Jiří Bureš: Církevní darwinismus?
300 tisíc ročně. Tolik bude podle oběžníku Synodní rady každý sbor stát zbrusu nový, ordinovaný teolog, v podmínkách samofinancování. Nedalo mi to, vzal jsem do ruky kalkulačku a rozběhl matematické kombinace. Jak se to dá utáhnout?
Nuže: mějme 20 salárníků patnáctititisícových nebo 30 desetitisícových. Obojí dává kýženou sumu. Ještě lepší kombinací, jak mne ujistil jeden ekonom, je 50 salárníků šestitisícových, neboť z nich se při patřičném úsilí staršovstva dá vydolovat nějaká ta pětistovka navíc. Nakonec však budeme vděčni i za sbor plný sociálně slabých, co dají jen tisícovku ročně, musí se jich ovšem najít 300. Bude-li deset chybět, jako v Sodomě, běda, plný chrám uslyší jen čtená kázání, o svátostech ani nemluvě. Pravidla měří každému sboru stejně.
Zajímavá hypotéza: sbor jednosalárníkový. K tomu je zapotřebí alespoň jeden zámožný a zapálený evangelík, který si může dovolit 1.0 kazatele přímo ze svého. Sbor by ještě musel splnit náležitosti církevních řádů, např. zrekrutovat dalších 5 lidí do staršovstva, ale ti už by nepřispívali ani korunou, což úkol značně usnadňuje. Sídlem sboru bude nejspíš dům mecenáše, možná se dočkáme nových exotických názvů – Farní sbor Za Vodárnou nebo Na Skalce, inu, proč ne, trochu to připomíná Růžový palouček a jiné tradiční lokace.
O tom, že je myslitelný i sbor zcela bez přispěvatelů, se téměř obáváme psát. Stačí, aby vlastnil příznivě situovanou budovu; je-li v ní dostatek bytů, máme dalšího profesionálního zvěstovatele zajištěného. Pak už zbývá doufat, že nebude mluvit jen k holým stěnám a cihlám, na nichž je hmotná existence sboru postavena. Na některých místech k tomu nemáme daleko.
Autor tohoto příspěvku si je vědom, že každé vtipkování má své meze, a už vůbec nechce být podezříván ze závisti nebo zahořklosti. Je třeba říci, že situaci znám ze strany spíše výhodné, zajištěné. Přesto jsem k modelu třísettisícového paušálu, o němž se uvažuje, skeptický. Nezačnou sbory hrát jen samy na sebe? Nebudou se faráři podvědomě přizpůsobovat bohatému bratru, na němž závisí jejich místo? A nepatří náhodou celá idea, že sbor si platí svého faráře jako zaměstnance, k trochu jiné církevní tradici, než má ČCE, tj. k církvím kongregačního typu, baptistům, svobodným sborům?
Sociální darwinismus
Nejzávažnější úskalí modelu „300 tisíc za faráře“ však spočívá v tom, jak deformuje církev. Ohrožuje její všeobecnost a její misijní charakter. Moje úvodní eskapáda měla ukázat, že paušál nelze považovat za spravedlivý. Jistě, zní to spravedlivě: za každého faráře stejný peníz. I housky v obchodě stojí stejně, byť je každá jinak zakroucená, a zkuste proti tomu něco namítnout u pokladny. Ale jako rohlík není farář, tak církev není obchodní síť.
Jednotný poplatek nerovnost neodstraňuje, ale naopak ji prohloubí: bohatý se po zaplacení stane o trochu méně bohatým, zatímco chudý se propadne do insolvence. Z mála se vždycky hůř šetří. Pravidlo paušálu také pomíjí veškeré rozdíly mezi jednotlivými sbory, jejich majetkem, příjmem jejich členů a misijní situací. Důležitá je právě jen odvedená suma. Nikoho nebude zajímat, jestli má sbor ordinovaného profesionála díky velkému činžovnímu domu, nebo díky nadprůměrným salárům ve velkoměstě, nebo zda jej naopak nemá proto, že sídlí u venkovského domova pro seniory. Jen jedno rozhoduje: jestli se zaplatilo.
Proto mluvíme o deformaci. Má-li cenu kázat 15 zámožným, ale 50 jiných zůstane bez služby slova a svátostí, protože jsou to převážně studenti, nezaměstnaní či penzisté, pak je v našich plánech něco chybného. „Jestliže věříte v Ježíše Krista, Pána slávy, nesmíte dělat rozdíly mezi lidmi“, čteme důrazně u Jakuba. A Ježíš dává v evangeliu za vzor vdovu, která do chrámové pokladny vhodila pouhé dva groše, protože dala všechno. Z hlediska paušálu je ovšem její příspěvek na nic. Je nám sympatická, ale na faráře nárok nemá.
Bylo by tedy dobré položit si otázku, zda s paušálem zadními vrátky nevpouštíme do církve sociální darwinismus, který přeje jen určitému typu křesťanů a sborů. Evoluční výhodou v samofinancování budou nájemní prostory, dobře situovaní farníci a tradičně nábožensky založené oblasti. Kde toto nemají, dostanou se na vedlejší kolej vývoje. Tak církev ztrácí svoji univerzalitu, svoji otevřenost všem bez ohledu na sociální postavení. Řečeno biblicky, vdovy a sirotci přijdou zkrátka.
Nevím také, jak máme v nových podmínkách naplnit Kristovo misijní poslání. Poplatkový model podporuje kazatelskou činnost tam, kde již sbor existuje a kde je církev silná. To není špatné, ale co dál, co jinde? Třeba misijní sbory v sekularizovaných oblastech Čech se bez promyšlené a dlouhodobé podpory nerozvinou, na to nestačí pár výjimek a dva tři roky odpuštěných plateb, jako doposud.
Jde to i jinak?
Otázkou je, jaké máme alternativy? Finance na polích nerostou a získat se musí na sborech. Ani „restituční“ miliardy od státu nic nevyřeší, maximálně nám dají více času přejít na nový systém financování. Jaký však bude, jak bude nastaven? To je třeba říci brzo.
Myslím, že budoucí systém by měl odpovídat obrazu církve. Měl by být pokud možno spravedlivý, tj. pamatovat na znevýhodněné, měl by umožňovat misii a také podporovat jednotu a sounáležitost, spíše než lokální zájmy. Natvrdo řečeno: část peněz, které sbor vybere, má církev přerozdělovat a posílat jinam. Je třeba rozbít iluzi, že sbory patří nám, kdo je spravujeme, že jsou to naše zahrádky, naše malá království, kam si „koupíme faráře“. Nepatří nám, patří nám všem bratřím a sestrám, celému společenství církve, se kterou jsme všichni na jedné lodi. Proto je třeba část peněz rozdělovat.
A tam, kde sbor vydělává na nájmech nebo jinak, ať má církev přímo podíl na zisku. Není snadné to přijmout, ale je to spravedlivé. To říkám i o sboru, kde působím a kde mají činžovní dům: v budoucnu by měli dávat alespoň pětinu výdělku jinam. Na některých místech to dělají už dnes.
Při volbě nového modelu financování jde nejen o můj sbor, ale o celou církev a její charakter. Buď se staneme spolkem úspěšných, soběstačných společenství, nebo budeme církví sborů možná méně zajištěných, ale o to více držících pospolu, napříč celou republikou. Kterému modelu dáme přednost?
Jiří Bureš, farář v Chomutově
(článek vyšel již v č. 5 časopisu Český bratr)
Komentáře
Přehled komentářů
Odpusťte kritický pohled odjinud. Nemohu si pomoci, ale z článku cítím nostalgii po Gottwaldově zákonu 218/1949. Faráři si občas zvykli, že byli financováni anonymním státem a k tomu nějaký ten Tuzex ...Přitom některým - čest všem ostatním - vůbec nevadilo, že sbory se vylidňují, že v neděli je na službách Božích 20 lidí. na biblické 5... Zato se věnovali třeba kultuře, rodině, zahrádce - či v lepším případně akademické teologii, což ovšem na život sboru velký vliv nemělo... Jinak pokud dobře počítám, tak třista tisíc za rok - to je se všemi odvody asi 19 tisíc hrubého měsíčně. No, to si církev svých vysokoškolsky vzdělaných farářů fakt moc neváží... Opravdu nevím, proč se k nim chová tak macešsky. To i učitelka v mateřské škole má víc.
Re: Gottwaldův model
(Jan Dospiva, 1. 6. 2013 12:17)
Milý Hansi, o žádnou nostalgii tu nejde, jen o nesouhlas s protikřesťanským postojem "silnější přežije".
Myslím, že model vázanosti faráře na místní sbor by měl být nahrazen vázaností na sbor povšechný. Bez ohledu na to, jestli se v tomto směru změní církevní zřízení, tam vývoj stejně neformálně dospěje. V souladu s Martinem Danihelkou rovněž pochybuji, že vůbec existují nějaké "silné" sbory, což je ale dobře, protože místo darwinismu budou nuceny k solidaritě a spolupráci. Málokterý sbor si bude moct dovolit faráře na plný úvazek, takže bude zcela běžné, že dva až tři sbory budou sdílet jednoho faráře a vzroste důležitost služby tzv. laických kazatelů.
Důsledkem však bude propuštění více jak poloviny současných farářů a snížení zájmu o ETF, protože její absolventi se většinou u ČCE neuživí. To se ale dotýkám tématu vzdělávání kazatelů, které je předmětem jiné diskuze.
Re: Re: Gottwaldův model
(Hans, 1. 6. 2013 23:38)Díky za "polopatickou" odpověď. Ano, je třeba důkladně promýšlet technické otázky, to je zřejmé asi každému. Nicméně mám rád píseň ze Svítáku Divné to věci dnes dějou se ve hřbitovním údolí... (to míním jako optimistickou tečku :-))
Re: Gottwaldův model
(Jiří Bureš, 6. 6. 2013 13:22)
Dobrý den,
článek není o zajištění dobré bydla farářů, nýbrž o zachování mandátu (poslání) církve. My faráři jsme i budeme zajištění dobře, nemám obavy. Myslel jsem, že je to zřetelné.
Kdykoli se začne mluvit o penězích, okamžitě se domníváme, že každý hají jen své vlastní zájmy. Člověk skoro nemůže ani vyjádřit svůj názor, aby mu nepředhazovali, že je zaujatý. V tom je výhoda, asi také jediná, paušálního řešení: nikdo si nemůže stěžovat.
(Vaše poznámka o Tuzexu, nerozumím. Jsou tu lidé, kteří by mohli asi leccos povyprávět, jak si "užívali" za normalizace.)
Re: Re: Gottwaldův model
(brblal, 5. 10. 2014 23:30)tuzex se mysli , co prislo zadarmo z nemecka
Malthus místo Krista
(Martin Danihelka, 30. 5. 2013 12:15)
Podobné ekonomisticky orientované úvahy, jakou tu předložil Jiří Bureš, mají rozhodně svůj smysl. Chybou tzv. klasických ekonomických teorií bývá, že málo a špatně zohledňují, jak ekonomické chování není pochopitelné jenom uvnitř ekonomického řádu; že vůbec není kdovíjak autonomní a že ho vlastně předchází před-ekonomické (dejme tomu kulturní) motivace. Jiří Bureš se, zdá se, se rozhodl tuto chybu neudělat a dobře promýšlí souvislosti mezi ekonomickými, "restitučními" danostmi a církevním zřízením.
Přesto si nejsem jist, jestli domyslel pestrost různých scénářů. Zadání "300 tisíc za faráře" je vlastně dosti abstraktní zadání - k tomuto "sborovému úkolu" lidé nepřistupují ve vzduchoprázdnu, ale už s určitými motivacemi. Jiří Bureš načrtává pesimistický obraz hluchého míjení se sborů insolventních a sebevědomých, bohatých. Je Jiří B. otevřen ještě pesimističtějším modelovým situacím? Počítá s možnou "korozí smyslu" třeba i u tzv. bohatých a úspěšných sborů? S celoevropskou prudkou krizí církevního křesťanství? S úpadkem protestantismu? S čím dál zřejmějším poptáváním: k čemu je to vůbec dobré, číst Bibli, mít faráře, mít sbor, adaptovat se na protestantská vyznání a protestantoku antropologii a sbírat na tento koníček 300 000,- Kč ročně? (Poptávání, které se obvykle dnes řeší lhostejností, vychládáním a odsunováním sborového života mezi okrajové položky a potřeby.) Potřeba vybrat na sbor třista litrů je jakýmsi abstraktním (x), které má v průsečíku různých scénářů úplně odlišný smysl: tento kámen u cesty je obtížný, pokud ho mám zvednout; ale vítaný, pokud na něj mám vystoupat a rozhlédnout se po krajině... Má-li tedy doplňovat (co doplňovat - předcházet!) ekonomické úvahy reflexe religionistických a kulturních souvislostí, ve kterém se tyto ekonomické záležitosti pohybují, domnívám se, že z úkolu vybrat ročně 300 tisíc na faráře se stává i při započtení všech možných variant reforem správy církve hrozivá, spíše přímo ničivá záležitost.
