Svobodné protestantské stránky

Na oficiálních stránkách Evangelické církve Německa se nachází článek pod titulem „Nespokojenost s církevní institucí – důvod pro vystoupení z církve?“ Není u něho uvedeno datum zveřejnění, ale to nás nyní nemusí zneklidňovat. Zneklidňovat by spíš mělo, že do podobného tématu se česká Evangelická církev pořádně nepouští. Je přitom obecnou zvyklostí ve světě obchodu – ptát se na názory zákazníků. Dotazníků spokojenosti je plný internet, až z toho někomu hlava rozbolí. Jak to, že českou Evangelickou církev nezajímají postoje lidí na vlastním okraji, lidí váhavých nebo opouštějící její řady? Napadají mne dva důvody: jednak plachost vůči podezřením vnějšího světa a nevůle „lámat věci přes koleno“, jednak zahleděnost do sebe. Důvodů může být i více, tyto dva uvádím jen pro příklad toho, čím se mj. zabývat. Nepopírám tím, že se Evangelická církev dlouhodobě věnuje problematice homosexuálů a Romů. Jen nelze „nespokojenost s církevní institucí“ omezovat jen na tyto specifické oblasti, které jsou samy o sobě náročné na zvládání a navíc souvisejí s obecnými sociálními konflikty v české společnosti.

Německá Evangelická církev si ovšem uvědomuje, jak v poslední době její řady markantně řídnou, a tak se osměluje k různým krokům, aby se s tímto trendem alespoň nějak vyrovnávala. Proto prohlašuje: „Bereme vaši kritiku vážně“. Nabízí emailovou a navíc telefonickou konzultaci, ve druhém případě každý všední den po devět hodin bez telefonních poplatků. K tomu doplňuje odkaz k newsletteru a k on-line vyhledávači evangelických společenství.
Hned na začátku se článek vymezuje proti sexuálnímu násilí, homofobii a rasismu – protože s tím vším souvisejí skandály a nesrovnalosti, které některé od církevní instituce odrazují. Je to výrazná, nápadní a závažná problematika, nicméně stále má dílčí charakter, jak jsem již naznačil. Mnozí lidé třeba opouštějí církevní řady, aniž by vlastně věděli proč.

Článek má několik oddílů,  z nichž první se pokouší srdnatě provolávat: „Církev budoucnosti - Jsme otevřeni kritice a přebíráme odpovědnost“:

„Ve studii zveřejněné v roce 2021 byli bývalí evangelíci dotazováni na důvody svého odchodu z církve. Obsáhlá statistika však neposkytuje pouze informace o důvodech odchodu, ale také o demografických změnách z hlediska angažovanosti v církvi a náboženského sebepochopení.
Průzkum ukázal, že celkově nemají závažnost ani tak konkrétní důvody, jako spíše nedostatek loajality členů a obecná nespokojenost s církví jako institucí. Pouze několik z respondentů uvedlo konkrétní důvod odchodu z církve. V mnoha případech chybí vztah k církvi a víře, pokud v rodině nebyl dříve žádný křesťansko-náboženský vliv.
Téměř 70 % respondentů uvedlo jako důvod své nespokojenosti pocit nedůvěryhodnosti církve. S rovnoprávností žen v církvi je nespokojeno 46 % respondentů a přibližně 50 % by se rádo distancovalo od církevních hodnot. Velkou váhu má také nedostatečné propojení se společenstvím, a to přibližně u 58 % respondentů.
Další zásadní kritika církve jako instituce spočívá v tom, že nezaujímá době odpovídající postoj a roli v moderním světě a nezapadá do moderní společnosti. Tato kritika však často vychází z nedostatečné znalosti sociální a společenské angažovanosti evangelické církve. Evangelická církev není úzce zaměřená, ale je otevřeným místem dialogu. Chceme být církví budoucnosti; otevřenou, flexibilní a současnou.
Evangelická církev se nepovažuje za protipól společnosti, ale za její střed. Společenské změny změnily přitom orientaci a hodnoty – a tento vývoj má dopad na církev. Církev současně působí na společnost svými křesťanskými hodnotami. Toto kolísání v obou směrech je podstatným rysem sebepochopení evangelické církve. Evangelická církev hájí individualitu, svobodu, důstojnost a rovnost lidí ve společnosti.“

Článek se značnou měrou věnuje odmítnutí různých forem diskriminace a odkazům k různým aktivitám, které Evangelická církev Německa podniká. Je to ale tak silně diskutovaná problematika, že by bylo nošením dříví do lesa ji tu tlumočit. Alespoň tedy jeden úryvek, ve kterém se Evangelická církev Německa snaží reagovat přímo na vlastní situaci vzhledem k osobním zklamáním poukázáním na to, že „k dispozici jsou tyto možnosti“:

„Pokud se křesťané rozhodnou opustit církev z důvodu osobního zklamání, hluboce toho litujeme. Pokud máte špatnou zkušenost s farářem nebo farářkou místního společenství nebo se v církvi, ke které patříte, necítíte dobře, může být jednou z možností změna společenství. Jako člen církve nejste vázáni na svůj místní sbor.
Nejste spokojeni s organizací bohoslužeb, cítíte se více spojeni s jiným sborem nebo byste rádi podpořili společenskou angažovanost svých známých a přátel v jiném sboru? Pak můžete odejít do jiného sboru nebo využít nabídek, které jsou nezávislé na místě.
V místním tisku najdete informace o týdenních programech, které nabízejí různá církevní společenství. Nebo se obraťte na odpovědnou kontaktní osobu v místě vašeho bydliště. Každá zemská církev má na své domovské stránce přehled svých církevních obvodů s příslušnými kontaktními údaji na odpovědnou kontaktní osobu.“

Závěrečná úvaha je rovněž srdnatá, když vyzývá: „Sdělte nám svou kritiku evangelické církve“. Vyjadřuje také „hlubokou lítost“ nad těmi, kdo církev opouštějí. Rozpaky ale může způsobit věta: „Členové církve by si měli být vědomi důsledků a následků odchodu z církve.“ Není totiž zcela jasné, zda by si „důsledků a následků“ měli být vědomi členové církve zůstávající (což by bylo žádoucí) anebo ti opouštějící (kteří členy přestávají být), ale hlavně není jasné, o jaké „důsledky a následky“ vůbec jde:

„Pokud z církve vystoupíte, přijmeme vaše rozhodnutí. Nicméně hluboce litujeme každého, kdo církev opouští, protože opuštění církve se rovná odmítnutí církevního společenství. Členové církve by si měli být vědomi důsledků a následků odchodu z církve. Měli byste mít také na paměti, že odchodem z církve nedojde v církvi k žádné změně. Protože církev – to jsou všichni jednotliví členové církve, kteří společně tvoří křesťanské společenství.
Pokud s postojem evangelické církve nebo jejích oficiálních představitelů nesouhlasíte, dejte nám to prosím vědět prostřednictvím Informačního servisu EKD. Napište nám e-mail na adresu info@ekd.de nebo nám zavolejte na bezplatnou telefonní linku 0800-50 40 60 2. Rádi zodpovíme vaše dotazy, předáme vaši kritiku a podněty a budeme se těšit na vaši zpětnou vazbu.“
Je nám líto každého člověka, který z církve odchází, a budeme se podrobně zabývat důvody vaší nespokojenosti s církví jako institucí. Jako církev budoucnosti jsme motorem změn a usilujeme o větší solidaritu, rovnost, spravedlnost a lidskou důstojnost. Nabízíme širokou škálu poradenských služeb pro otázky, návrhy a diskuse o vašich pochybnostech a obavách. Těšíme se na otevřený dialog.“

Vcelku je článek velmi sympatický, včetně zájmu o akutní problematiky. Má i obecný záběr. Jeho síla i slabina pak souvisí s jeho elektronickou verzí: je dostupná kdekomu – ale je neosobní jako kdeco v internetovém světě, v jehož spoustě informacích se také ztrácí. Rada „přestěhovat se“ do jiného společenství není ovšem vždy použitelná a konečně článek nepřináší konkrétnější a praktickou odpověď na otázku vágního vztahu mnohých lidí k církevní instituci, jakkoli si tuto otázku článek klade. Snad má přesto i nějaký úspěch.

Jiří Hoblík