Miloš Rejchrt: Ukončeme to trápení a požehnejme jim!
„Škola se vzdálila od evangelické církve a jako celek není svým srdcem s církví spojena“ – tak dva členové školské rady (Noemi Batlová a Jiří Květon) popsali vztah KEA a Českobratrské církve evangelické ve zprávě pro 1. zasedání 33. synodu v roce 2011.
Jejich hodnocení mi připadá výstižné a mám za to, že v roce 2013 platí ještě víc než před dvěma roky.
Vzdálenost mezi KEA a ČCE už je nepřekonatelná. Plyne částečně
1) z cílů, které si zakladatelé školy na počátku devadesátých let minulého století vytyčili a které jejich pokračovatelé dnes neumějí/nemohou naplnit,
2) z neschopnosti zřizovatele najít ke škole vlídný a porozumivý vztah,
3) nejvíce za tento stav ovšem mohou srdce těch, kteří k ČCE nepřilnuli, ať už jsou to studenti či pedagogové.
Ad 1)
Sepětí této školy s církví (založena v Kroměříži v roce 1991 pod názvem Akademie pro církevní hudbu a zpěv) bylo zprvu těsné a organické, a to díky charismatům zakladatelů, faráře Jana Horkého jeho ženy Magdalény, předsedkyně hymnologického odboru ČCE.
Několik let byla provázanost obou institucí zajištěna tím, že školu řídili evangeličtí faráři (Jan Jun a Ivan Ryšavý) a zdálo se, že původní představa, totiž výchova církevních pracovníků hudebně vzdělaných a vnitřně motivovaných též ke katechetické službě (do r. 1997 je v Evangelickém kalendáři škola uvedena jako „Evangelická akademie Kroměříž, obor církevní hudba a katecheze“) by sice obtížně, ale přece mohla být naplňována. Modelovým studentem-absolventem školy v tomto období byl Ladislav Moravetz, nynější celocírkevní kantor.
V roce 1998 však už je škola uvedena v Evangelickém kalendáři pouze jako „církevní konzervatoř“ bez další specifikace. Tato změna je příznačná: jednak se ukázalo, že přes velké osobnostní vklady zakladatelů i pokračovatelů zájem o studium na této škole, jak byla původně koncipována, není, jednak ČCE již vyčerpala zásoby kompetentních osobností, které by školu chtěly a uměly řídit.
ČCE uvítala, že se řízení školy ujal ekumenicky vstřícný aktivní katolík Jurik Hájek. V roce 2002 jej vystřídal ekumenicky vstřícný aktivní katolík František Fiala.
Tomu se podařilo v roce 2008 po letech vyčerpávajících jednání a příprav dosáhnout přesídlení konzervatoře do vskutku reprezentativních prostor v krajském městě Olomouci. Historický komplex budov, patřící Metropolitní kapitule Olomouc, byl pro potřeby školy účelně zrekonstruován nákladem cca 60 milionů Kč (finančně se ČCE v na této přestavbě téměř nijak nepodílela). Díky úsilí hlavně Františka Fialy získala KEA celý areál do pronájmu za symbolické nájemné.
Počet studentů překročil stovku, do učitelského sboru přišli noví, vysoce kvalifikovaní hudební pedagogové. Tyto okolnosti přispěly k tomu, že nejen na škole byl František Fiala vnímán jako otec-zakladatel zcela nové konzervatoře a škola začala pulzovat svým životem.
Ukázalo se ale, že „naprostá většina studentů nevnímá školu jako církevní“ (tak to stojí v již citované zprávě pro synod). Příčinou tohoto stavu však není nějaké zanedbání ze strany ČCE či vedení KEA, nýbrž vyplývá ze samé podstaty školského zařízení tohoto typu. Stejně jako na jiných konzervatořích je provoz KEA hrazen ze státního rozpočtu podle pravidel, na něž zřizovatel nemá žádný vliv. Učitelé na takto specializované škole nemohou být vybírání jinak než na základě své odbornosti a pedagogických zdatností a mladí lidé (hlavním kritériem pro přijetí je talent) na škole studují především proto, aby získali kvalitní hudební vzdělání; pokud hledají nějaký kontakt se společenstvím křesťanů, hledají a nacházejí ho mimo školu.
Vedení školy pod praktikujícím křesťanem a zkušeným církevním muzikantem Františkem Fialou bylo velmi vstřícné k pokusům nabídnout studentům vstup a doprovod do duchovního života. Hned po přestěhování, od října 2008, se ve školní kapli konaly pravidelné pobožnosti, které vedli evangelický farář Jan Jun a katolický duchovní František Gorazd Krušina. Zájem o ně ale byl minimální, nejednou nulový.
Zkrátka konzervatoř v Olomouci je od roku 2008 docela jinou školou, než jakou zakládali manželé Horkých v Kroměříži v roce 1991.
