Odkazy na život evangelické společnosti
1) Vysoký dluh Evangelické teologické fakulty UK vůči ustředí církve přispěl k uzavření archivu (17.11.2011)
Skutečnost, o níž vím již nějakou dobu, jen nejsem sběrač provozních informacích, a proto se ní na těchto stránkách nevyjadřuji. Ale jsem rád, že vyšla lakonická zpráva na serveru Christnet. O chvíli později k ní dodal Jan Kirschner několik poznámek v článku Myslet - jednat - mluvit, teologie jako sůl.
2) Výzva: Evangelium není politický argument (18.11.2011)
Bezduchost politiky a bezduchost křesťanských organizací (samozřejmě těmito slovy nechci paušalizovat, ale jen upozorňovat, co se kde vyskytuje) se projevuje prapodivným mícháním obojího. Uvidíme tedy nyní, co se stane, když se někdo ozve. Vše je otevřené.
3) Úplne pre ateistov: Luterán či katolík? (23.11.2011)
Porovnání luteránského a katolického duchovního operátora, zejména pro slovenského bezvěrce, poměrně vtipné.
4) Projev Slavoje Žižka na Václavském náměsti 17. listopadu 2011(27.11.2011)
Janu Dospivovi vděčím za to, že jsem se dokopal k umístění tohoto odkazu. V lecčems mne mluvčí irituje, ale občas dokáže být velmi trefný a vtipný a provokativní. Zde v zachycení hnusu dnešní doby. Jan Dospiva si všiml také chyby v překladu, právě v odkazu na křesťanství, který se Žižkovi nepovedl.
5) Kázat se nemusí jen ústy, existují kazatelé, kteří kážou pistolí (28.11.2011)
Patrně nejznámější je série komiksových knih Garth Ennis a Steve Dillona, jejíž 8. číslo vyšlo letos česky v nakladatelství Crew, k dostání v knihkupectví naproti Kalichu v Jungmannově ulici v Praze. Není to však ojedinělý případ toho, že se duchovní stane komiksovým hrdinou. Korejec Min-WooHyung vytvořil kazatele Ivana Isaacse, který se již před lety objevil i v češtině. Stylově se jedná o "manwa", což je korejská variace na známou japonskou "mangu".
6) Počty duchovních a výše poskytnutých finančních prostředků (18.12.2011)
Oficiální údaje o počtu duchovních a státním příspěvku na jejich platy uvádí Ministerstvo kultury ČR.
7) Teologické fakulty mají svou přitažlivost oproti křesťanské praxi (20.12.2011)
Samozřejmě nelze obojí poměřovat absolutními počty, nýbrž lze zvažovat poměr mezi obecností křesťanství a teologickou odborností.
8) Evangelíci jsou pro politiky dnes již poloviční vzduch (23.5.2010)
Před volbami do Poslanecké sněmovny roku 2010 si evangelíci stěžovali, že 117 tisíc evangelíků je pro politiky vzduch, po sčítání lidu roku 2011 mohou argumentovat už méně než polovinou. Vzduch jsou evangelíci ale také pro novináře, kteří k článku připojili obrázek krucifixu.
9) Další kazatel, který káže pistolí (27.12.2011)
To by jeden nevěřil, že tak brzy k odkazu č. 5 dodám doplněk. V sekulárním světě se patrně prosazuje novozákonní zásada: nejen ústy, ale i činy. A protože žijeme v drsném světě, je třeba kázat způsobem, jemuž by tento svět rozuměl. V lednu 2012 má do českých kin přijít film Marca Forstera "Kazatel Kalašnikov" (anglický název je Machine Gun Preacher), který vypráví o motorkáři a členu gangu Samu Childersovi, který se vydá na cestu konání dobra a odejde pomáhat ubožákům ve východní Africe. Dodejme, že film se setkává s velmi příznivým hodnocením.
