Počítání oveček
Ovečky se počítají do omrzení... do úmoru... do únavy... do usnutí... Ale to platí jen pro tu stálou neustálost, s níž se počítají takzvaní chodiči do kostela. (Kdyby se měli počítat přímo tito chodiči v každém kostele zvlášť, nestačil by jeden usnout....) To aby se z toho křesťan ufrustroval. I když – jak kde... Na druhé straně i sytí křesťané někdy hladovým nevěří.
Nemá však být křesťanství kvůli radostné naději? Jak ale o něčem takovém mluvit pod mohutnou klenbou chrámu, pod níž se krčí několik duší obalených tělem? Právě tyto duše něco takového slyšet potřebují. Ale jak? Jak to potřebují a jak jim to říci? Jako by však nebylo mnoho jiných věcí, o nichž je třeba hovořit, než počty... Jako by nebylo počítání přespříliš... Ještě že je tu Český statistický úřad, který právě údaje o náboženské příslušnosti a nepříslušnosti zveřejnil. Křesťanství je tu od jiných věcí. (Mimochodem vlastní církevní údaje o počtu členů jsou díky praktické nedůslednosti kartoték jen zbytečná hausnumera.)
Tím samozřejmě nebagatelizuji výsledky sčítání lidu, podle nichž Římskokatolická církev obnáší v Česku 1 083 899 duší, Českobratrská církev evangelická 51 936 duší a Církev československá husitská 39 276 duší. Numerický propad se očekával: u evangelíků za deset let dvojnásobný, oproti 117 tisícům z blízce porevolučního roku 2001. Propad je to proporcionálně nižší ve srovnání s katolíky a husity, ale to samozřejmě není žádný důvod k výskotu. Pokud je římských katolíků v Česku stále desetina obyvatel, nezakrývá to na jedné straně závratnou hloubku poklesu. Na druhé straně bude třeba pečlivě zvažovat fakt, že křesťanství u nás nejenže není na vymření, ale že je s ním třeba stále počítat jako s důležitým společenským elementem.
Kromě toho statistika nezachycuje množství podpůrců a sympatizantů anebo členů, kteří tímto způsobem nechtěli své členství deklarovat. Nejenže statistika nuda je, ale nakolik má cenné údaje, není beze zbytku zřejmé. Zmatečnost otázek a rovněž jejich dobrovolnost udělaly své. Skok v desetiletí na papíře je také něco jiného než postupný reálný vývoj.
Zajímavější tedy může být počet osob náboženských, ale k žádné registrované církvi či jiné náboženské společnosti nenáležejících: 707 649. Je jich víc než evangelíků a husitů dohromady. (Počet Svědků Jehovových je zase téměř poloviční oproti evangelíkům, přitom není jasné, kolik se mezi ně přihlásilo "odpadlíků", kteří zároveň zůstali při své víře.) Jenže za tím číslem se nachází obrovská rozmanitost, kterou číslo není schopno vyjádřit. Už po léta se například v Německu diskutuje otázka, jaké je to být křesťanem bez církevní příslušnosti. Neměla by také Evangelická církev uvažovat o otevřenosti vůči takto smýšlejícím? (Samozřejmě netvrdím, že to nikoho nenapadlo...) Do počtu 707 649 patří ovšem jistě lidé nejrůznějšího zaměření včetně hledajících, anebo i pohanů a čarodějnic.
Nicméně je tu také nemalý počet (45,2 procent!) těch, kdo vztah k náboženskému přesvědčení neuvedli. Tato kolonka se může překrývat se všemi ostatními, i když výrazně v ní musejí být zastoupeni ti, kterým může být náboženství beztrestně ukradeno, a ti, kteří mají k otázkám (či k takovýmto otázkám) na náboženství nechuť, možná též ti, kdo se stydí i před papírem.
Ale vraťme se k údaji, který se týká evangelíků. Mohli jsme se totiž dočíst alespoň kratičký výrok evangelického synodního seniora Joela Rumla. Tento výrok obsahuje prvky, z nichž s některými bych souhlasil a s jinými nikoli: "Pochopitelně to člověku radost neudělá, ale s poklesem jsme počítali a zase se tak moc neděje. Kdo církev potřebuje, tak si nás najde." (Překvapen byl naproti tomu lanškrounský kněz Zbigniew Czendlik v delším rozhovoru k tématu.)
Na jedné straně bych vyjádřil své rozpaky nad větou, že se tak moc neděje, a sice kvůli její vágnosti. Mluvčí jí chce sice říci, že nepropadá beznaději, schází však bližší zdůvodnění. Kdybych se dozvěděl, že nic převratného se v důsledku zveřejnění statistických údajů neděje, už tím bych se dozvěděl více. (Joel Ruml by se mnou, doufám, souhlasil.) Místo toho, jako bych slyšel: „Děkuji za optání, spí se nám dobře.“ Na druhé straně jsem rád alespoň za náznak otevřenosti vůči hledajícím, což je pro dnešní dobu důležitější než snaha o lov nových oveček. Ovečky jako lovná zvěř je přeci jen zvláštní představa.
