Jdi na obsah Jdi na menu
 


Košík na sbírku

6. 12. 2011

Podle starého známého vtipu letí muslimský imám, katolický kněz a protestantský farář letadlem. Vtom palubní rozhlas hlásí, že letadlo má poruchu a klesá. Na to reaguje nejprve muslim, který shání kompas, a pak se začne klanět směrem k Mekce. Poté se katolický kněz modlí a žehná. A nakonec se ze svého sedadla protestant a... vyhlašuje sbírku.

Ten vtípek má opravdu něco do sebe. Sbírka může být jakousi pojistkou pro případ, že by návštěvník bohoslužeb měl z návštěvy kostela pocit marnosti. Nicméně v době, kdy dvacet korun do sbírky nestačí ani na jízdenku v pražské MHD, sbírka snadno dostává charakter jakéhosi slabého symbolu. Anebo je indikátorem toho, že církvička svým členům ani za ty "blbé" peníze nestojí.

Navzdory tomu se můžeme ptát, co by to bylo za evangelické bohoslužby, při nichž by scházel košík? Někdy košík čéhá na příspěvky u východu z chrámu, kde jej nikdo nemůže minout, jindy koluje mezi účastníky bohoslužeb, kde se mu zase nelze vyhnout. A jindy dokonce obojí. Popřípadě s ním někdo obchází podél řad lavic a židlí, a tím se posiluje morální apel. Což pak zvlíště platí tam, kde obcházeči jsou děti, které tu a tam obchůzku roztomile popletou.

Například v německých zemích se ale používá látkový sáček, někdy opatřený zvonečkem, zasazený do dřeveného nebo kovového kroužku s držadly (říká se mu "Klingelbeutel" neboli "zvonkový sáček"; anglicky "offering bag" "sáček na kostelní dary"). Ve srovnání s košíkem má několik výhod. Snáze se nosí, takže také se méně snadno vysype. A mimoto není tak dobře vidět, kolika penězi kdo přispívá (z jistého úhlu viděno to samozřejmě může být považováno za nevýhodu). Používá se pro sbírku (tzv. kolektu) v průběhu bohoslužeb a stará se o něj pověřená osoba, jako např. presbyter, kostelník, ministrant.

Názornou ukázku aplikace při římsko-katolické mši najdeme v jednom z posledních filmů Louise de Funes "Lakomec" (1980).

Někdy se místo sáčku používá dóza u východu z kostela. V některých luterských kostelech, kde je zvykem po Večeři Páně, křtu nebo svatbě obcházet oltář (zvyk se označuje jako Altarumlauf), nachází se dóza za oltářem.

 Jiří Hoblík