Re: Malthus místo Krista
(Jakub Dvořák, 31. 5. 2013 18:09)
Nemá-li být porušena určitá přehlednost, nemůže být pochopitelně pojednáno všechno. Nemůže být vyjádřen každý pohled, pouze výběr. Zde je třeba respektovat, co považoval autor za podstatnější. Nemyslím, že mu něco z toho uniká.
Oceňuji naopak, že zmínil stránku, která nebývá pojednávána, bývá dokonce záměrně z úvah o financování církve vytěsňována, a to, že financování církve není jen věcí technologie a organizace, nýbrž také morálky. Způsobem vyřešení finančních problémů nesmí církev zapřít podstatu a mravní požadavky svého vyznání, jinak zapře sama sebe.
Re: Malthus místo Krista
(Jiří Bureš, 6. 6. 2013 13:07)
Dobrý den,
co píšete o autonomii ekonomických úvah, je velmi přesné, to mne potěšilo. Budeme-li vnímat ekonomické uspořádání církve jako ryze technickou či pragmatickou otázku, tj. jako otázku správně zvolené techné, a nikoli jako problém dotýkající se nutně našich teologických předpokladů, pak se pravděpodobně dopustíme zásadních chyb.
Článek jsem psal právě s touto motivací, resp. v reakci na několik zdrojů:
- vyjádření jednoho z čelných představitelů církve, že jde pouze o "nastavení parametrů" (tj. technicistní řešení, které programově odhlíží od předpokladů)
- na opakovaně vyjadřované přesvědčení synodálů, že vazba místně vybraných financí na úvazek faráře napomůže tomu, aby se vybralo co nejvíce - kdo chce mít faráře, ať si ho zaplatí (tj. pragmatické řešení, kde předpokládaným cílem je maximalizace financí / úvazků - je ale hlavním cílem církve mít maximální počet farářů?)
- na tvrzení, že samofinancování sborů církev očistí a napomůže hlubší aktivizaci, tedy de facto církev duchovně obrodí (to jsem slyšel různě, zaznělo to např. v reakci jednoho kolegy předchozím čísle ČB).
Poslední přístup přímo přesazuje ekonomicko-liberální teorie/mechanismy do prostředí církve. Představa, že placení našeho faráře za nás vyřeší otázku duchovní krize ČCE a přemění naše skupiny "nedělních účastníků bohoslužeb" v aktivní společenství komunitního typu, je podle mne v zárodku mylná. Tlak peněz sice posiluje motivaci, nedokáže ji však nahradit nebo být jejím zdrojem. Ježíšova slova: "Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce", nelze považovat za potvrzení správnosti motivace penězi, nýbrž za výzvu, abychom měli "poklady v nebi", tedy hledali motivaci právě jiného řádu, než majetného.
Pokud jde o hlubší danosti a implikace spojené s financováním, o nichž píšete, to je právě ten krok dál: ptát se, zda takovou motivaci shůry může současný protestantismus české provenience v dnešních Čechách zprostředkovat, resp. (ptal bych se já) jak to máme dělat, kde hledat nové duchovní zdroje.
K ordinovaným profesionálům
(Ondra G., 25. 5. 2013 14:50)
Matematicky to, zdá se, sedí (i když mi není jasné, zda faráři stačí 15 tis. měsíčně - a i kdyby stačilo, kde jsou peníze na údržbu nemovitostí a kde jsou peníze pro ústředí?)
Několik argumentů mi tu ale nesedí a myslím, že by se měly z článku vyndat a pokusit se napsat to znovu. Jedná se o popis problémů, které by při třísettisícovém paušálu mohly nastat - jenže tyto problémy tu už jsou a nelze je tedy připisovat paušálu.
1) Sbory hrají samy za sebe. Nic nového.
2) Farář je závislý na určité osobě nebo několika osobách a musí se jim přizpůsobovat, nechce-li být odejit.
A na závěr - jestli jste deset let kázali padesáti lidem a ani jeden není schopný kázat nebo učit ostatní, pak jste nekázali, nýbrž kazili. Pak opravdu raději kažte jen 15 zámožných.
Re: K ordinovaným profesionálům
(Jiří Bureš, 28. 5. 2013 23:35)
Dobrý den,
souhlasím s vámi, že zárodky problémů, před nimiž se snažím varovat, již leckde existují v přítomnosti, ať už jde o provinciálnost a dosebezahleděnost evangelických sborů nebo o náběh k "manipulaci farářem sem či tam". Nic nového, máte pravdu. V presbyterně-synodním zřízení mají být ale tyto tlaky vyváženy tím, že je farář bráněn a podporován úřady církve (pokud není vina na jeho straně) a že sbor chtě nechtě ke svému životu zbytek církve potřebuje, zcela minimálně jako zdroj financí a jako právní instanci.