Ad 2)
Za šest let, co jsem v synodní radě působil (a také nikdy před tím) synodní rada neodvolala ředitele žádné školy, kterou kdy ČCE zřídila. Vůbec se držela zásady, že má nechat školy žít, jak umějí a že každý zásah do jejich chodu (včetně urovnávání osobních neshod mezi pedagogy či studenty a pedagogy) odkudsi z pražského ústředního církevního výboru problémy neřeší, nýbrž spíše vyvolává nové. Ještě ve zprávě pro synod v r. 2011 (sestavené ředitelem EA Martinem Čechem) synodní rada píše:
„Konzervatoř EA působí již 3. školní rok v Olomouci. Od tohoto školního roku má obměněné vedení (dva noví zástupci ředitele). Změna se neobešla bez napětí a nedorozumění. Personální práce, včetně změn, je plně v kompetenci ředitele školy.“
Zásadu nevměšovat se do chodu škol, jichž je ČCE zřizovatelem (vyjma případů, kdy povinnost zasáhnout plyne ze zákona), synodní rada porušila o rok později tím, že ze dne na den, týden před zahájením maturit, odvolala z funkce ředitele Františka Fialu. Tento krok synodní rada hájila a stále hájí velmi rozhodně, ale jeho nutnost zdůvodnila a nadále zdůvodňuje velmi neurčitě: důvodem okamžitého odvolání měla být „špatná atmosféra“ ve škole.
Ukázalo se však, že několik pedagogů, kteří se cítili tím kterým personálním rozhodnutím ředitele ublíženi a u členů synodní rady si důvěrně stěžovali, představují menšinu. Výmluvným znamením toho byly veřejné a kreativní demonstrace studentů v červnu na podporu odvolaného ředitele, přičemž Františka Fialu jednoznačně podpořily všechny samosprávné orgány školy. 32 z 35 přítomných pedagogů na mimořádné pedagogické radě dne 2. 5. 2012 podpořilo též myšlenku na změnu zřizovatele školy.
Synodní rada však namísto trpělivého naslouchání a respektu vůči těm, kdo věc vidí jinak než ona, vysvětlila sobě i jiným, že studentské vzbouření je výsledkem manipulativních dovedností bývalého vedení a rozhodla se pro neústupnost. Příkop mezi synodní radou ČCE a zastánci Františka Fialy (naprostá většina studentů i pedagogů KEA) byl vykopán. První výkop provedla synodní rada ČCE dne 18. 4. 2012 odvoláním Františka Fialy z funkce.
Dalšímu překotnému vývoji v detailech sám nerozumím, (např. pokusu o založení Konzervatoře Olomouc o.p.s.). Jsem si ale jist, že k ničemu takovému nemuselo dojít, kdyby synodní rada byla postupovala rozvážně a nesilácky: byla-li nespokojena s ředitelem Fialou, měla nejprve vyhlásit s dostatečným předstihem výběrové řízení a teprve na jeho základě jmenovat ředitele jiného a lepšího, pokud by takový z výběrového řízení vzešel. Jmenování „dočasné ředitelky“ Simeony Zikmundové 11. 6. 2012, půldruhého měsíce po odvolání Františka Fialy, je důkazem, že Synodní rada byla sama zaskočena důsledky svého razantního kroku a nacházela toliko řešení nouzová.
Po velkých zmatcích a turbulencích byl na základě výběrového řízení dne 30. 10. 2012 konečně jmenován ředitelem Pavel Zatloukal, jehož odborná kvalifikace pro funkci ředitele konzervatoře je mimo vší pochybnost (přičemž předpokládám, že opět jde o ekumenicky vstřícného aktivního katolíka, neboť evangelíci takříkajíc nemají lidi).
Jeho působení však je předem obtíženo vzpomínkou pedagogů i studentů na Františka Fialu a na křivdu, které se Synodní rada ČCE vůči němu dopustila. Navíc si nový ředitel nemůže být jist, jestli i vůči němu se zřizovatel po nějakém čase nezachová podobně jako k jeho předchůdci.
Synodní rada nikdy nepřiznala ani špetku zavinění na spoustě vzniklých škod, které jejími činy i jejími řečmi vznikly (např. těžké profesní poškození Františka Fialy, s nímž se nyní táhne podezření, že nejspíš provedl něco odporného na hranici trestného činu, když musel být na hodinu vyhozen) a své kroky sveřepě hájí. Nejen to, ona kritiky svého počínání sveřepě haní! V otevřeném dopise „všem milým a váženým členům církve“ z 30. 10. 2012 sděluje mj. toto: „text pana Mimry, podpořený panem Glogarem a paní Červenkovou, je manipulativní a mohl by některé členy církve uvést v omyl… věříme, že přijmete toto naše vyjádření a budete jeho zorným úhlem poměřovat dopisy“, které i v budoucnu mohou přijít a které mohou působit velice věrohodně.“
Varování od vedoucích církevních činitelů před jedinci, kteří jsou nadáni zvláštní schopností uvádět lid Páně v omyl, má sice paralelu v apoštolském varování před samozvaným zlovolným Diotrefem z 3. listu Janova, v dějinách ČCE je ale bezprecedentní: ještě se nestalo, aby Synodní rada ČCE jmenovitě označila tři naše spoluobčany jako jedince, na které si mají členové církve dávat pozor, aby jimi nebyli pomýleni a svedeni a nevěřili ničemu, co tito tři třeba v budoucnu napíší, neboť vše, co napíší, je nevěrohodné prostě proto, že to napsali oni.
