Marx a jeho dědicové, Dějiny a současnost 9/2010
Také poslední, zářijové číslo "Ďasa" je plné zajímavých témat, například v článku Milana Kocourka "Jan Sýkora, TGM a ti druzí" se dozvídáme, jak zasáhl nástup 1. světové války do života našich krajanů v Londýně a v Paříži, či lépe, jak oni zasáhli do vývoje této události a tím i do mezinárodní pozice "čechoslovakysmu".
Článkem Petra Sedláka "Každodennost v českém pohraničí po skončení války" zase pokračuje seriál z předešlého čísla na téma poválečného osidlování pohraničí, ale mohli bychom pokračovat.
Teď chci především upozornit na hlavní téma listu: Marx a jeho dědicové.
Zahrnuje čtyři články: od Miloše Havelky Existoval "západní marxismus"?, zabývající se "podobami levicového myšlení v demokratickcýh zemích", od Michala Kopečka Mezi politickým mýtem a historickou rekonstrukcí, který jde pod kůži nám, neboť v něm autor sleduje, jak se k marxismu stavěla "demokratická opozice ve středovýchodní evropě", dále od Pavla Kopeckého Nejkrvavější příběh Indočíny o kambodžské verzi marxismu, "blouznivého a histerického hnutí, které si předsevzalo, že změní svět k lepšímu". Michal Kopeček připravil i rozhovor o vlivu marxismu na historiografii s historikem Gerthem Stendmanem Jonesem "Marxovo dědictví z britského pohledu".
Tyto články lze doporučit každému, kdo touží pochopit naši nedávnou historii, ale i to, proč marxismus oslovoval a stále oslovuje tolik slušných, inteligentních, dokonce i zbožných lidí, proč mu podléhali Paul Tillich a jiní (včetně našich) theologové. Zvláště článek Miloše Havelky, reflektující i pro mě dosti nejednoznačný, rozporuplný, inspirativní, zároveň povrchní a podezřelý fenomén tzv, "Frankfurtské školy", transformující marxismus do jakési permanentně kritické sociologie, odbourávající zdánlivě revoluční prvky, a tím jej činící snesitelnějším pro mnoho těch "hodných lidí", z nichž se stali nadšení přisluhovači ďábla.