Svobodné protestantské stránky

Já myslím, že to jsou dvě stránky stejné mince ta misi a vztah k ttěm bývalcům. Pokud budem jen čekat až někdo přijde a pak se s ním nebudem bavit..tak nevím no..jinak já jakožto evangelík bez evangelické tradice mám bohužel taky tu zkušenost, že kdyý je nějaká akce tk se spolu baví ty evangelické klady a mnohagenarační evangelíci a lidi jako já jsou na okraji, odkázaní na podobné "zoufalce". Prostě evangelíci druhé kategorie.

Mám hodně podobnou zkušenost. A těžké na tom je, že vlastně ani nevím proč. A když někoho ve sboru poznám aspoň trochu blíž, vždycky zjistím, že je taky druhá kategorie. I ti, co se spolu baví, se zase až tak moc nebaví, a sami prožívají, že jsou jiní. Chvíli se zdá, že jsou dobří kamarádi, a pak se dozvím, že se na ně taky kouká přes prsty. Kdo je vlastně ten evangelík první kategorie? Senior určitě ne, aspoň ne ten náš, tak kdo? Jedovatou slinou bych napsal, že to bude asi - sám satanáš.
Nebo je druhá kategorie ten, co se o něco snaží? To by mi taky vycházelo.

Další těžkost - nedůvěra je někdy oprávněná. Někteří z nás se dokážou zachovat velmi zle, a to utajeně - neutajeně (přibližně vím, kdo za tím stojí, ale nedá se mu to dokázat). Na druhou stranu mám zkušenost i s lidmi z církve, kteří se za nás dokázali nasadit.

Těším se do nebe, kde budeme sedět s Pánem Ježíšem okolo jednoho stolu a ta první kategorie se bude muset přidat - nebo se jít vycpat. Doufám, že nás z ČCE tam bude minimálně tolik, co z KS :-)...

Někdy mám pocit, že se tam sejdeme všichni, jen pro jedny ta společnost bude nebem, pro druhé tatáž peklem.

Jo :)

Ne, ne, Kristovo tělo není asociálním útvarem. Asociálnost je něco druhotného, co se třeba snadno přichytí (jak je vidět i u církví nových), nicméně lze to oddělovat.

Můj návrh na oddělování (nikoli na definitivní oddělení) spočívá na předpokladu, že ne všichni se v církvi asociálně chováme vědomě a chtěně. Proto navrhuji vytvořit seznam technik a praktik, kterými se u nás dává druhým najevo, že jsou druhořadí, a připojovat návody, jak se tomu vyhýbat.

Např.: Před nějakým setkáním se rozesílají e-maily, které se toho týkají. "Vylučovací" technika: Pošlu to jenom některým. "Sociální" chování - pošlu to všem, kteří pravděpodobně přijdou. Zamyslím se nad tím, jestli jsem nikoho nevynechal. Není-li to vhodné poslat to všem, nepošlu to nikomu.

Nebo: Dostane se ke mně nějaká informace se zlým zabarvením - jak to někdo pokazil, ostuda atd. "Asociální" technika - pošlu to dál. "Sociální" způsob - mlčím o tom, neřeknu to nikomu.

Nevím, jestli to má cenu takhle vypisovat. Ale upřímně přiznávám, že ač jsem evangelické nedochůdče, dost možná jsem se některých asociálních praktik dopustil a nerad bych v tom pokračoval.