Takto jedná synodní rada ČCE s představiteli řádně zvolených samosprávných orgánů školy a přitom trvá na tom, že školu ze svého zřizovatelského objetí nepustí! Co z toho může vzejít dobrého?
Ad 3)
Ještě v r. 2009 jsem byl váhavě, ale přece přesvědčen že “má smysl usilovat o setrvání všech dosavadních škol EA ve svazku s ČCE, ač morální a duchovní podporu našich škol ze strany celé církve vnímá Synodní rada jako dosti slabou“ (zpráva synodní rady pro synod).
Dnes už jsem přesvědčen, že usilovat o setrvání KEA ve svazku s ČCE žádný smysl nemá. Pro naši malou, stále se umenšující, vnitřně dosti rozhašenou církev je umělecká škola rozměrů a náplně konzervatoře v Olomouci soustem nad velikost jejích úst. Znamením toho je, že předmět „základy křesťanské nauky“ tam nyní vyučuje ekumenicky vstřícná aktivní katolička. Synod sice v roce 2011 povolal do funkce spirituála – studentského faráře Jiřího Klimeše, ten ale sám před rokem z funkce odstoupil a znechucen jednáním církevního vedení, opustil církevní službu vůbec. Evangelická škola nyní tedy evangelického spirituála nemá: nejsou lidi.
V roce 1991 synodní rada zřídila (bez valného zájmu celé církve) školu, která dnes jako celek není svým srdcem s církví spojena. Citovaná zpráva pro synod z r. 2011 poukázala na bolavé místo, které léčit neumíme: ČCE pro studenty KEA není přitažlivá. Po zkušenostech, které studenti KEA se zástupci ČCE učinili v roce 2112, počet těch, kterým už není tato církev lhostejná, nýbrž protivná, určitě neklesl.
Máme takovou školu dále držet (lépe řečeno nenechat přetrhnout tenoučké vlákno naprosto zbytkového sepětí církve a školy, jímž je statut zřizovatele)?
Kompetentnější než všechny orgány církve jsou k odpovědi na tuto otázku ti, kdo se na té škole učí a v té škole učí. Stojí oni o nás? Mám tušení, hraničící s jistotou, že o další sepětí s ČCE nestojí. Potvrzuje to výsledek průzkumu, který v dubnu tohoto roku uspořádala odborová organizace KEA, v němž se pro změnu zřizovatele vyslovily dvě třetiny všech studentů a pedagogů školy a proti změně méně než desetina.
Co s tím? Když ČCE v nedávné minulosti nahlédla, že dvě školy založené počátkem devadesátých let (Jazyková škola EA v Praze a Biblická škola EA v Hradci Králové) už neplní svůj účel či že se očekávání církve změnilo, prostě je zrušila.
Za současného stavu věcí jeví se mi jako nejlepší řešení KEA v Olomouci nerušit, nýbrž zahájit proces předávání této školy jinému zřizovateli,pokud se takový najde a chystat rozloučení s těmi, kdo hezky hrají, krásně zpívají, ale o sepětí s námi srdečně nestojí. Nechme je jít, kam je jejich srdce táhne a na tu cestu jim vyprosme Boží ochranu a požehnání. Však mají ještě život před sebou a jednou se třeba potkáme.
Miloš Rejchrt
Komentáře
Přehled komentářů
Nikdy jsem se zatím ke kauze evangelické konzervatoře nikam nevyjadřoval, ani ústně ne. Především jsem si byl stále vědom, že mám k dispozici málo relevantních informací a že jen obtížně by se z nich dal vytvořit kompetentní názor - takový, za kterým bych si mohl stát. Před rokem, kdy kauza vrcholila, jsem si nicméně všiml, že řada kolegů farářů v mém okolí styl jednání synodní rady podporuje. ("Silou, Katuško, silou!")
Spíše jsem se vždycky snažil pochopit, co tyto děje naznačují o stavu církve a společnosti a doby, ve které žijeme. A tu určitě slyším cosi varovného říkat o dluzích v naší sebereflexi, o dluzích v moudrém, vkusném a citlivém chápání souvislostí, leckdy i o dluzích ve vztahu k jednoduchým pravidlům slušného chování. A ač mám, pane/paní "pedagogkea" k vašemu příspěvku určitý odstup, přinejmenší v jedné věci míříte velmi správným směrem. Píšete: "Tito lidé jsou sice zvyklí moralizovat a o morálce kázat, ale rozhodně nejsou zvyklí se za cokoli omlouvat, uznat vlastní pochybení." Generalizujete, ale v zásadě bohužel máte pravdu. Toto je dosti typická tvář naší církve, mnohých našich farářů i vyšších církevních představitelů. Pro sebereflexi a sebekritičnost bývá vyhrazeno jakési modlitební okénko našich bohoslužeb, kajícnost bývá součástí našich děkovných modliteb - a tím to zhusta končí. Tento důraz českobratrské teologie a liturgie však mnohým z nás nebrání být překvapivě suvrénními, oprsklými a necitelnými.
Re: Re: Re: noční můra synodní rady zvaná "Fiala"
(pedagogkea, 31. 5. 2013 18:22)Děkuji za Vaši reakci,pane Danihelko; samozřejmě vím,že jsem se dopustila určité generalizace a konkrétně Vám se za ni omlouvám,protože Vaše úvaha o "nedostatku sebereflexe a citlivém chápání souvislostí" mi dává naději,že ne všichni v ČCE smýšlíte a jednáte stejně...kéž by tak rozumných a soudných lidí bylo ve vaší církvi víc...
noční můra synodní rady zvaná "Fiala"
(František Fiala, 29. 5. 2013 15:02)
Po více jak jednom roce mého mlčení (nechtěl jsem být “advokátem” sebe sama) cítím povinnost vyjádřit se ke stále neutěšené a špatnými rozhodnutími synodní rady dosud rozjitřené situaci kolem KEA.
Je tomu právě rok, co jsem byl přesvědčen, že snaha o uměle vyvolávané "nepokoje" a "špatné atmosféry" na KEA jsou již definitivně minulostí a my všichni zaměstnanci i studenti KEA můžeme zase dál naplno pracovat a společně budovat dobré dílo, především dobrou pověst naší školy, na kterou jsme byli všichni právem hrdi a která nás téměř všechny motivovala a podněcovala ke stále novým předsevzetím a cílům. Byla dohodnuta dlouhodobá strategie školy tak, aby splňovala i požadavky zřizovatelské církve, byly obhájeny všechny zveřejněné stížnosti z řad některých pedagogů.
A uprostřed tohoto plného pracovního nasazení nás všech, přišel ten zcela nečekaný a drtivou většinou pedagogů, studentů, ale i představitelů veřejného života města Olomouce, nepochopitelný krok – mé okamžité odvolání. Už jen to, jakým způsobem bylo toto mé odvolání provedeno, dokážu dodnes definovat pouze dvěma slovy: arogance a zbabělost.
Protože dodnes nenašla synodní rada odvahu uvést pravý důvod mého odvolání (což je z jistých důvodů pochopitelné), dovolím si jej přednést sám: jediným důvodem mého odvolání je mé rozhodnutí z května 2010, a to odvolání tehdejší zástupkyně ředitele. Za tímto personálním rozhodnutím si dodnes plně stojím. Jen připomenu, že jsem paní zástupkyni současně s odvoláním nabídl téměř plný pracovní úvazek (18 hodin z 21), místo vedoucí oddělení a další vedoucí kompetence v oblasti kontrolní činnosti. To nepřijala. V následujících téměř dvou letech však začaly chodit výše zmíněné stížnosti (či spíše nepodložené pomluvy) – pravděpodobně jediný podklad pro mé odvolání. Tak "moudré" bylo počínání synodní rady.
- Co na tom, že Fiala s Božím požehnáním nově od základu vybudoval školu (nová budova, nové vybavení, více studentů...).
- Co na tom, že ji také úspěšně etabloval díky svým manažerským schopnostem ve zcela novém, dosud pro školu neznámém prostředí universitního města.
- Co na tom, že za téměř 10 let jeho ředitelování mu žádná z inspekcí neobjevila hrubé nebo opakované porušení zákona, rozpočtovou nekázeň, nehospodárné nakládání s přidělenými financemi atp.
- Co na tom, že téměř 60 milionová investice do rekonstrukce budovy školy se obešla bez jediného pochybení, které by mělo za následek vrácení třeba jen části dotace.
- Co na tom, že získal pro školu nové, skvělé pedagogy...
Ale zejména: co na tom, že o rozhodnutí odvolat ředitele ze dne na den nemá samotný ředitel do poslední chvíle ani ponětí! Vždyť jsme faráři... Co na tom, že ho vyhodíme na dlažbu, byť k tomu nemáme žádný závažný důvod ... a že má tři malé děti? ...
