Svobodné protestantské stránky

Nejprve o suchém trochu suše: To, že 1. ledna 1993 vznikla Česká republika, si vysloužilo, aby se z prvního dne roku stal státní svátek, zvaný Den obnovy samostatného českého státu. A to pomocí novely zákona č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, přijaté v 29. června 2000. K obnově samostatného českého státu došlo v důsledku debat dvou politických stran, které směřovaly k rozpadu federace, jež účelově vznikla roku 1918 a jež se po pádu bolševistického režimu jevila jako značně disfunkční.

Podobný svátek zavedlo rovněž Slovensko, které ze vzniku samostatného státu mělo daleko větší radost než Česko. Proto také slaví svůj svátek už od roku 1994, zatímco český svátek se slaví až od 1. ledna 2001. Od počátku mi však tento svátek připadá velmi divný. Rozpad federace můžeme bez problémů respektovat jako danost, ale vidět v něm podnět k celostátnímu juchání? Kolik radosti přináší? Jde o událost zasluhující obdiv? Když si ale uvědomíme, že prvního ledna se mátožně mnoho lidí probouzí po silvestrovské oslavě, těžko hledat zvláštní vůli k národní výroční veselici. Když oba dny porovnáme, vidíme, že obsah prvolednových oslav je stejně matný jako obsah oslav předchozího dne, připomínajícího 33. papeže Silvestra I.

A tak mne napadá, že pokud by skutečně někomu záleželo na oslavách české státnosti, měl by spíše hledat jinde, měl by jinde najít závažnější důvod. Hypoteticky příležitost k tomu poskytuje svátek Bořivoje, který se připomíná 30. července.

Bořivoj byl první známý český kníže, který vládl někdy od doby před rokem 872 přibližně do roku 889. Podle Kosmovy kroniky byl synem knížete Hostivíta a podle D. Třeštíka se narodil mezi léty 852 a 853. Jeho manželkou byla Ludmila, první česká světice, jež porodila syny Spytihněva a Vratislava I., otce Václava I. a Boleslava I. Ukrutného. Bořivoj se dožil ale jen zhruba 36 let, lze-li jeho smrt datovat do rozmezí let 888 a 890. Jeho hrob není znám.

Někdy roku 883 přijal křest od velkomoravského arcibiskupa Metoděje a kmotrem mu byl velkomoravský panovník Svatopluk. Svatopluk byl jeho spojencem, ale vlastně i pánem, který se chtěl spolehnout na silnou osobnost, spravující území na západ od centra Velkomoravské říše. Jejich spojenectví bylo důležité rovněž vzhledem k tlaku východofranské říše. Bořivoj sám pak byl ambiciózním knížetem, který chtěl obstát tváří v tvář východofranském nárokům vůči Čechám.

Brzy poté, co se Bořivoj vrátil do Čech, postavil na Levém Hradci první český křesťanský kostel, rotundu sv. Klimenta. Patrně tu i zprvu sídlil. Musel se (za Svatoplukova přispění) vyrovnat se svými odpůrci, vedenými vzdoroknížetem Strojmírem, jimž patrně nevyhovovala Bořivojova promoravská orientace. Poté nechal postavit kostel Panny Marie na území dnešního Pražského hradu, což se považuje za výraz jeho náboženské vděčnosti, ale i nové mocenské dominance. Možná sem i přesídlil (nebyl-li to až Spytihněv). Protože kostel byl postaven poblíž kamenného stolce, na němž byla zřejmě intronizována dřívější pohanská knížata, můžeme říci, že bylo christianizováno nové centrum vznikajícího českého státu. Bořivoj zároveň převzal a pokřesťanštil starší knížecí tradici. Navázal na ni, a zároveň měl jistě zato, že ji i překonal. Tím také zvýraznil význam svůj i význam svého sídla, jež hrálo svou roli rovněž jako součást hradského města na obchodní křižovatce.

Na tomto místě si můžeme povšimnout, že dějiny českého státu jsou od samého počátku spjaty se státní církví, jež se vyvíjela později zvláště po vzniku přemyslovského království a dosáhla svého prvního vrcholu za Karla IV. Místní církev tu sice byla materiálně závislá na státní moci, avšak nebyla jen doplňkem ke státu, protože sloužila knížecí přináležitosti do božského pořádku světa a jeho starosti o lidské společenství na území jím spravovaném. Vznik a prvotní vývoj státu sám byl proces provázený christianizací, k níž zřejmě přispěl víc Bořivoj a jeho nástupci než křest 14 českých knížat roku 845. Tím pádem se v Čechách z křesťanství stalo nejprve státní, a pak teprve národní náboženství (nakolik můžeme mluvit o národu). Nebylo Čechám, ale ani předtím Moravě vnuceno vnějším nátlakem, nýbrž bylo zaváděno domácí státní mocí a světskou vrchnosti. Ostatně podobně tomu bylo i v dalších zemích obklopujících Svatou říši římskou a její předstupně (v Maďarsku, Polsku, Dánsku, Švédsku či Norsku). Všude také docházelo k destrukci starších mocenských struktur, v nichž vládl tradiční rodový pohanský řád a jehož zvykovost a partikularismus bránily vzniku státu. Bez spojenectví světské a církevní moci, mezi nimiž vládlo hlubší propojení, by tedy český stát nevznikl.

Jestliže však Ježíšovo učení na správu státu není nijak zaměřeno, ba se jí v řadě ohledů příčí (například stát se potřebuje uchylovat k násilí), je dějinám státu a církve mimo jiné i v českých zemích vlastní rozpor, z něhož vyplývají také různá historická napětí, jež tu již nebudeme sledovat. Jen si nejsme jisti, nakolik toto napětí eliminuje odluka státu a církve, jež přišla v roce 1918 zrušením statusu státní církve, implikovaným ve zrušení monarchie.

Rok 1918 je v každém případě výraznějším podnětem pro státní oslavu než rok 1993. Významnější než rozpačitá obnova českého státu je pak jeho vznik, i když ten není historicky přesně určitelný. Vznik českého státu s jistou pravděpodobností zosobňuje kníže Bořivoj. Jen je jeho památka poněkud „vystydlá“, a proto ani nečekám, že by vzniklo alespoň hnutí za oslavu vzniku českého státu. Čechům by mělo záležet alespoň na vlastní starobylosti, s níž sice nestačí na Řeky, natožpak na Egypťany, ale náskok před Spojenými Američany mají luxusní.

Literatura:

Berendová, B. (ed.), Christianizace a utváření křesťanské monarchie, Praha: Argo 2013

Charvát, P., Zrod českého státu (568–1055), Praha: Vyšehrad 2007

Třeštík, D., Počátky Přemyslovců, Praha: Nakladatelství Lidové noviny 1999

Jiří Hoblík

Obrázky

1) Křest knížete Bořivoje, Velislavova bible (14. stol.), foto z: Naďa Profantová: Kněžna Ludmila. Vládkyně a světice, zakladatelka rodu. Praha 1996.

2) Zbytky kostela Panny Marie, Pražský hrad (mezi 2. a 4. nádvořím), zdroj: https://de.wikipedia.org/wiki/Datei:Ruins_of_the_Church_of_the_Virgin_Mary_in_the_Prague_Castle.jpg