Nazývat podobenství z Evangelia podle Lukáše 16,1-8a „Podobenstvím o nepoctivém správci“ není příliš šikovné. Jako by se tím naznačovalo, že se v něm jedná hlavně o nepoctivost, i když ta představuje výrazný sporný bod, který ale není vším. Spíše by se mohlo nazývat „Podobenství o propuštěném správci“, čímž by zůstávalo otevřeno, oč v něm jde.

Visí totiž ve vzduchu, nadnášeno bezradností vykladačů. Proč bohatý člověk správce obvinil? Kdo se myslí pánem, který správce pochválil? Možná onen boháč – ale neztotožňuje s ním Ježíš sebe nebo snad Boha? Navíc podobenství provokuje, ale tím se ještě nevysvětluje.

Když bohatec správce obviňuje, že špatně hospodařil s jeho majetkem, správce se mu neomlouvá ani nevymlouvá. Nepíše se ani, že by vůbec nějak správci přímo odpověděl. Zato podle podobenství až ve chvíli, kdy zůstal sám, začal přemítat, jak si poradit se svým vyhazovem. „Na práci nejsem, žebrat se stydím.“ To tedy správce nepracoval? (Patrně Ježíš myslel manuální práci, protože jinak by ta slova postrádala smysl.)

Jeho záměrem bylo ovšem zajistit si přijetí do jiného domu ke službě. A tak jeho úvaha asi počítala s tím, že vyhazov mu zhorší pověst a možná že i jeho dosavadní pán něco negativního o něm mezi lidmi zmíní. Rozhodně se ale sám rozhodl, jak víme, smazat část dluhu dvou boháčových dlužníků. Tímto pokoutním počinem alespoň zčásti znepravděpodobnil onu hrozící špatnou pověst a navázal pozitivní vztahy.

Není jen jasné, jakým způsobem byla část dluhu umazána. Nejednomu čtenáři ovšem vyráží dech to, že služebníka jeho dosavadní pán pochválí. Copak Ježíš velebí temné finanční machinace? Ale zbystřeme zrak – vždyť pán chválí správce právě za prozíravost, za nic jiného. Za prozíravost, jíž se správce pokusil zajistit další obživu. Na to zřejmě naráží také dodatečný komentář ve v. 8b-9: podívejte, jak si dokážou poradit „synové tohoto světa“, zatímco „synové světla“ koukají, jako by jim uletěli včely. Podobenství má „syny světla“ spíš zahanbit než vybízet k podvodu. Ale je také možné, že správce svým počinem na vlastní pěstičku prospěl i svému dosavadnímu pánovi, a to tak, že usnadnil dlužníkům splátky dluhů či je v tom povzbudil. Pánovi samému na penězích tolik nezáleželo, když jich měl navíc až až. A možná ocenil to, jak s ním služebník vyběhl a ukázal mu, že není tak neschopný, za jakého jej pokládal.

Při výkladu není radno bezhlavě správce omlouvat, i když Starý zákon zná řadu příběhů, v nichž není nepoctivost právě odsuzována (například o Jákobově oklamání vlastního otce). Ovšem můžeme snadno podlehnout i tendenci jeho motivy zlehčovat. Když však jednal, jak jednal, zřejmě mu šlo opravdu o krk, protože v Ježíšově době neexistovaly pracovní úřady.

Podobenství tedy ukazuje, jak si jeden člověk v nouzi poradil ve světě špinících se a špinících peněz a jak využil patrně poslední možnost k záchraně. Od špíny bude popřípadě očištěn až v nebesích. Na jistotu výkladu ale těžko dosáhneme, protože třeba neznáme dost dobře detaily tehdejších finančních operací. Jako by se však za přísným, ale velkorysým boháčem skrýval Bůh a za správcem člověk spravující boží statky, z nichž rozdává druhým i po svém potrestání Rozdává konkrétně odpuštění vin (v příběhu je narážka na aramejský výraz, který označuje dluh i vinu), a tím si říká i o vlastní odpuštění. Při výkladu podobenství počítejme s dvojím: s podivným jednáním správce, jež lze spíše odsoudit coby jednání "synů světa" - a s odpuštěním jako žádoucím jednáním "synů světla", jež je naopak třeba doporučit. A obojí se snažme zřetelně od sebe odlišit. Zvláštní naděje pro křesťany? I pro ty, kteří podivně operují s penězi... jen by na odpuštění neměli hřešit, když už hřeší a potřebují odpuštění jako sůl.

Jiří Hoblík

P.S. kvalitní českou exegesi textu najdeme v článku: