Hledání vánočního tajemství
Kde hledat tajemství Vánoc? A proč vůbec? Je potřeba se vyrovnat se zajištěním vánočních oslav, navštívit alespoň jedny bohoslužby (je-li to dnes vůbec možno), mít všechno obstaráno, vyzdobeno, nachystáno, mít prostřeno… Takovými starostmi nemusíme opovrhovat, kde pak ale ještě hledat nějaké tajemství? A kde na to vzít sílu? Už nějakou sílu stojí odehnat všeliké frustrující tlaky – a to se vůbec ne každému podaří.
Nevím, jak komu poradit, aby své vánoční starosti umenšil na nejvyšší možnou míru. Cesty tohoto druhu si každý musí hledat sám. Jen si může být jist, že není zdaleka prvním, kdo kdy po nich kráčel, takže to budou jeho zcela nové a překvapivé kroky, avšak po cestě prošlapané, a tak skýtající i jisté bezpečí.
Připomínáme-li o Vánocích příchod Spasitele do světa, máme to z vyprávění, a tak o tom kdekdo ví. Máme určité vědění. Ale co si s ním počít? Víme, co oslavujeme? A co vlastně oslavujeme? Příchod Spasitele do světa – to se přeci stalo velmi dávno, je to dávná historie. Co je dávno, to zdá se časově velmi vzdáleno.
A tak ani ve světě vánočních starostí, ani v prastaré historii nenacházíme, co hledáme. Nicméně příběh o dávné historii nám alespoň napoví: připomíná se zrození Spasitele, ne jeho příchod po polní cestě. Toho zrození nemůžeme být svědky, když je tu jen k připomínání, a okolo můžeme vidět jen jeho obrázky, symbolizované pomocí Betlémů.
Stále se točíme a rozhlížíme se… a nenacházíme…. ledaže přestaneme hledat v okolí a v dálkách, a začneme hledat v sobě samých. Nelekejme se. Nelekejme se sebe. Nehledejme sobecky a nelekejme se své duše. Jen zaměřme svůj vnitřní zrak a pohleďme do nitra své duše jako do studně. Dohlédneme až na dno? Odvážíme-li se sestoupit a překročíme-li všechny své myšlenky, představy, pocity, nápady, všechny své zájmy, samo se tam dole začne cosi dít. A o to jde, to co je předně k prožití, nikoli k popisování.
Přesně a maximálně to potřebné vylíčil Mistr Eckhart v jedné své homilii: „Kdo však chce nalézt světlo a dojít porozumění veškeré pravdy, musí dávat pozor na toto rození uvnitř sebe, ve svém základu, a takto dojdou osvícení i jeho vnější síly a vnější člověk. Opravdu, jakmile se Bůh dotkne svou pravdou základu, světlo se rozlije i do vnějších sil a člověk v jediném okamžiku získá více, než kolik by ho šlo naučit.“
Tak to je. Dálka je daleká, dávno je dávné, vnějšek je vnější. Ale co je vlastní, to má své hluboké jádro – a v něm se odehrává zrození. Zrození života – nedýchá na nás ze života tajemství? Pokud duše není místem, v němž člověk nechá Spasitele, aby se narodil, co by mu bylo platno, kdyby i celý svět získal?
Jiří Hoblík
Obrázek: Pieter Brueghel, Klanění tří králů (olej na plátně, mezi 1574 - 1599, Petrohrad)
Komentáře
Přehled komentářů
Zní to jako výzva k psychoanalýze. Co se tam "dole na dně" začne dít? Děje se tam toho spoustu, v těch hloubkách. Podle Freuda především neurózy. Jung by se s tebou shodl asi docela dost, pokud neobjevíme Krista jako pečeť v hloubi své duše, nejsme křesťané. Husserl by dobře rozuměl tvé snaze mnoho duševních obsahů vyzávorkovat. Lacan pojímá nevědomí jako jazyk, nakonec zjevujeme svou pravdu v tom, jak mluvíme. Deleuze mluví o schizoanalýze. A to už nemluvím o všech směrech, které říkají, že nemáme hledat sami v sobě, ale někde vně, v bližních, v tom, co přichází... Každopádně ten prožitek není nijak snadné vydobýt.
Re: psychoanalýza
(Jiří Hoblík, 8. 1. 2021 11:28)Samozřejmě hlubinná psychologie Jungova tyto věci analyzuje, ale navazuje na určitou tradici, tak ví, o čem mluví, že mluví nejen o vlastních pozorováních. Ono vyzávorkování najdeme u Mistra Eckharta. Přesně vzato když hledáme sebe přímo v druhých nenajdeme nic. Všechno hledáme skrze sebe - i ty druhé, bez nichž bychom ale přitom sebe hledat nemohli. Ale právě proto je dobré to vyzávorkování všeho vnějškového, abychom vztahy navenek mohli restartovat (ne třeba je nově vytvářet).
Re: Re: psychoanalýza
(Aleš Wrana, 8. 1. 2021 18:48)Promiň, vidím to zřejmě zcela obráceně. Adresáti Mistra Eckharta mu asi dobře rozuměli, když mluvil o hledání vnitřního základu. Žili v živé praxi sebezpytování a zpovědi, kontemplace a duchovních cvičení. Kontext a metoda toho hledání byly dobře určené. Ty už dnešní křesťan a především evangelík ovšem zažité nemá. Proto si myslím, že zde jako asociace nastoupí spíše ona psychoanalýza a s tím i bludné hlubiny bez zřetelného dna.
psychoanalýza
(Aleš Wrana, 25. 12. 2020 11:05)