Evangeličtí bývalci
U vážných problémů je něco dobrého už na tom, že se o nich začne mluvit. A proto se snažím myslet na určitou, ovšem neshoufovanou skupinu lidí, z nichž se mi vybavují někteří jednotlivci – nejen zástupci škatulky. Pod uvedený nadpis patří lidé velmi rozmanití, i když je všechny vůbec nebo zčásti spojuje. Mám na mysli ty, kteří prošli křesťanskou výchovou a zkušeností s církevní obcí, a poté se rozešli buď s danou církví, s křesťanskou praxí anebo vůbec s křesťanstvím. Především tu myslím na jednotlivce, na jejich odchody a rozchody (méně pak na vlnu vyprazdňování kostelů v 70. letech minulého století). Když vám někdo vypoví svou osobní zkušenost, těžko s tím dokážete polemizovat (a hloupé by bylo předmlouvat dotyčného, že zažil něco jiného, než o čem povídá).
Mluvit o nich nelze neosobně. Ale ani se nemůžeme zahlcovat množstvím jednotlivostí, mnoho příběhů mi není známo. A tak v mezích možného hledejme souvislosti mezi tím, co je obecné, a tím, co je jednotlivé. Obecná stránka se neomezuje přitom jen na ČCE, protože jsou všelijaké jinocírkevní a jinozemské analogie. Je mějme alespoň v opatrné patrnosti, ač se jim věnovat nebudeme.
Evangelíci o zmíněných bývalcích často vědí a někdy jsou s nimi rodinně spřízněni. A v zásadě na existenci nebo přítomnost bývalců reagují trojím způsobem. Buď jsou z nich rozpačití a bezradní, postýskají si na to, že se objevují stále noví. Nebo je bohorovně ignorují. Anebo je přímo považují za hlupáky. Mezi zastánci prvně zmíněného postoje se mimo jiné objevuje (nevím ovšem jak často) pošetile naivní domněnka, že když se budeme na sebe usmívat, tak budeme jedni z druhých dělat návštěvníky kostela. Ale to je jen drobná vzpomínka.
Dodnes ale také vzpomínám na ženu ve středních letech, kterou jsem navštívil v době svého vikariátu na pokyn mentora. Svěřila se mi tehdy, že její tatínek byl farář. A pak dodala, že když tatínka pohřbívali, byla přítomna spousta farářů v talárech a že ona z celé té černoty měla úlek. Na výmluvu mi to znělo podivně, možná to byla zveličenost, skrývající za sebou cosi jiného.
Motivy, proč se bývalci s církví rozešli, jsou také různého druhu. Někteří se s ní rozešli ve zlém. Někteří se „vypařili“, ani nevěděli jak. Popřípadě si řekli: "Nic se nestane, nic se nezmění, když se vypařím - a alespoň mne to nebude trápit." Ti alespoň své nevědětí vytušili. Někteří byli ovšem vyštípnuti (s podněty rozmanitě oboustrannými). Někteří dospěli k méně či více vážnému rozhodnutí. Ani tak, ani onak nelze paušalizovat. Jedno se mi však potvrzuje z více stran, aniž bych to ale považoval za všude platné pravidlo: zájem o druhé lidi se víc deklaruje než uplatňuje. Stačí se těšit z toho záměru, proč nebýt skromný? A tak je to tedy spíš zájem o jiné příslušníky vlastní tlupy, popřípadě navíc o ty, na nichž je možné hmatatelně aplikovat "křesťanskou péči". Deklarovaná otevřenost má tedy své limity. Ne jednou se mi také někdo svěřil: „On se tam se mnou nikdo nebavil.“ A to nebyl žádný ustrašený trasořitka. A i kdyby byl, tak co?
Říkám si někdy, že kdyby bývalci nebyli bývalci, nemuseli by se evangelíci sáhodlouze přehrabovat v úvahách o misii, která by jim vynahradila citelný personální deficit... Ta by jednak nebyla tolik potřebná a naopak by se očekávaných cílů dosahovalo tím spíše... Samozřejmě - kdyby chyby... Ale všimněme si toho zvláštního napětí, napětí mezi spokojeností s tlupou a pociťováním deficitu.
Také jsem zažil názor, který mohu nyní jen volně reprodukovat: „Že někdo odešel? Jeho věc.“ Z takových soudů je mi úzko. A je mi líto těch bezradných, kteří se ptají, co se to děje, a nedokážou na svou otázku najít odpověď. Ti jsou vlastně některým z bývalců vlastně velmi blízcí.