Mohl (a snad i měl) bych toho ještě mnoho co říci. Vím, že nikdo není nenahraditelný a já bych se navíc pod křídla stávajícího zřizovatele již nikdy neměl odvahu uchýlit. Mnohem více je mi líto, když někdo tak necitlivě vstoupí do zdravého organismu školy a ve falešném domnění, že je již nezbytná radikální léčba, učiní takové rozhodnutí, kterým tento organismus infikuje viry vzájemné nedůvěry, atmosféry strachu, nechuti ke zřizovatelské církvi a obavy, co bude dál.
František Fiala
Re: noční můra synodní rady zvaná "Fiala"
(pedagogkea, 31. 5. 2013 14:27)
Františku,je to přesně tak,jak píšeš...s Tvým násilným a v očích většiny osazenstva školy nikdy a ničím neospravedlnitelným odchodem z KEA odešla i ta milá,pohodová atmosféra,kterou velmi silně vnímali i noví studenti,byl to jeden z důvodů,proč si ke studiu - třeba i po úspěšných přijímacích zkouškách na jiných konzervatořích - zvolili tu naši - KEA.
Dnes a zítra jedná synod mj. opět i o naší škole,zřejmě padne definitivní rozhodnutí stran možné změny zřizovatele...nikdo z nás si velké naděje na změnu nedělá,ikdyž naprostá většina z nás - pedagogů i studentů - si ji toužebně přeje - mj.z důvodů,které jsi tak výstižně pojmenoval ve svém příspěvku.
Omluvy ze strany stávajícího zřizovatele se asi nedočkáš - tito lidé jsou sice zvyklí moralizovat a o morálce kázat,ale rozhodně nejsou zvyklí se za cokoli omlouvat,uznat vlastní pochybení.Ale s tím už se budeš asi muset smířit...Přeji Tobě i Tvé rodině hodně sil a víru,že JEDNOU BUDE LÍP!
výuka křesťanství kea
(Jiří Klimeš, 23. 5. 2013 16:38)Jen věcně - ještě jako spirituál jsem vytvořil školní výchovný program - oficiální dokument - k výuce křesťanství, které do mého příchodu bylo vyučováno podle katolických osnov - což ovšem syrada věděla, neboť jí ty katolické osnovy ležely v šuplíku. Neustále se mluvilo o tom, že bývalý ředitel si školu privatizuje a rekatolizuje. Tak jej odvolali - nu a co je s tou rekatolizací? Neučí se podle ekumenických osnov /švp/ ale opět podle katolického katechismu. Bravo, bafuňáři, to jste zvládli na jedničku!
Re: výuka křesťanství kea
(Dean Rusk, 31. 5. 2013 12:49)Výchovný program , jehož cílem mělo nepochybně být čestné a statečné, tj. opravdové křesťanství se vším všudy, jaké má být. Doslova uvědomělý křesťan.
Pohled zvenčí
(Josefa Volfová, 29. 5. 2013 19:31)
Dovolím si zde také napsat svůj názor z pohledu bývalé studentky školy, která odcházela z KEA zhruba v době odvolání bývalého ředitele.
Odvolání Františka Fialy a s tím související kroky ČCE narušily na škole inspirativní a klidnou atmosféru a nedokážu nyní posoudit, nakolik se pošramocené vztahy podařilo urovnat a nastavené procesy opět obnovit. Na základě výsledků průzkumu, které zmiňuje p. Rejchrt, se obávám se, že mezi studenty a pedagogy školy pachuť a jistá míra demotivace zůstaly, což je zrovna pro prostředí umělecké školy dost nešťastné. Pro studenta konzervatoře není nic důležitějšího, než studovat v inspirativním tvůrčím prostředím pod vedením kvalitního a nadšeného pedagoga, který má oporu ve vedení školy a pedagogickém sboru. Navíc si studenti z nepochopitelného a nevysvětleného odvolání F. Fialy ve většině odnesli pouze zklamání či znechucení z jednání zřizovatele. V mém případě se například změnilo neutrální vnímání ČCE na velmi negativní.
Vystupování představitelů církve na škole zrovna nebudí dojem, že je ČCE zodpovědným zřizovatelem školy, nemá jasnou základní koncepci jak se školou nakládat (viz příspěvek Petra Slámy). Do struktur a rozhodovacích procesů v církvi vůbec nevidím, ale často jsem přemýšlela, jestli ČCE o konzervatoř vůbec stojí nebo zda škola, kterou chce, je opravdu konzervatoř nebo úplně jiný typ vzdělávací instituce. V tom případě nevím, proč nenechat konzervatoř žít svým vlastním životem, vzkvétat a vychovávat nadšené profesionální umělce pod jiným zřizovatelem (který si je opravdu jistý, že chce mít v Olomouci kvalitní konzervatoř). Je nutné opravdu škole „přistřihávat křidélka“ a dusit ji dalšími nepochopitelnými a násilnými rozhodnutími?
