ním může měřit, pokud jde o úspěch výstupů? Říkám to sice s jistou nadsázkou, ale s pomyšlením nad napětím, které se zpoza toho ozývá.

Nemám ovšem pražádnou potřebu se vyrovnávat s osobou autora. Navíc mám zato, že autor nad takovými úvahami mávne rukou a bude pokračovat třeba ve svých veřejných přednáškách, v nichž se zmiňuje i o Gilgamešovi a bibli. Jde mi jen o to, trochu sondovat v otázce postavení humanitních věd, na nichž by podle mého měla i biblistika mít svůj podíl, v České republice. Sedláček se jich dovolává, a zároveň naznačuje určitý svůj despekt vůči nim. Snad i proto se biblistice a orientalistice příliš nevěnoval (i když od ekonoma kdo by to čekal?). Za určité povědomí o těchto oblastech jako by spíš vděčil svým dřívějším kontaktům s křesťanským prostředím. Snad si tedy mohu brát jeho knihu za doklad, že humanitní vědy se dostatečně dobrému postavení prostě netěší. Co všechno to znamená, by si ovšem zasluhovalo zvláštní debatu.

Jak to, že se však taková publikace stala tak slavnou? Zdá se mi, že kromě toho, že je celkem čtivá, je tomu tak v neposlední řadě proto, že ji často recenzovali ekonomové a novináři bez zvláštního povědomí o bibli a Předním východě. Něco podobného by bylo možné říci i o řadě čtenářů - ale nedisponuji výzkumy, které by to přesněji definovaly. Naproti tomu teologové možná nemají potřebu se vyrovnávat se Sedláčkovou knihou.

Pokud by někoho zajímala má polemika s vybranými kapitolami Sedláčkovy knihy, zevrubnější, i když ne vyčerpávající analýzu najde v mé nedávno vydané studii "K dobrotě a nedobrotě Ekonomie dobra a zla", kterou vydává revue Ergot (č. 1/2021).

Další příčinu úspěchu "Ekonomie dobra a zla" spatřuji v tom, že kniha je jakousi odpovědí na soudobé touhy po sekulární spiritualitě. Sekulární spiritualita je shrnující pojem pro mnoho různých úkazů, k nimž patří i nanejvýš prostinká četba knih vyjadřujících se k duchovním otázkám. Její hodnotu nijak neposuzuji, zato mne zaujal paradox mezi paranáboženskou funkcí, kterou zmiňovaná kniha hraje, a odbornou úrovní této knihy. A to bych po ní nechtěl nic jiného, než aby byla dobře poučeným případem populárně-naučné literatury. Celému naznačenému paradoxu věnuji úvahu, jež vychází oficiálně 15. června pod titulem "Ekonomie dobra a zla versus humanitní vědy. Náboženské prameny, spiritualita a ekonomie" v časopisu Dingir (č. 2/2021) (ve schránce jsem jej měl 10. června). Ten však přímo elektronicky, alespoň zatím, dostupný není.

Jelikož se dlouhodobě sám nacházím na zvláštním a podezřelém rozhraní biblistiky, religionistiky a filosofie, situace humanitních věd mi připadá dosti závažná, a podle mého by si tyto krásné obory činnosti zasluhovaly novou obhajobu, která by byla mnohohlasá a výraznější, než jaká může být, pokud vychází z iniciativy jednotlivce.

Jiří Hoblík