Jiří Hoblík
Komentáře
Přehled komentářů
Já myslím, že to jsou dvě stránky stejné mince ta misi a vztah k ttěm bývalcům. Pokud budem jen čekat až někdo přijde a pak se s ním nebudem bavit..tak nevím no..jinak já jakožto evangelík bez evangelické tradice mám bohužel taky tu zkušenost, že kdyý je nějaká akce tk se spolu baví ty evangelické klady a mnohagenarační evangelíci a lidi jako já jsou na okraji, odkázaní na podobné "zoufalce". Prostě evangelíci druhé kategorie.
Re: Dvě stránky mince
(Jiří Hoblík, 19. 5. 2012 22:09)
Na těchto stránkách děláme, protože se všechno nedá zvažovat naráz (nemluvě o tom, že se všechno vědět a pochopit nedá). Kdyby nakonec tyto stránky pomohly křesťanskému sdružování, v němž by o něco šlo, byl bych jen rád - i když nemám organizační talent ani ambice, ani nechci nic vynucovat.
Prostě plně chápu to, že různým lidem stávající sdružování nesedí. Nechci z toho dělat poprask, ale snažím se ptát proč a mnoho toho nevím. Ale jedno je mi jasné - že pokud nějaká skupina z druhých dělá evangelíky druhé kategorie, promítá vně sebe své slabiny, ač dělá, že nic. Mluvím o slabinách, ale neříkám, že to musí být banda padouchů, to by byla paušalizace.
Proč to ale říkám: bylo by absurdní si myslet, že jsem druhé kategorie, když mě do toho postavení někdo tlačí. V tomhle případě platí, že cizí problém není můj problém. A na všechno člověk nemusí skočit.
Sice tuším, že bych měl ještě dodat něco dalšího, ale třeba, příště.
Re: Dvě stránky mince
(Ondra G., 20. 5. 2012 0:10)
Mám hodně podobnou zkušenost. A těžké na tom je, že vlastně ani nevím proč. A když někoho ve sboru poznám aspoň trochu blíž, vždycky zjistím, že je taky druhá kategorie. I ti, co se spolu baví, se zase až tak moc nebaví, a sami prožívají, že jsou jiní. Chvíli se zdá, že jsou dobří kamarádi, a pak se dozvím, že se na ně taky kouká přes prsty. Kdo je vlastně ten evangelík první kategorie? Senior určitě ne, aspoň ne ten náš, tak kdo? Jedovatou slinou bych napsal, že to bude asi - sám satanáš.
Nebo je druhá kategorie ten, co se o něco snaží? To by mi taky vycházelo.
Další těžkost - nedůvěra je někdy oprávněná. Někteří z nás se dokážou zachovat velmi zle, a to utajeně - neutajeně (přibližně vím, kdo za tím stojí, ale nedá se mu to dokázat). Na druhou stranu mám zkušenost i s lidmi z církve, kteří se za nás dokázali nasadit.
Těším se do nebe, kde budeme sedět s Pánem Ježíšem okolo jednoho stolu a ta první kategorie se bude muset přidat - nebo se jít vycpat. Doufám, že nás z ČCE tam bude minimálně tolik, co z KS :-)...
Re: Re: Dvě stránky mince
(Jakub Dvořák, 20. 5. 2012 18:18)Někdy mám pocit, že se tam sejdeme všichni, jen pro jedny ta společnost bude nebem, pro druhé tatáž peklem.
Re: Re: Dvě stránky mince
(Jiří Hoblík, 20. 5. 2012 20:59)Asi jednoduše bych řekl, že církev je asociální útvar (což se dá samozřejmě vyložit různě a taky všelijak diferencovat), s jehož asociálností se snaží každý vyrovnávat po svém. Někdo se obrňuje, někdo si zakládá svůj píseček, někdo se stáhne, někdo se na to přímo vykašle. Ale jak vytvářet alternativy, které by se vámi naznačovaných neduhů vyvarovaly v míře lidsky možné a z nebes požehnané? To je to, co bych radši než to předchozí.
Re: Re: Re: Dvě stránky mince
(Ondra G., 20. 5. 2012 23:07)
Ne, ne, Kristovo tělo není asociálním útvarem. Asociálnost je něco druhotného, co se třeba snadno přichytí (jak je vidět i u církví nových), nicméně lze to oddělovat.
