Není církev zbytečná?
Otázka na zbytečnost církve nevychází z mých vlastních úvah, i když bych si ji raději položil sám za sebe nad čistým stolem. Ale to už nejde. V hlavě mi hučí několik tvrzení, které jistá osoba v jistých kruzích za jistých okolností pronášela:
"Církev (rozuměj ČCE) má méně zaměstnanců než Diakonie. Diakonie má vyšší rozpočet než církev." "Diakonie má na rozdíl od církve hmatatelné výsledky." "Církev si dělá své bohoslužbičky, ale Diakonie produkuje lásku k bližnímu." "Sbor, ve kterém jsem, bude za chvíli vylidněný, pak si budete moci ve sborovém domě klidně zřídit třeba bordel."
Říkám to trochu vlastními slovy, která ale odrážejí skutečně pronesené výroky (od pronesení přitom uběhl už nějaký čas). První, co mne nad nimi napadlo, bylo, že když porovnávají ČCE a Diakonii, míchají hrušky a jablka. Ale čeho se mám zastávat oproti parafrázovaným výrokům? A mám to vůbec dělat? Má to smysl a bude z toho užitek? Navíc začnu-li se zastávat církve, bude to vypadat, jako bych říkal něco proti Diakonii, o kterou mi na tomto místě vůbec nejde.
Když o tom tak uvažuji, připomene se mi jeden evangelický sbor, který znám jen z dálky, ale přitom citelně vnímám jeho postoj: Nechte nás dožít, chceme pokorně umřít. A co pak? To je nám líto, ale co s tím naděláme?
Smutné? Možná ne ojedinělé, i když ne všeobecné. Jednou jsem do světa vyslal otázku, k čemu církev je. Několik hlasů se ozvalo, vesměs v dobrém smyslu zaujatých, i když někdo otázku zcela nepochopil. Ale hlavně otázka vyprchala bez zvlášť silného zájmu. Doklad něčeho širšího a hlubšího ve srovnání s jednotlivým příkladem postoje sdíleného v jednom ze sborů.
Otázku, zda je či není (ta a ta, v tomto případě českobratrská evangelická) církev zbytečná, je nutné si klást. A nečekat hned a přímo odpověď. Konkrétní doklady mohou mluvit pro anebo proti. Bylo by podivné, kdyby v tomto smyslu byly jednostranné.
Nejednoznačnost ale není argumentem, že nejednoznačné je neskutečné. Jen si žádá více hledisek. Jedno takové hledisko spočívá v tom, jak církev vyvolává v některých lidech vědomí jejich zbytečnosti, vědomí zbytečnosti jejich úsilí, zatímco u jiných lidí oceňuje kdeco. Ať nevidí levice, co dělá pravice, a pravice, co dělá levice? Pěstují se všelijaké pocty - církevní medaile, jmenování "diakonem" a podobně. Pěstování poct je obyčejná šaškárna. Ježíš se taky nevlekl na Golgotu za zvuku fanfár. Jediné, co uznávám je - přičinění a konstatování jeho plodů. (bez něhož by přičiňující se musel své přičinění pokládat právě za zbytečné a nesmyslné). Možná by Ježíš, kdyby byl fyzicky mezi námi, své podobenství o stromu a ovoci doplnil podobenstvím o neužitečných sběračích ovoce, kteří se sami v sobě a také v sobě navzájem vzhlížejí tak dlouho, až nechají nasbírané ovoce uhnít.
Zkušenosti s překvapenými řečnickými otázkami: "Ona nějaká evangelická církev existuje?" jsou příznačné, ale mnoho se z nich nedozvíte. Zřejmě ani občasná přítomnost církve v televizním a rozhlasovém vysílání tak docela nepomáhá. Ale je dobré, náramně dobré počítat s tím, že víra překračuje zkušenost marnosti a zbytečnosti, i když třeba kdovíjak potvrzené oficiální církevní pochvalou.
