"Černej"
Zdá se mi, že je krutě naivní, dělat problém z barvy pleti. Problém s ní ale mají nejen rasisté, nýbrž i antirasisté. Obě skupiny vedou spolu konfliktní debatu o lidech tmavší pleti. A ani jedni ani druzí se pak už často nestarají, co je to za lidi, jak se s nimi dorozumět, jak jim porozumět, jak jim prospět, atd. atd. Obě skupiny se starají jen a jen o barvu pleti, a oběma je slovo „černá“ protivné. Zvláštní shoda. Slova „černý“ a „černoch“ vzbuzují pro někoho nepříjemné pocity, a proto se vedou debaty a slovní války, v nichž někteří vášniví antirasisté by i rádi „pročišťovali“ kulturní tradice. Alespoň že někteří antirasisté volají: „Černí, bílí, spojme síly!“
Méně už zneklidňuje skutečnost, že se poměrně obecně ví, že běloši nejsou bílí a černoši černí, 
takže věcně vzato slovní označení neodpovídá skutečnosti. Spíše to byla spontaneita lidová tradice, která dala přednost názornosti barev oproti světlosti a tmavosti.
Přesto bych se na jazyk nechtěl hněvat. Slova jsou zároveň symboly a jako taková bývají vícevrstevná, takže na černou a bílou barvu není radno pohlížet černobíle. Rád bych proto připomněl nuerského křesťanského proroka Wutnyanga Gatakeka z Jižního Súdánu, který polemizoval s „rasovým“ pocitem méněcennosti. Z roku 1992 pochází jeho výrok: „Bílý muž nepíše bílou barvou: Píše černou barvou, která znamená, že čerň je velmi důležitá. Nebuďte bezradní z toho, že nejste bílí. Nikdy bílí nebudete.“
Ano, černá barva má svou důležitost, takže si zasluhuje ocenění. Připomíná nejen temnotu nešťastnou, ale i temnotu mystickou. Nejen evokuje strach, ale také pokoj a tajemství. Anebo také druh humoru. Černá barva je polyvalentní základní barva. A v případě černé hvězdy jako symbolu Ghany a Afriky, názvu hip-hopové skupiny, posledního alba Davida Bowieho. názvu výběrové kávy a mnohého jiného – má své rozmanité specifické významy. Evangelíci by měli mít k černé barvě velmi příznivý vztah, protože jejich duchovní používají černé taláry. Kromě toho i další barvy bývají symboly, tak proč černou barvu očerňovat? Proč v lidech vidět jen lidi určité „barvy pleti“? Barvě ani lidem se tak, jak se mi zdá, nedostává cti.
Různé verze koledy
Myslím tedy také, že je škoda, že každoročně si to schytává česká tříkrálová písnička, kterou hezky nazpívali Boni pueri. Jeden ze tří králů je v ní oslovován jako „černej“ a je dotazován, proč vystrkuje na někoho bradu. Jen to stačí k sepisování traktátů o rasismu (srv. Brněnskou drbnu, kde je ale také zmínka o tom, že tendence k negativním reakcím oslabuje). Je to až moc jednoduché, zatímco zkoumání rasismu v českých zemích a tázání, co s ním, by stálo mnohem více úsilí.
Podívejme se však na písničku samu. Známe ji ve verzi zkrácené, respektive různě zkracované (k delší verzi viz zde). Známe ji ale také v různých verzích, z nichž budou citovány pasáže vyňaté pro tuto úvahu.
1) Co ty, černej, stojíš vzadu,
vystrkuješ na nás bradu?
Hrdě se k tomu hned přiznám,
že já jsem mouřenínský král.
A já černej vystupuju
a Nový rok vám vinšuju.
2) Copak ty tam černej vzadu,
vystrkuješ na nás bradu.
Slunce je toho příčina,
že je má tvář opálena.
Kdybys na slunce nechodil,
nebyl by ses tak opálil.
A já černej vystupuju
a Nový rok všem vinšuju.
(varianta této verze se nachází ve filmu Čarodějův učeň)
3) Copak ty tam černej vzadu, vystrkuješ na nás bradu.
Já vyznávám, že jsem černý, že jsem z mouřenínské zemi.
Slunce je toho příčina, že je má tvář opálena.
Kdybys na slunce nechodil, byl bys svou tvář neopálil.
Slunce je drahé kamení, od Kristova narození.
Nám třem se hvězda zjevila, která jakživ nebyla.
4) SBOR:
Co ty černý stojíš vzadu, vystrkuješ za nás bradu?
Baltazar:
Já jsem Baltazar z Východu a za svou barvu nemohu.
Slunce je toho příčina, že má tvář je opálena.
Mé jméno babylonsky zní: - ať Bůh králi život chrání.
SBOR:
Kdybys na slunce nechodil, tak by ses neopálil.
Baltazar:
Slunce je drahé koření, od Pána Boha stvoření.
Slunce je drahé kamení, z něhož nám život pramení.
Slunce je naše znamení od Božího narození. (Srv. zde)
5) My tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví vinšujem vám.
Štěstí, zdraví, dlouhá léta, my jsme k vám přišli z daleka.
Copak ty tam černej vzadu, vystrkuješ na nás bradu.
Já vyznávám, že jsem černý, že jsem z mouřenínské zemi.
Slunce je toho příčina, že je má tvář opálena.
Kdybys na slunce nechodil, byl bys svou tvář neopálil.
Slunce je drahé kamení, od Kristova narození.
Nám třem se hvězda zjevila, která jakživ nebyla.