Netvrdím, že toto vyvažování presbyterního a synodního prvku má dnes dobrou balanci (na můj vkus je ČCE říznutá kongregacionalismem až příliš a trochu ohledu na "jednotu v učení" nebo alespoň vážný dialog o tom, jak by tato jednota mohla vypadat, by také neuškodilo). Ovšem vpustíme-li do současného nevyváženého stavu dravou moc lokálních peněz, ztratí podle mne povšechná, synodní stránka jakoukoliv relevanci. Zůstane pocit, že farář je "náš zaplacený profík", nechť tedy zpívá podle našich not.
(K vašemu štulci o kázání/kažení: Kázání nebo vyučování přece není jen otázkou umu a vzdělání, ale i povoláním od Pána Boha, tady se efektivita nepočítá od kusu. - Ale pokud jste chtěl poukázat na slabé zapojení chytrých a vzdělaných laiků v ČCE, tak to jsme na jedné lodi, to je slepá skvrna současného pojetí kazatelské práce. Náš problém s financemi to však nevyřeší.)
Re: Re: K ordinovaným profesionálům
(Ondra G., 29. 5. 2013 0:45)
Osobně bych neviděl jako tolik důležité, nakolik jsme synodní a nakolik presbyterní (nebo nakolik episkopální). Za kořen zmiňovaných problémů pokládám ztrátu smyslu církve nebo pokřivené vnímání této otázky. Sbory, které za svůj smysl pokládají církevní provoz (nebo jeho udržení nebo jeho rozvoj), těmito neduhy budou trpět v každém systému. Ale tam, kde lidem jde o důvěrný vztah s Bohem, kde chtějí žít Bibli společně, kde počítají s tím, že věřit Bohu znamená také sloužit lidem a že je to bude něco stát (a ne málo), se solidarita objeví bez ohledu na systém přerozdělování.
A na to navazuje i moje "navážka": Pokud se někde schází padesát věřících, je možné, aby Bůh nepovolal někoho k vyučování, někoho k vedení, někoho k charitě, někoho k hudebnímu doprovodu apod.? (A vůbec se nechci bavit o laicích, protože takoví tvorové se v církvi nevyskytují. Všichni jsme kněží.) Není tu chybná interpretace metafory ženců a žně? Žeň je hojná, dělníků málo; ale kdo je ten, kdo od dětství chodil do sboru? Možná řeknete, že toto není naše pojetí, že to je spíš pojetí jiných církví; ale měla by mít protestantská teologie takové mantinely, že se prostě řekne, že něco není naše tradice?
Prosím, neberte to tak, že vám chci zásadně odporovat. Poukazujete na praktické problémy a jistě máte pravdu. Ale věc má i teologické aspekty, které považuji za důležitější.
Re: Re: Re: K ordinovaným profesionálům
(Jiří Bureš, 6. 6. 2013 11:03)
"Je možné, aby Bůh nepovolal...?" To je mi otázka, jistěže je možné, mnohem větší věci možné jsou, mluvíme-li tedy opravdu o "Prvním a Posledním". Bůh, který by nemohl nepovolat, je "automatizován", vázán lidským jednáním, zavázán svými vlastními zaslíbeními, zde myslím začínají pokřivené teologie a leckteré hereze. To jste asi nemyslel. -- Pavel Hradilek z tzv. pražské obce ŘKC jednou v rozhovoru na otázku evang. farářů, jak se mu daří motivovat členy k teologickému sebevzdělávání, citoval Konzala: motivací člověka je Boží milost.
Poznámka na okraj: "Laik" - je odvozen od z řeckého adjektiva "laikos", potažmo "laos" = lid, tedy jeden z lidu. Mluvení o laicích podle mne naprosto neohrožuje představu všeobecného kněžství, pouze vymezuje skupinu ne-ordinovaných, ne-farářů. Jistěže v obecné řeči znamená laik někoho, kdo není informován, zasvěcen do věd, měl jsem zato, že zde na SPS lze mluvit přímo. Pokud chcete zavést politicky korektní řeč (doufám, že ne), budu muset psát "ne-faráři".
Gottwaldův model
(Hans, 1. 6. 2013 9:01)