Jiří Hoblík
Komentáře
Přehled komentářů
Zbytečnost církve, to je tristní pomyšlení. Jak už jsem psal k jinému článku, v otázce Diakonie zase jde o to, že „jsme spaseni z víry“ a zároveň „víra bez skutků je mrtvá“. Odtrhla-li by se Diakonie od církve, přestane být Diakonií. Pak ať se přejmenuje. Dobročinost přece dokážou stejně dobře pěstovat i pohané. Jde o to, že my máme jiné důvody, proč pečovat o slabé a nemocné, nebo ne? Co by bylo evangelium rukou bez Božího slova?! Co mohou světu říci ruce? Ruce pomáhají, ruce žehnají, léčí, pečují, ale promluvit nedokážou, stejně jako slovo z kazatelny samo o sobě nepostaví dům a nepřebalí mimino.
Ale přestala-li by církev naslouchat Božímu slovu, přestala-li by je znát a nesnažila se rozluštit každou neděli farářovo kázání, pak to může rovnou zabalit. Pak by se zcela minula se svým smyslem a stala by se zbytečnou.
Takže na závěr už jen obligátně připomenu, že naším nedozírně vzácným pokladem je evangelium.
P. S.: Interpretace? Ano, jakkoliv evangelium čteme, už je interpretujeme. Jakákoliv snaha porozumět již je interpretací. Myslím že je dobré alespoň o těch dějinách interpretací vědět a dle možností ony všemožné interpretace zkoumat, nakolik odpovídají svému zdroji a normě, to jest Písmu samému :-) Ale odvrhnout veškeré předchozí interpretace znamená ocitnout se v jiném obrovském moři, než je moře předchozích interpretací, totiž v moři omylů způsobených vlastním předporozuměním. A toto předporozumění je mrcha, ta se vloudí, že ani nevíme, jak :-)
Theologicky řečeno: Nelze dělat pořádnou exegesi bez alespoň základního povědomí o dogmatice, v níž stojím. Čím méně si uvědomuji svůj dogmatický postoj, svou polohu ve víře, abych tak řekl, tím větším blouděním bude pak výsledek exegese. Nemohu odfiltrovávat své předporozumění, když je nemám alespoň zmapované. Tak nějak.
Diakonie a církev
(Jakub Dvořák, 13. 3. 2011 22:28)Když jsme roku 1989 zakládali Diakonii a když jsme předefinovávali po roce 1990 její smysl, užili jsme si výtek chytrolínů, že je to pro církev náhražková činnost, že to s posláním církve nesouvisí. Snažili jsme se trpělivě vysvětlovat, že je to jedna z funkcí církve vedlejiných, že jde o spojité nádoby. Nikdy by nás ale nenapadlo stavět diakonii proti zvěstovatelské, koinonické a litutgické funkci církve. Jestli se toto děje tu jedním, hned zase opačným směrem, je něco v nepořádku - hlava a ruka v těle si vzájemně říkají, že se nepotřebují. Vadí mi, že v církevních zařízeních se snižuje podíl věřících lidí, že theologická motivace mizí, převažuje pouhá pragmatika. Odsud je jen krůček k doměnce, že diakonie/Diakonie už církev vlastně ani nepotřebuje. Otázkou však je i to, zda stejný proces opouštění theologie nevyprazdňuje už samu církve, Diakonie se v tom jen veze?
Re: Diakonie a církev
(Daggie, 14. 3. 2011 13:35)
Možná by to chtělo připustit v církvi (i v Církvi), že tu prostě je paradox. Také možná zkoumat, jestli by neměly být všechny čtyři nosné složky církve (martyria-liturgia-koinonia-diakonia) v rovnováze.
Máme Bartha, máme Bonhoeffera. Prošli jsme 60. lety. Píše se 21. století. Není to výzva?
Re: Re: Diakonie a církev
(Jiří Hoblík, 16. 3. 2011 10:32)
Harmonie by byla žádoucí, ale často je to tak, že spíš jsou zastánci určitého prvku než celku, takže se ke slovu dostává žárlivost, vlastní písečky a podobně.
Bartha nemusím. Navíc nebyl nijak zvlášt dobrý biblista. Když někoho baví, tak mu to samozřejmě neberu.
A výzva? Je za každým rohem.
Re: Diakonie a církev
(Daggie, 17. 3. 2011 19:14)
To Jiří: Já zase bez Barthovy teologie neobejdu. A bez Bonhoeffera taky. Je to pro mě v současnosti nejsrozumitelnější interpretace reformačního odkazu.
Ale jsou to jen (!) nástroje, které mají umožnit křesťanovu práci - teoretickou a praktickou. Nelze přeceňovat lidskou stránku.
Re: Re: Diakonie a církev
(Jiří Hoblík, 18. 3. 2011 15:49)
Daggie, kdyby se ti poštěstilo napsat úvahu: "Proč žeru Bartha", tak ti ji sem na stránky veleklidně prskneme. Mohlo by to být zajímavé zpestření.
Na druhou stranu: kdysi jako bych se ocitl na rozcestí. Jedna směrovka ukazovala "Bible", druhá "Barth" - a já se dal po první z nich (a dobře jsem udělal, i když se mi to nijak zvlášť nevyplácí).
Dalo by se to vzít i takto: Reformace je už sama interpretace bible, i když ne zcela přímo, protože třeba Luther si vypomohl Augustinem, takže Barth pak už je interpretací interpretace. V novější době se mluví o tom, že už bible je plná interpretací. Takže když čteme nedávné autory, provádíme interpretaci na entou. Interpretací se nezbavíme, ale i tak je mi nejlíp u pramene a s otázkami, o co v něm jde.
Proč "žeru" Bartha
(Daggie, 22. 3. 2011 18:42)
To není špatnej nápad, napsat úvahu s tímhle názvem - "Proč žeru Bartha". Ale to bych zase něco sliboval. A pak by mě "žralo", že jsem to nedodržel.
Re: Proč "žeru" Bartha
(Jiří Hoblík, 23. 3. 2011 1:20)Třeba se nakonec sežerete s Barthem navzájem. :) Nakonec jsem nenabízel možnost slibu, ale možnost napsání, která je i možností nenapsání. :)
Církevní diakonie nebo diakonická církev?
(Dave daggie Geisler, 13. 3. 2011 16:43)
Tuhle otázku si kladu už dlouho. Katolická akademická diskuse v tomto ohledu už běží:
http://diakonie-zapad.evangnet.cz/cirkevni-diakonie-nebo-diakonicka-cirkev-michal-opatrny
I nám to katoličtí teologové,vyučující na CMTF, předkládají.
My, protestanté bychom měli začít také uvažovat o "evangeliu rukou". Vždyť i evangelista Jan píše: "A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy." I my bychom - jako církev tohoto jednorozeného Syna - potřebovali na vlastní kůži zažít tuto "slávu Slova, které se stalo tělem". Ono se to stalo PRO NÁS. Kéž by se to stalo V NÁS.
..
Re: Církevní diakonie nebo diakonická církev?
(Jiří Hoblík, 13. 3. 2011 22:44)
Díky, Daggie! Sice mi přijde poněkud blízké to, čím reaguje Jakub, nicméně musím také brát v patrnost, že se duch musí projevovat, nejen zůstávat v sobě. Jenže když už se něco dělá, rozhoduje se v srdci (kterýžto "orgán" vidím trochu komplikovaněji). A má-li církev být prostorem péče o srdce, resp. o věřící srdce, aby bylo dobrým východiskem pro praxi, je na místě ptát se, zda něčím takovým církev opravdu je. Osobně jsem ve věci hledání odpovědi na tuto otázku nanejvýš skeptický.
Jinak si velmi dobře dokážu představit, že se Diakonie bude od ČCE stále více odpoutávat.
Nejen tím, že se církevní sbírky budou stále menšit, že stále méně evangelíků bude v Diakonii pracovat, ale také tím, že nikoho nebude trápit otázka, zda církev ukazuje vnitřní důvod existence Diakonie, čili obapolná potřebnost bude stále větší a stále hůř zodpověditelnou otázkou)
Zbytečnost církve?
(Pavel Řezníček, 15. 8. 2011 1:25)