Jak jsme tu hvězdu viděli, hned jsme se do Betléma brali.
Herodes král z okna kouká, vidí tři krále zdaleka.
Daleká-li cesta vaše? Do Betléma mysl naše.
Co je v Betléme nového, že pospícháte do něho?
Narodil se tam spasitel, všeho světa Vykupitel.
To já tam taky musím jít, to malé dítě pozdravit.
A já černý vystupuju a nový rok vám vinšuju.
A my taky vystupujem a nový rok vám vinšujem. (Srv. zde.)
Zdá se mi, že ti, kdo proti písničce protestují, z ní pořádně znají jen jeden verš, a to právě o vzadu stojícím „černém“. Tento „černej“ ale není žádný křovák, ani otrok, nýbrž jeden ze tří králů. Osoba velmi vážená, ač legendární. V bibli, jak známo vystupují mágové z Východu, navíc v neznámém počtu. Legenda si ale tyto postavy vylepšila, jako by právě u jeslí žádné mágy (perské kněze, kteří se vyznačovali vzdělaností i magickými schopnostmi) nechtěla.
Když se pak podíváme na text koledy, vidíme, že třetí král stojí vzadu, jako by se skrýval. A také, že ano. Poté, co je dotázán, vystupuje z pozadí a prohlašuje, že vystupuje, aby „vinšoval“ Nový rok. Za tří králů tak nakonec působí nejpřátelštěji.
K tradici o Třech králích
Všichni tři králové se mohou navíc pyšnit krásnými jmény. Jméno Kašpar neoznačuje komika, ale vychází z hebrejského, z médštiny pocházejícího výrazu pro strážce pokladu gizbar (גזבר).
Jméno Melichar je českou variantou germánského jména Melchior, v němž se skrývá hebrejské jméno „Král je světlo“ (מלכי-אור). Jinak je to název pro slitinu mědi, niklu, zinku a železa. Ale tento název vznikl na základě jmen francouzských vynálezců slitiny Maillota a Choriera, takže se nepočítá. Konečně jméno Baltazar je řeckou formou babylónského jména Bel-šarru-uṣur. „Pán ať chrání krále“. Je dosvědčeno i v biblické knize Daniel.
Podle některých tradic tři králové zosobňují do novověku známé tři kontinenty: Asii, Afriku, a Asii. Krista narozeného přicházejí tedy pozdravit zástupci celého světa. Je přitom zajímavé, že ve čtvrté verzi koledy prohlašuje černý Baltazar, že pochází z Východu, ne z Jihu. Což nakonec odpovídá původu jeho jména.
Do dosti rozsáhlé debaty o „blackface“ se tu ale nechci pouštět. Mám jen rozpaky z paušálního odmítání začerňování obličeje. Je totiž rozdíl mezi maskou, která je legitimní součástí role v představení, a mezi „blackface“ jako maskou, která v éře severoamerického rasismu sloužila zesměšňování. Balthazar ze Tří králů není zesměšňující postavou – a bolestivý severoamerický konflikt bych do něho nepromítal.
O čem se v písničce zpívá především
Aby toho nebylo málo, třetí a čtvrtá verze koledy mluví o slunci jako o „drahém kamení“, čtvrtá navíc jako o „drahém koření“ a „našem znamení“. Jako by se lidé hluboce mýlili, když Baltazarovi dávali „dobrou radu“, aby se neopaloval. Opalování se stalo problematickým až v
důsledku narušení ozónové vrstvy. Navíc vysoká hodnota Slunce je krásně zbožně zdůvodněna: Slunce je dílem božího stvoření, je pramenem života a symbolem narození Krista, jak se to traduje už od první generace křesťanů, pro které východ Slunce symbolizoval příchod spasitele. Jemu také je koleda věnována.
Jak tedy rozumět oslovení Baltazara slovem „černej“? Je to jen označení nebo pobídka v rozvernosti? Koleda vznikla pro koledníky, takže Tři králové s nimi vlastně splývají. Tázat se krále, proč vystrkuje bradu, by bylo hrubě neslušné. Avšak poškádlení malého koledníka je v pořádku. Koledník-Balthazar se ale nenechává škádlit a ukazuje svou hrdost, jež se opírá o jeho poslání „vinšovat“, a popřípadě sám poučuje, že jeho opálenost je dílem Slunce jako božího stvoření, životního zdroje připomínky Krista. Stranou stojící, jakoby odstrčený nebo bázlivý hoch tak překvapuje obecenstvo.
Vzhledem k tomu všemu by vyškrtnutí „černého“ zničilo celou koledu, která je souhrou různých prvků. Dost na tom, že některé verze ji téměř celou „sekularizují“ (např. zde nebo zde). Spíš by zobrazování tohoto „černého“ nemělo odpovídat Afričanovi, ale snědému Orientálci. Protože ale všichni tři nepřišli z Jihu, ale z Východu jakožto Orientu (ne z Ruska), neměli by být snědí všichni tři, zatímco Baltazar by z nich měl být ve tváři nejtmavší. Bylo by to hezké zpestření pro nás, bledé tváře. (Zájemcům o metalovou hudbu doplňuji verzi koledy od Malostranské cimbálové muziky primáše Radka Špidly).
Jiří Hoblík
Obrázky:
1), Josef Lada, Tři králové, 1955;
2), mozaika, kostel S. Apollinare Nuovo, Ravenna;
3) Albrecht Dürer, Klanění tří králů, olej na plátně, 1504, Galleria degli Uffizi, Florenzie.
