Jednoduchá odpověď na otázku, jak reformovat církevní organizaci.
Jak reformovat církevní organizaci? Odpověď na tuto otázku je ve skutečnosti velmi jednoduchá. Míváme někdy ve zvyku kdeco doširoka rozebírat, nejen zleva a zprava, ale ze všech stran. Hlavní myšlenka se v tom pak utopí a k ničemu pak nevede.
Postačí nyní jedna jediná otázka: Jak vůbec reformovat církevní organizaci? Odtud je třeba vyjít, a neztrácet se v mnohomluvnosti.
Přiměřená odpověď odpovídá postupu, který dobře známe z lékařské praxe. Stačí, když si zrekapituluji svou zkušenost pacienta. Proto nevím, co by proti ní mohl kdo co namítat. Tak tedy:
1. krok: vyšetření církevního organismu.
2. krok: nalezení příčin stavu, v němž se církevní organismus nachází.
3. krok: určení diagnózy.
4. krok: stanovení terapie.
První krok se neobejde bez nepříjemných zpráv. Na ně není církevní organismus příliš naladěn. Pokud však na jedné straně například prosazuje svobody určitých menšin, měl by být vstřícný i k mnohým dalším postojům, včetně postojů kritických. A to už v zájmu důvěry.
K prvnímu, ale i druhému kroku je zapotřebí více odvahy a také jisté úsilí. Jak ale postupovat soustavně? Nebylo by zapotřebí k tomu vytvořit zvláštní orgán? Může se reforma odehrát tak, že ji v každém sboru vyhlásí farář? Anebo tak, že ji vyhlásí staršovstvo? Anebo tak, že ji schválí synod? Jakési prostory k diskusi existují, ale může z nich vést cesta k reformě?
Celé šetření by pak mělo mít konsistentní výsledek. Jasné a zřetelné určení diagnózy.
Nakonec přichází krok, kvůli kterému se mají odehrávat všechny tři předchozí kroky. Cílem reformy má být uzdravený organismus. A proto potřebuje prodělat terapii, která by odpovídala stanovené diagnóze.
Je to vcelku jednoduchý postup, který je možné aplikovat na části (na sbory) stejně jako na celek (na církevní organizaci). Podle toho, jaká je kde situace a jaké jsou kde podmínky.
Jiří Hoblík