Můj návrh na oddělování (nikoli na definitivní oddělení) spočívá na předpokladu, že ne všichni se v církvi asociálně chováme vědomě a chtěně. Proto navrhuji vytvořit seznam technik a praktik, kterými se u nás dává druhým najevo, že jsou druhořadí, a připojovat návody, jak se tomu vyhýbat.
Např.: Před nějakým setkáním se rozesílají e-maily, které se toho týkají. "Vylučovací" technika: Pošlu to jenom některým. "Sociální" chování - pošlu to všem, kteří pravděpodobně přijdou. Zamyslím se nad tím, jestli jsem nikoho nevynechal. Není-li to vhodné poslat to všem, nepošlu to nikomu.
Nebo: Dostane se ke mně nějaká informace se zlým zabarvením - jak to někdo pokazil, ostuda atd. "Asociální" technika - pošlu to dál. "Sociální" způsob - mlčím o tom, neřeknu to nikomu.
Nevím, jestli to má cenu takhle vypisovat. Ale upřímně přiznávám, že ač jsem evangelické nedochůdče, dost možná jsem se některých asociálních praktik dopustil a nerad bych v tom pokračoval.
Re: Re: Re: Re: Dvě stránky mince
(Jiří Hoblík, 20. 5. 2012 23:34)
Jenom dvě poznámky - ČCE není Kristovo tělo, ale lidská odpověď na to, že křeťanské společenství je do Kristova těla inkorporováno. Je to řečeno hodně zkráceně, ale jsem přesvědčen, že v této věci obecně platí velká nejasnost, takže si ani netroufám ji rázem zdolávat. Když tu ale v běžném smyslu mluvíme o "církvi", tak ne ve smyslu Kristova těla, nýbrž ČCE jako jednoho určitého lidského útvaru.
Zadruhé ta asocialita potřebuje samozřejmě být promýšlena (neznamená, že určitá pospolitost není pospolitostí, ale že je rozporuplná). Mám své důvody, proč o ní mluvit, ale ještě jsem nestačil to soustavně vylíčit. A tak jsem vlastně rád, že jste teď přispěl se svou trochou do mlýna.
Re: Re: Re: Re: Re: Dvě stránky mince
(Jakub Dvořák, 21. 5. 2012 10:22)
Nevím, je-li moudré napsat to takto natvrdo, jak to cítím, ale je to tak:
Včera jsem byl v jednom sboru na bohoslužbách a zažil kázání, po kterém jsem zalitoval, že jsem raději nešel do hospody; bylo by to určitě zbožnější.
Místní paroch ze Sk 1,15-26 (s účelovým vynecháním několik veršů uprostřed) nás poučil, že "Ježíš neposlal učedníky psát do nějakých Izraelských rozhledů, že jeho smrt byla nespravedlivá," že "naším posláním není proti zlu bojovat, stačí, když se na něm nepodílíme a prožíváme denně radost. Život je moc krátký na to, abychom proti zlu bojovali."
Vrchol mouder končil ve zjištění, že "máme si pěstovat ty vztahy, které nám něco dávají, které nás obohacují; těm ostatním se vyhnout. Nesedne-li mi ve sboru ten či onen bratr nebo sestra, tak se jim vyhnu a podržím se těch, se kterými si rozumím." Asi nejsme s oním bratrem farářem stejného vyznání. Obávám se, že vydestiloval z oněch veršů nějakou záhadnou exegesí cosi, co úplně popírá vše, jak víru v Krista chápu já. Mimoděk tak ale asi pojmenoval onen princip vznikání "křesťanů druhé kategorie", nebo oněch, pro ČCE tak typických klik a klubek, proč na některých sborech je farář a "ti jeho", jimž se věnuje přednostně, ostatní zůstávají na okraji. Ne jen, jak to vzniká, ale že to může dostat i punc zbožného.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dvě stránky mince
(Jiří Hoblík, 21. 5. 2012 22:20)Docela husté, ale že to vykládá někdo takto naplno, to tedy zírám.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dvě stránky mince
(Jakub Dvořák, 22. 5. 2012 13:02)
Občas slyším jeho kázání, někdy se mi zdá, že už zraje, pak to zase něčím pohnojí. Naštěstí už skončil se svými performancemi, jimiž se svého času snažil kázání nahradit, ale vypadá to, že se cítí být nějakým psychoterapeutem a dávat nám rady na spokojený život.
Na jednu stranu se mi na něm líbí, že když si s něčím nerozumí, nesnaží se nutit do pravověří, ale moc nevím, proč chtěl tedy být za každou cenu farářem.