Re: Pohled zvenčí
(student KEA, 30. 5. 2013 1:16)
Rád bych k pohledu zvenčí dodal ještě pohled zevnitř. Na KEA studuji. Před odvoláním pana Fialy jsem na škole vnímal dobrou/ rodinnou atmosféru a narůstající kvalitu školy. Rozhodně se zlepšila výuka hlavních oborů, na škole začali učit uznávaní profesoři. A i v kolektivní výuce se to zlepšilo. Ano, zvýšili se nároky na studenty, asi i na pedagogy. To se možná někomu nelíbilo. Probíhaly různé projekty, studentské akce. Přijde mi, že se studenti víc zapojovali do dění. Pravda, bylo to asi díky tomu, že ve škole byla skupinka aktivistů, kteří to organizovali, a které vedení školy podpořilo. Někdy toho bylo možná až moc, ale KEA žila naplno.
Dnes je situace jiná. Dobrá atmosféra se vytratila. Nikdo se moc do tvoření a práce nehrne. Atmosféra na škole se změnila z pohody na atmosféru "oficiální". Hodně se dbá na oficiality. To samozřejmě nebývá na škodu, mám rád pořádek. Ale na KEA to najednou působí jako sešněrovanost. Navíc se vytratila motivace. Nikdo neví, co se na KEA dlouhodobě bude dít. Čím dál častěji mám pocit, že otevřenost, která byla na KEA samozřejmostí, je pryč. Nikdo si nedělá velké plány dopředu. Každý si ve škole hlídá, co kde a komu řekne. Po kauze zůstala pachuť. Studenti bojovali, když pana Fialu synodní rada odvolala (podle mě bylo správné,že studenti bojovali, navíc pan Fiala byl oblíbený), ale jak psala Josefa, zatím to vypadá, že to byl boj bez výsledku. Odvolání pana Fialy nebylo objasněno. A chování synodní rady ke studentům KEA nebylo rozhodně výstavní. Propast mezi dvěma tábory (řekněme fialovci a zastánci synodní rady) i po roce zůstává. Navíc třenice stále pokračují. Vše je dlouhé a únavné. Nikdo už nechce žádné bitvy. Ale jak ze situace ven? Návrat k dobré atmosféře se zatím ve velkém nedostavil. Žádní strana v boji neustala. Na KEA se pohybuje paní Zikmundová. Nevím, zda zástupce zřizovatele. Často jí vídáme v ředitelském křesle. Ale nikdo pořádně nevíme, co na KEA dělá. Mezi studenty probíhají neustále diskuze, nedávno proběhlo referendum. Obě strany jsou evidentně aktivní. Celé dění za poslední rok bych přirovnal k chození po poli plných nášlapných min...a to neslibuje dobré vyhlídky. Proto bych uvítal změnu zřizovatele a možnost zasít na novém poli. Tohle naše už je moc rozbombardované, abychom na něm něco vypěstovali. Je jedno, čí je to chyba, kdo střílel víc, kdo měl ke střelbě lepší důvod. Ve výsledku stříleli asi všichni. Může-li ale synod zavelet k přesunutí jednotky, k přesunutí KEA pod kraj, prosím, ať velí. Je čas vrátit se k pěstování. Ne k bourání. A změna zřizovatele je po celé té kauze asi jediným řešením.
Jen malá reakce.
(Svobodaneznamenásoustavnálež, 24. 5. 2013 15:20)
Je všeobecně známo, sám autor tohoto článku je velice nadán zvláštní schopností uvádět lid Páně v omyl, jak sám píše v závěru druhého oddílu. Když jsou tyto stránky nazvané v záhlaví "svobodné", tak se lze tedy domnívat, že si na mnohé věci autor dělá obrázek asi podle toho, co mu kdo našeptá či přečte z bulváru. Rozhodně za posledních 22 let o instituci s dnešním názvem KEA Olomouc sám autor článku ani nezavadil, natož aby se do ní kdy podíval, a přesto sám nejlépe ví, jaké jsou na škole místní poměry. Kde se tady berou tak odvážně nadrzlí lidé, kteří hodnotí věci, o kterých nemají podložené a objektivní informace a ještě je vnucují orgánům, jako je Synodní rada ČCE, potažmo celému synodu a církvi.
Re: Jen malá reakce.
(Martin Danihelka, 29. 5. 2013 21:48)Škoda, že se nerozdávají medaile za nejnechutnější diskusní příspěvky na Svobodných protestantských stránkách. Ten váš, pane Svobodaneznamenásoustavnálež, bych v takovém případě nominoval na zlato.
Re: Jen malá reakce.