10) Sociologové nejsou užiteční (27.12.2011)
Ptají se stále na totéž a nic překvapivého nepřinášejí. A pak jejich výsledky vyjdou třeba pod titulem "Církve nejsou užitečné, myslí si většina Čechů". Hlas lidu, hlas boží? Boží hlas o neužitečnosti církví? Zajímavé zjištění. Vždyť také křesťanům dělá problémy vyjádřit užitečnost církve, víry, křesťanskosti.Sociologové buďtež omluveni, protože potřebují srovnávat výsledky z různých let, a proto se ptají stále na totéž. Ale omluveni jen zčásti. Respondenti často nevědí, co říkají. A tak je na sociolozích, zda se naučí ptát lépe. A křesťané sami by měli o užitečnosti lépe uvažovat, takže je to i jejich starost. Hlavně jejich.
12) Počty příznivců jednotlivých církví na jednoho duchovního (2.1.2012)
V Hyde Parku baptistů Nota bene na serveru Granosalis.cz vytvořili šikovnou tabulku, na níž je vidět poměr mezi počtem duchovních a členů jednotlivých státem finančně podporovaných církví a náboženských společností. Pikantní je, jakou přezaměstnaností se vyznačuje Jednota bratrská, v níž jeden duchovní má v péči 19 oveček. Duchovní luxus! Data jsou jinak převzata z tabulky placených duchovních z roku 2010, jež pochází od Ministerstva kultury ČR, jehož stránky nabízejí i mnohé další údaje týkající se církví a náboženských společností.
13) Obehraný popěvek církevních restitucí (6.1.2012)
Vláda připraví návrh, projeví se dohoda mezi státem a církvemi, konsens v parlamentu - a pak se najde někdo, kdo proces zablokuje. Tentokrát pseudostrana VeVerek. Ne že bych zákonu fandil, jen chci podotknout, že je to jedna ukázka toho, jak vláda škodí státnímu rozpočtu tím, že vynakládá zbytečné úsilí.
14) Češi jsou spíše nešťastníci, křesťané spíše šťastníci (7.1.2012)
Alespoň podle sociologů. Křesťané jsou prý šťastníky zhruba 1:1, bezvěrci zhruba 2x méně. Přesvědčí to bezvěrce?, ptám se potměšile. Jednak ale sociologové neříkají, k čemu ten jejich výzkum je dobrý, jednak z novinářské zprávy nic moc konkrétnějšího nevyplývá, ani zdroj, o který se zpráva opírá.
15) Evangnetická diskuse nad sčítáním lidu (7.1.2012)
Na severu Evangnet se lehce rozběhla diskuse nad evangelickou církevní reakcí na výsledky sčítání lidu z roku 2011. Několik čtenářek a čtenářů, mezi nimi pravidelných návštěvníků našich stránek vyjádřilo otevřeně svůj poměrně (v lepším smyslu slova) liberální postoj k církevnímu provozu. Na to reagoval trochu necitlivě senior pražského seniorátu, který se patrně nechal unést svým mládím, protože domněle zavádějící postoje jedné z diskutérek začal vysvětlovat údajně bolavým zubem - a poté začal obhajovat prvky církevní instituce. Chápu, že reprezentant instituce má povinnost bránit její zájmy. Ale někdy trochu přehání, když například tvrdí, že církevní úřad zajišťuje kvalitu vzdělávání studentů teologie. K přípravě materiálů pro práci v Nedělní škole jsou hlavně potřaba autoři a nakladatelství, vydávání časopisu nemusí mít - jak je tomu i mnohde jinde - na starosti úřad, atd. To vše by bylo na zvláštní debatu. Co mne a nejen mne mrzelo neméně, bylo, když jsem se dočetl, že bez Perzonálního fondu by neuživil rodinu, takže by opustil duchovenskou službu. Jednak jsou lidé, kteří dokážou uživit rodinu i za skromnějších podmínek a jednak - obzvlášť v Praze - lze hledat alternativní řešení, a spolubratři a spolusestry by k tomu mohli být nápomocni. Nebo snad nejsme u křesťanů?
