Jaký závazek je nakázán „kazatelům“?
Titul „kazatel“ je mi nepříjemný, protože redukuje úlohu duchovního na homilie. Kdybychom chtěli být pedanty, mohli bychom dokonce začít uvažovat o tom, že farář má vlastně povinnosti jen jako kazatel. Ale vím, jak se mnoho lidí v evangelickém prostředí zdráhá naopak užívat označní „duchovní“, ale i „pastor“, a tak tuto otázku nechám stranou, i když jsem ji chtěl aspoň zmínit, protože tzv. kazatelský reverz, jímž se každý duchovní ČCE zavazuje ke své duchovenské službě, je jakousi definicí „kazatelství“. Proto jeho nové znění nečtěme jen jako úředně ustanovené, ale i jako výraz určitého pojetí duchovenské služby z hlediska otců a matek synodálů.
Připomenout bych chtěl dále podnět k této celé úvaze. Na svém 3. zasedání, které se konalo 18. – 20. května 2017, přijal totiž 34. synod Českobratrské církve evangelické usnesení č. 8 o znění „kazatelského reverzu“ (zatím o jeho pracovní verzi k diskusi). Z něho mi ovšem plynou jisté, ač ne zcela bezmezné, rozpaky:
1) V prvním bodě zavádí nové znění dogmatickou tezi (trinitaristickou), jako by byl její obsah mezi faráři a jinými evangelickými duchovními v ohrožení. Když srovnáme první bod ve starém a novém znění, působí nové znění velmi suše, zatímco ve starém znění jako by poslání kazatele mělo jakýsi obsah.
2) Zavedení „povinnosti mlčenlivosti“ do kazatelského reverzu považuji za nejlepší krok, který byl při formulaci nového znění učiněn.
3) Nemile mne však překvapilo vynechání povinnosti dále se „bohoslovecky vzdělávat“. Ale asi bych se neměl divit: kolik evangelických duchovních se touto povinností řídí? Aspoň nebude strašit...
4) Nemile mne překvapila i nová formulace šestého bodu starého znění: zavazuje k institucionální etice a k starosti o to, aby ordinovaná služba dobře vypadala: duchovní si může počínat i jako neřád, jen nesmí zavdat podnět k znevažování svého úřadu. Původní znění kladlo důraz spíše na lidské jednání. Nové znění doplnilo zmínku společenství, což je v pořádku.
5) Rozpaky mám i nad vynecháním zavazující formule, jíž končí staré znění reversu, zatímco v novém znění: podepiš se - a basta.
Jaký bude mít toto znění na duchovenskou službu, si netroufám odhadovat. Zda pomůže nárůstu uchazečů o kazatelský úřad, rovněž netuším. A tak, pokud v někom zmíněné usnesení synodu probudilo relevantní otázky, nechť se připojí do diskuse, která může ovlivnit konečné znění "kazatelského reverzu".
Níže připojuji text nového a starého znění, ocitovaný z oficiálních církevních stránek.
Jiří Hoblík
Příloha:
NOVÉ ZNĚNÍ
Čl. 27. Kazatelský revers
Budu-li ordinován/a ke službě Slova a svátostí a povolán/a za kazatele/ku ČCE, budu tuto službu konat věrně a v poslušnosti trojjediného Boha.
Budu zvěstovat evangelium Ježíše Krista, jak je podáno v Písmu svatém a dosvědčeno ve vyznáních, ke kterým se hlásí ČCE, a sloužit Kristovými svátostmi podle jeho ustanovení.
Svou službu budu vykonávat v souladu s Církevním zřízením a řády ČCE. Zachovám povinnost mlčenlivosti o tom, co mi bude důvěrně sděleno.
Budu dbát na to, aby mým jednáním nebyla snížena věrohodnost ordinované služby, a vyvaruji se všeho, co by narušovalo společenství Kristovy církve.
místo, datum, podpis
STARÉ ZNĚNÍ
Budu-li zvolen(a) za kazatele(ku) ČCE a potvrzen(a) synodní radou, zavazuji se, že:
1. Svou službou i svědectvím vlastního života budu zvěstovat a stvrzovat evangelium Ježíše Krista i dar víry, která se cele spoléhá na Boží milost.
2. Budu svědomitě zvěstovat Boží slovo podle Písem a vysluhovat Kristovy svátosti v souladu s vyznáním, učením a řády církve.
3. Budu řádně a včas plnit povinnosti dohodnuté v povolací listině, stanovené řády a uložené nadřízenými církevními orgány.
4. Budu se stále bohoslovecky vzdělávat.
5. Budu se zdržovat činností, které nejsou v souladu s kazatelskou službou, nebo které by mne zdržovaly či rušily v plnění povinností s ní spojených.
6. Vystříhám se všeho, co by narušovalo společenství a řád ČCE.
Tento závazek činím v důvěře v Boží pomoc a potvrzuji jej vlastním podpisem.