Svobodné protestantské stránky

V pardubické ulici 17. listopadu ve dvoře čp. 254 stojí dlouhá přízemní stavba. Původně v ní byla umístěna tiskárna Františka Hoblíka. Ani se už dnes nechce věřit, že tak malé prostory stačily jedné z nejvýznamnějších tiskáren ve východních Čechách na přelomu 19. a 20. století. Co však víme o jejím zakladateli?
 

František Hoblík se narodil 19. července 1842 v Hobšovicích u Slaného v zemědělské rodině Václava Hoblíka (bytem v domě č.p. 19; na místním hřbitově je rodinná hrobka). Pět let, až do roku 1866, se učil u tiskaře a knihkupce Jana Hostivíta Pospíšila v Hradci Králové a poté se stal společníkem svého bratra Adolfa, který vlastnil tiskárnu v Kolíně. Po několika letech bratři tiskárnu prodali a František Hoblík ze svého podílu založil roku 1872 tiskárnu v Pardubicích na tehdejší Alžbětině, později Masarykově ulici, ještě s Janem Pláničkou jako tichým společníkem. Po rozchodu s Pláničkou byl v letech 1875–1880 spolumajitelem tiskárny L. Bayer, bývalý faktor kolínské tiskárny. Na Bayerovo místo pak nastoupil Františkův bratr Václav (1846–1924) a konečně roku 1889 se František osamostatnil. Václav sám již od roku 1874 působil jako knihkupec a nakladatel v Poděbradech (viz zde).
 

V pardubické tiskárně se tiskla především teologická a náboženská literatura (František Hoblík byl členem tehdejší evangelické reformované církve), vybraná díla klasiků světových (např. první český překlad Polybiových Dějin) i českých, odborná literatura vysoké úrovně, hudebniny, mapy apod. Ale také řada periodik: ročenka Orloj, vydávaná Spolkem Komenského, časopisy Hlasy ze Siona, Přítel dítek, Zprávy evanjelické, Stráž na východě, Pernštýn, Pardubické listy nebo Ohlas Pardubic. Od roku 1881 byl František Hoblík vydavatelem a odpovědným redaktorem Hlasu ze Siona (dostupné jsou v elektronické verzi).

František Hoblík ale nebyl jen podnikavý tiskař. Od roku 1883 se zasazoval o zřízení městské spořitelny, která nakonec zahájila svou činnost v roce 1886. V letech 1888–1889, kdy nahradil náhle zemřelého předchůdce Leopolda Wernera, a pak 1893–1899 byl dokonce starostou města Pardubice. Do čela správy města se tak dostal poprvé člen Národní strany svobodomyslné neboli mladočech. Za jeho úřadování byly postaveny Fantovy závody (dnes Paramo), nová radnice nebo školy. Ale i v mnoha dalších směrech se účastnil života města. Byl předsedou místní školní rady, dlouhá léta zasedal v ředitelství místní filiálky živnostenské banky atd.

Za zmínku rovněž stojí i jeho podíl na ustavení evangelického reformovaného sboru v Pardubicích. Na počátku 80. let 19. století začal shromažďovat evangelické rodiny z města a okolí a těm, kteří se chtěli v Pardubicích usadit, obstarával zaměstnání. Sbor, pro nějž rovněž sháněl kazatele, se zpočátku scházel ve fyzikálním sále staré reálky. Na jaře 1892 ale vznikl Spolek pro postavení evangelického reformovaného chrámu Páně v Pardubicích, kterého se stal František Hoblík předsedou. (To mu bylo již padesát let a na jeho počest byla tehdy vydána stříbrná, zlatobronzová, bronzová, bronzová a olověná pamětní medaile, připomínající rovněž jeho zásluhu jako odvážného vydavatele prvního numismatického veledíla.) Spolek v roce 1896 zakoupil pozemek na rohu ulice Sladkovského a Hronovické a 29.6.1897 byl nový kostel slavnostně otevřen. František Hoblík se pak stal v roce 1902 prvním kurátorem pardubického filiálního sboru a zůstal jím i po roce 1919, kdy se sbor osamostatnil.

V té době ale už končí éra tiskárny Františka Hoblíka. Vzhledem k jistým rodinným nesrovnalostem a životním osudlm rodinných příslušníků (nejstarším syn se oženil s chudou dívkou Pavlínou, což mu František měl za zlé, nicméně všichni tři se nakonec sešli v témže hrobě; další se etabloval jako právník v Brně) nebylo komu tiskárnu předat. František Hoblík se již cítil na podnikání stár, pro evangelický sbor sice pracoval nadále, ale tiskárnu prodak v roce 1918 řezníkovi Janu Čížkovi, jehož synové Ladislav a Josef ji vlastnili do roku 1950. (Dnes je v domě hospoda U Čížků.) Ve Sladkovského ulici si pak František Hoblík zakoupil dům, kde žil s manželkou Marií až do své smrti. Na stěnu uvnitř pardubického kostela byla na jeho památku umístěna pamětní deska s tímto textem: „Bratr náš vzácné paměti pan František Hoblík, bývalý starosta města Pardubic, zemřel 3. října 1926. Byl prvním kurátorem sboru a zakladatelem tohoto domu Hospodinova.“ Tělesné pozůstatky Františka Hoblíka byly uloženy do rodinné hrobky u východní zdi staré části pardubického hřbitova (hrob I.P/14).
 

Jiří Hoblík

Pozn. 1: různé doplňující údaje včetně bibliografických uvádí Jan Řeháček v článku "Evangelický kostel v Pardubicích slaví 110 let, Vlastivědné listy Pardubického kraje 4/2007, dostupném i online. Několik relevantních fotografií najdeme zde.

Pozn. 2: 1. obrázek: František Hoblík, převzat z www Pardubický slavín; 2. obrázek: knihkupectví Adolfa Hoblíka v Kolíně, Karlovo nám., č.p. 89, v 80. letech 19. stol., převzat ze Slovníku českých nakladatelství a knihkupectví 1849-1949; 3. obrázek: Adolf Hoblík, převzat ze Slovníku českých nakladatelství a knihkupectví 1849-1949; 4. obrázek: Václav Hoblík, převzat ze Slovníku českých nakladatelství a knihkupectví 1849-1949.