(Jiří Hoblík, 24. 5. 2013 17:28)Děkuji za ukázku anonymního poučování o svobodě a zcela nechápavého výkladu toho, co někdo jiný napsal. K tomu již není co dodat. Opravdu děkuji, nemyslím to ironicky, protože konečně se tu ozval nějaký silně rozzlobený hlas hájící prapodivné kroky církevního vedení, které není ani schopno samo sebe hájit.
Ehm ehm
(Mikuláš Vymětal, 23. 5. 2013 3:48)
Nevím nevím, dopisy od pracovníků školy mi připadaly opravdu manipulativní a jejich argumentace z mého pohledu pochybná - např. kdybychom měli předat všechna zařízení, v nichž je většina neevangelíků, museli bychom zrušit všechny školy EA a Diakonii, stejně tak by ovšem katolická církev musela leckde rušit charitu. Co se týká negativních zpráv a účelového zveřejňování statistik, v médiích sleduji, jak se pomocí nich dá budit nenávist - a možná nesprávně - mám i u konzervatoře v Kroměříži pocit manipulace většiny malou skupinkou. Myslím totiž, že u školy studentovi ani pedagogovi tolik nezáleží na tom, kdo ji provozuje, ale na tom, jaká je na ní atmosféra a co se na ní naučí. Provozování školy církví vnímám jako úkol určité duchovní formace. Ta se ovšem musí dělat především pozitivními stimulacemi. Jinou otázkou je, do jaké míry jsme toho schopni a zda na to máme energii. V době, kdy jsem sloužil základní vojenskou službu v Kroměříži, pro mě škola na faře představovala milé útočiště a skamarádil jsem se tehdy s řadou studentů. Že by se na ní atmosféra proměnila tak, že by hlavním přáním pedagogů i studentů bylo hlavně změnit provozovatele? Hudba je tvrdá řehole, znamená to, že se pak bude ke stejnému výsledku muset méně cvičit, že pedagogové dostanou vyšší platy a studenti samé jedničky? Myslím, že Miloš Rejchrt také podceňuje to, že cíle školy se nejen mohou měnit, ale v průběhu více než dvaceti let také zákonitě mění.
Přijít o jednu školu není taková hrůza - koncem devatenáctého a začátkem dvacátého století přišly evangelické církve v našich zemích o stovky škol - a zanedlouho po uzavření poslední z nich v Horní Krupé následoval prudký nárůst členů církve, vrcholící za 2. světové války. Jenže pokud bychom měli ustupovat dost pochybným nátlakům, tak budeme pořád jen ustupovat. Z tohoto hlediska se nedivím ani Synodní radě. Působení církve v Evangelické konzervatoři Olomouc bych nevzdával, ale napravoval. - Tak to jsou myšlenky, které mi víří hlavou. Druhou stranou mince je, že situaci ve škole bezprostředně neznám, v Olomouci jsem dlouho nebyl a se studenty a pedagogy školy nemluvil.
Re: Ehm ehm
(Petr Rajnoha, 23. 5. 2013 11:02)
Pane Vymětale,
rozumím Vašim názorům a chápu Vás pohled. Vnímat změnu zřizovatele pohledem "přijít o školu" mi ale nepřijde správná. ČCE fakticky přišla o školu už v loňském roce, kdy si odradila naprostou většinu osazenstva školy. Náprava není lehká. Skutečnost, že by se škola převedla pod křídla profesionálního odboru školství by pak nebyla ztráta, ale mohlo by to být vnímáno naopak jako zisk pro obě strany. (Tak jako pro mě - pedagoga je zisk, když můj student přejde na VŠ k jinému pedagogovi, kde se může dále rozvíjet.) Na druhou stranu s Vámi souhlasím, že pro studenty i pedagogy není primárně podstatné, kdo školu zřizuje. (Tedy pokud jim zřizovatel svými zásahy jejich studium neztrpčuje.) Já osobně jsem zažil hrdost na církevní školství ve chvíli, kdy jsem byl na společném setkání zástupců všech církevních škol a neskutečně kladně jsem vnímal práci všech pedagogů i ředitelů v sociální a zdravotní oblasti. Umím si představit, že podobného ducha a atmosféru soudržnosti a pomoci se postupně může podařit vytvořit i na konzervatoři, že to pocítí i studenti a budou to vnímat jako přidanou hodnotu. Jsem idealista. Skutečnost je bohužel opačná. Duchovní formace, jak o ní píšete, se musí dělat především vlastním příkladem. Kde je ten příklad? Pozitivní stimulace, o které rovněž píšete, je v naprostém protikladu s dlouhodobými zákulisními jednáními, které zde probíhaly, umělým vytváření atmosféry údajné "šikany", veřejným vyšetřováním tajných pomluv... Myslíte si, že se pod tímto "stimulem" atmosféra ve škole rychle nepromění? O míře cvičení a samých jedničkách to opravdu není. Studenti mají velkou citlivost k hodnotám, jako jsou svobda a spravedlnost. A tyto hodnoty je zvedly z lavic.