Nevím, je-li moudré napsat to takto natvrdo, jak to cítím, ale je to tak:
Včera jsem byl v jednom sboru na bohoslužbách a zažil kázání, po kterém jsem zalitoval, že jsem raději nešel do hospody; bylo by to určitě zbožnější.
Místní paroch ze Sk 1,15-26 (s účelovým vynecháním několik veršů uprostřed) nás poučil, že "Ježíš neposlal učedníky psát do nějakých Izraelských rozhledů, že jeho smrt byla nespravedlivá," že "naším posláním není proti zlu bojovat, stačí, když se na něm nepodílíme a prožíváme denně radost. Život je moc krátký na to, abychom proti zlu bojovali."
Vrchol mouder končil ve zjištění, že "máme si pěstovat ty vztahy, které nám něco dávají, které nás obohacují; těm ostatním se vyhnout. Nesedne-li mi ve sboru ten či onen bratr nebo sestra, tak se jim vyhnu a podržím se těch, se kterými si rozumím." Asi nejsme s oním bratrem farářem stejného vyznání. Obávám se, že vydestiloval z oněch veršů nějakou záhadnou exegesí cosi, co úplně popírá vše, jak víru v Krista chápu já. Mimoděk tak ale asi pojmenoval onen princip vznikání "křesťanů druhé kategorie", nebo oněch, pro ČCE tak typických klik a klubek, proč na některých sborech je farář a "ti jeho", jimž se věnuje přednostně, ostatní zůstávají na okraji. Ne jen, jak to vzniká, ale že to může dostat i punc zbožného.

Občas slyším jeho kázání, někdy se mi zdá, že už zraje, pak to zase něčím pohnojí. Naštěstí už skončil se svými performancemi, jimiž se svého času snažil kázání nahradit, ale vypadá to, že se cítí být nějakým psychoterapeutem a dávat nám rady na spokojený život.
Na jednu stranu se mi na něm líbí, že když si s něčím nerozumí, nesnaží se nutit do pravověří, ale moc nevím, proč chtěl tedy být za každou cenu farářem.
Je to věrný žák Jakuba S. Trojana, proto brojí proti chápání Kristovy smrti jako oběti za naše hříchy. Jeho pojetí křesťanství se tak scvrklo na jakousi ideologii všeobecného odpuštění, amnestie. Ježíš objevil, že Bůh je láska, že všem všechno odpustil, že se máme milovat a smiřovat ("určitě chtěl odpustit i Jidášovi, ale když to tento nepřijal, tak ho nahradil Matějem," zaznělo v tom posledním kázání také). Farizeové nechtěli milovat, a tak ho poslali na smrt, ale byla to jen nehoda, jaké se osobnostem v dějinách stávají. Ve snaze uniknout před tímto klíčovým prvkem křesťanství se v tom mele jako trdlo v pytli.

To má tedy br. farář svérázné myšlenky. Pokud je myslí vážně, asi bych mu a těm jeho neargumentoval (mají víru, jaká jim vyhovuje, proč by si ji nechali narušovat?), ale snažil bych se najít prostor, který není od těchto lidí obsazen. (Jednou jsem pravda za to dostal vynadáno, že si "vytvářím pozice".) Třeba - sekání trávy? úklid kostela? modlitba?

Postavit se proti těmto špuntům může dopadnout dvojím způsobem - buď vyletí špunt, nebo já. Nebo to s pomocí Boží nějak ustojíme všichni...

Aspoň víte o čem kázal. Mě se často stávalo, že jsem si konečně zašel na bohoslužby a nepoznal jsem o čem to kázání vlastně je.
A někdy je to tak, že mnozí lidé znají Bibli od začátku až do konce a neví o čem vlastně je.

... nedávno odešla ze sboru, kam chodila a kde se aktivně účastnila po několik desítek let. Naštěstí jen do jiného sboru. Důvodem bylo, že tam nějak zapoměli na její 80. narozeny. Reakce byla dvojího druhu: buď že se nějak zapomělo (nebo že se chtělo připomenout za týden), a co maj teda udělat k nápravě, nebo různá pastýřská napomenutí, jak jim tam bude moc chybět, ale ústící do moralizování, aby si uvědomila, že sama také není bez chyby. Vše na dálku, via telefon či dopisy. Osobně se neobtěžoval nikdo. Nechci mámu soudit ani obhajovat. Má své důvody. Studené reakce původního sboru jsou ale dost výmluvné.

Kvirtuálnímu sboru to má daleko, ale na Facebooku je skupina ČCE (https://www.facebook.com/groups/144739202232247/#!/groups/100220123057/), do níž si dovoluji všechny tímto pozvat.