Je to věrný žák Jakuba S. Trojana, proto brojí proti chápání Kristovy smrti jako oběti za naše hříchy. Jeho pojetí křesťanství se tak scvrklo na jakousi ideologii všeobecného odpuštění, amnestie. Ježíš objevil, že Bůh je láska, že všem všechno odpustil, že se máme milovat a smiřovat ("určitě chtěl odpustit i Jidášovi, ale když to tento nepřijal, tak ho nahradil Matějem," zaznělo v tom posledním kázání také). Farizeové nechtěli milovat, a tak ho poslali na smrt, ale byla to jen nehoda, jaké se osobnostem v dějinách stávají. Ve snaze uniknout před tímto klíčovým prvkem křesťanství se v tom mele jako trdlo v pytli.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dvě stránky mince
(Jiří Hoblík, 22. 5. 2012 13:50)Rady ke spokojenému životu vážně nepotřebuji. Není divu, že na církev není hned tak někdo zvědav, když produkuje teologické patvary. Asi je to začarovaný kruh. ETF se topí v problémech, hrozí jí existenční nouze - je ráda, když tam vůbec někdo studuje - a když tam někdo studuje, tam mu nemůže o mnoho jít. A když se pak stane farářem, žije ze skromného eráru, ale bez vážnějších starosí. Čekat u evangelíků studium bible by byla pak bláhovost nejvyššího stupně.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dvě stránky mince
(Ondra G., 21. 5. 2012 23:15)
To má tedy br. farář svérázné myšlenky. Pokud je myslí vážně, asi bych mu a těm jeho neargumentoval (mají víru, jaká jim vyhovuje, proč by si ji nechali narušovat?), ale snažil bych se najít prostor, který není od těchto lidí obsazen. (Jednou jsem pravda za to dostal vynadáno, že si "vytvářím pozice".) Třeba - sekání trávy? úklid kostela? modlitba?
Postavit se proti těmto špuntům může dopadnout dvojím způsobem - buď vyletí špunt, nebo já. Nebo to s pomocí Boží nějak ustojíme všichni...
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Dvě stránky mince
(Marek Ryšánek, 22. 5. 2012 22:50)
Aspoň víte o čem kázal. Mě se často stávalo, že jsem si konečně zašel na bohoslužby a nepoznal jsem o čem to kázání vlastně je.
A někdy je to tak, že mnozí lidé znají Bibli od začátku až do konce a neví o čem vlastně je.
Moje máma ...
(Jakub Dvořák, 1. 5. 2012 19:57)... nedávno odešla ze sboru, kam chodila a kde se aktivně účastnila po několik desítek let. Naštěstí jen do jiného sboru. Důvodem bylo, že tam nějak zapoměli na její 80. narozeny. Reakce byla dvojího druhu: buď že se nějak zapomělo (nebo že se chtělo připomenout za týden), a co maj teda udělat k nápravě, nebo různá pastýřská napomenutí, jak jim tam bude moc chybět, ale ústící do moralizování, aby si uvědomila, že sama také není bez chyby. Vše na dálku, via telefon či dopisy. Osobně se neobtěžoval nikdo. Nechci mámu soudit ani obhajovat. Má své důvody. Studené reakce původního sboru jsou ale dost výmluvné.
Re: Moje máma ...
(Jiří Hoblík, 1. 5. 2012 20:05)Byl jsem tam naposledy před více jak 10 lety a chcípl tam pes (tím psem míním zhruba ducha sboru). Jak by se mohl nějaký chcíplý pes ozvat? :-) To naši po dlouhých desetiletích v jednom sboru přesedlali na cestování mezi kostely, ale to proto, e v domovském sboru je to dlouhodobě na nože, a to i za nového faráře. V Praze si člověk takovou změnu může víceméně dovolit, ale co když je evangelík ze zapadlé vísky? Možná by stálo za to vytvořit na netu virtuální evangelický sbor - útočiště, ale ne ventilátor ublíženosti.
Re: Re: Moje máma ...
(Jakub Dvořák, 22. 5. 2012 16:14)Kvirtuálnímu sboru to má daleko, ale na Facebooku je skupina ČCE (https://www.facebook.com/groups/144739202232247/#!/groups/100220123057/), do níž si dovoluji všechny tímto pozvat.
Dvě stránky mince
(Michal Vejvoda, 19. 5. 2012 12:18)