Osobně s myšlenkami pana Rejchrta naprosto souhlasím. Jen dodávám, že pokud by se měla vést diskuze o změně zřizovatele, mělo by to být uvnitř církve, s rozvahou a bez nátlaků.
Já osobně si umím představit jednak nápravu chyb a křivd, o kterých Miloš Rejchrt píše, vyjádření podpory a dalšího směřování školy při zachování zřizovatele ČCE. Na to je potřeba určité vůle a pokory. A otevřenosti v jednáních. (Po zkušenostech jsou tyto představy hodně fantasijní.) Umím si i představit, že si ČCE uvědomí, že škola dozrála do dopělosti, že se musí potýkat s úkoly odbornosti a uplatnění absolventů, bude "vyslána do světa" a její rodiče - ČCE jí dají požehnání. Na to je potřeba ještě více dobré vůle a ještě více pokory. (Není bez zajímavosti, že matka zakladatelka paní M. Horká, dle jejího vyjádření, tohle dokázala.) Tohle není o "ustupování".
Zdravím
Re: Re: Ehm ehm
(Petr Sláma, 25. 5. 2013 15:04)
Má-li Miloš Rejchrt v odhadu šancí na setrvání KEA ve svazku s ČCE pravdu, je to škoda. Celá ta smutná kauza by měla otevřít rozhovor, jakou má církev představu s "svém" školství: proč jednotlivé školy má, co od nich očekává a co je ochotna na ně vynaložit. Taková představa o církevním školství ale má smysl pouze v kontextu celkové představy o poslání ČCE v horizontu -- řekněme -- nadcházejících 10 až 20 let. Na tom je třeba pracovat, resp. vůbec uznat, že kromě eschatologického směřování potřebujeme koncepci (akční plán, ha ha, slyším ironickou námitku) pro svá předposlední neboli časná rozhodování nadcházejícího jednoho až dvou desetiletí.
Právě proto bych pak ale trochu jinak než Miloš viděl kýžený vztah pražského centra a jednotlivých škol. Strategie nevměšování, "nechte to růst" myslím nestačí. Myslím, že je potřeba koncepce, kterou centrum v rozhovoru se školami vytvoří, kocepce, kde se setká teologické zadání s praktickou realizovatelností (a nad jejíž formulací se budou pracně setkávat, naslouchat si a hledat společnou formulaci zástupci synodní rady a jednotlivých škol).
Nepíšu jen od zeléného stolu. Vzpomínám na frustraci své matky, Jany Slámové, která byla u rozjezdu EA v Brně, jak v 90.letech přečasto stáli o stanovisko, radu a podporu synodní rady -- a jak jich většinou bylo spíše méně než více.
Petr Sláma
Re: Re: Re: Ehm ehm
(Jakub Dvořák, 25. 5. 2013 18:51)Skoro ve všem bych souhlasil, jen ne v jedné věci: teď teprve diskutovat o školství ČCE je, asi jako po porodu debatovat o tom, zda je maminka už na rodičovství připravená. Školy už jsou, církev je počala a porodila. Teď už není otázkou zda, ale jak dál. Mladá máti také nemůže dítěti zakroutit krkem jen proto, že si to včas dobře nepromyslela.
Re: Re: Re: Re: Ehm ehm
(Jiří Hoblík, 25. 5. 2013 20:15)Jenže když maminka trpí mentálním defektem, tak sociálka musí pro děťátko najít nějaké náhradní řešení...
Re: Re: Re: Re: Re: Ehm ehm
(Jakub Dvořák, 26. 5. 2013 7:14)To je pro maminku ovšem dost bídná vizitka. Neměl by se pak najít ústav i pro maminku?
Hola Petře
(Jiří Klimeš, 27. 5. 2013 12:09)Největší sranda na tom celém je to, že KEA, jako jediná /kvůli neustálým anonymním udáním a snaze n. batlové a jiřího kvěťoně či květáka z brna očerňovat školu - i za cenu falšování zápisu školské rady, což můžu doložit z mailů/ škola EA dostala naordinovanou Strategii rozvoje se stanovením cílů - dlouhodobých i krátkodobých. Tato strategie sice přišla shora, nicméně byla pečlivě připomínkovaná jak vedením školy tak mnou jako spirituálem. A výsledek? Věcná a praktická strategie s dlouhodobými a krátkodobými /měritelnými/ cíly. Synodní rada - po roce úspěšného naplňování této strategie - odvolala ředitele a situaci znovu destabilizovala. A výsledek? Zpět na bod nula, ba ještě do mínusu, zase se vyučuje katolický katechismus katoličkou - nic proti tomu, ale proč tedy KEA nepředat zrovna katolíkům?
Re: Re: noční můra synodní rady zvaná "Fiala"
(Martin Danihelka, 31. 5. 2013 16:51)