Přesto mne napadá, alespoň napadá otázka, zda počítání oveček ponechávat volnému plynutí a neučinit z něho pobídku ke strukturálním transformacím církevní organizace. Optimisticky uvažujme o poměru jednoho faráře na 500 evangelíků. Kdyby každý evangelík přispíval každý měsíc 40 korunami na farářský plat, 100 farářů by se uživilo. Nebyli by ale evangelíci schopni uživit dvojnásobek? 80 korun za měsíc není žádná velká suma, ta dnes pomalu nestačí ani na malý nákup. Jak ale najít prakticky upotřebitelné řešení, které by se navíc vyrovnalo s diasporní roztříštěností a velmi rozkolísaným stupněm zaovečkovanosti v různých sborech? A nevedlo by zavádění pragmatických opatření k sešněrovávání, byrokratizaci, zhmotňování partikulárních zájmů a podobně? Tedy k řešení, které by bylo horší než to, co by mělo řešit?
Popravdě řečeno mne takové úvahy příliš nebaví – stejně jako počítání oveček. Když představu o rapidním poklesu členů převedeme na otázku krize, dostaneme se k množství jejích momentů, které nelze odbýt jednou větou. Podceňují je křesťané, kteří mají obavy před šmouhami na krásné tváři církve, ale i nekřesťané, protože krize reálného křesťanství není jen jeho krizí.
Ze zveřejněných čísel se zdráhám vyvozovat sáhodlouhé důsledky. A jen se ptám, jak vůbec vyjádřit duchovní nehybnost, o níž jsem přesvědčen při pohledu na nejpočetnější církevní organizace. A uklidňuji se vědomím, že nejsem žádná ovečka, stejně jako nejsem ovčan (jak se někdy říká). Ne že bych překypoval přebujelým sebevědomím, ale tak blbý jako zmíněný přežvýkavec snad nejsem... I když... i když je možné, že ve srovnání s Ježíšem, dobrým pastýřem, je každý člověk jen blbá ovce. (Kdo to opravdu pochopí, je na dobré cestě ke zdravému sebevědomí, vytvářejícímu náruč pro naději.)
Jiří Hoblík
Dodatek:
Antiklerikální Britské listy, s častými, ač ne výlučnými protikřesťanskými sklony, uveřejnily tentokrát umírněnou, ale málo říkající úvahu Aleše Urbana (16.12.11). Blíže k sociologickému komentáři má příspěvek na stránkách Českého rozhlasu od Kateřiny Rózsové-Horálkové (17.12.11).
Komentáře
Přehled komentářů
Možná, že má v něčem pravdu sociolog Spousta: " Útlum církví jej nepřekvapil. Tradiční české církve se podle něj zakonzervovaly ve stavu před zhruba sto lety. "Jejich členská struktura je přestárlá, v mladších generacích už k tomu lidé nenajdou cestu. Necítí, že by jim zavedené církve daly odpovědi na otázky, které si kladou," tvrdí Spousta.
Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/kdo-nas-potrebuje-ten-si-nas-najde-komentuji-cirkve-obri-ztratu-ovecek-1zc-/domaci.aspx?c=A111215_150807_domaci_jj
Je to rozhodně námět k přemýšlení...
Re: Je to rozhodně námět k přemýšlení...
(Jiří Hoblík, 18. 12. 2011 19:00)Kdyby jen to... Vedle těch, kdo nenacházejí cestu, a těch, kdo se nechají jen odkonfirmovat ... jsou také mladí, kteří prostě jen jsou v zatuhlých šlépějích dřívějších generací...
Počítání oveček
(David daggie Geisler, 19. 12. 2011 9:40)
Já jsem napsal pár svých postřehů na evangnet: statistika je jen suchá věda, která pracuje s čísly, která získá od sociologiů. Na blbě formulovanou otázku sociologického výzkumu dostane tazatel blbou odpověď. Do srdce ani do mysli žádný sociolog nevidí. Nicméně, na základě sociologických výzkumů typu sčítání lidu se pak plánuje hospodářství a sociální programy moderního státu. Tak se to začalo dělat už od 19. století (Francie, Německo...). Jsou to všechno konstrukty, ale budiž - nějak se stát plánovat musí a s tolerancí se musí počítat.
Blbé ale je, když se těchto metod začne používat v církvi, která má nést zvěst Kristova evangelia. V očích moderního státu ovšem církev uspokojuje náboženské potřeby občanů tohoto státu. A tak si ji stát platí. A plánuje dle moderních metod. to jsou paradoxy...
Re: Počítání oveček
(Anna Glacová, 19. 12. 2011 11:30)
No, pokud ten stát má peníze navíc a dá jen tak na provoz církve, charity, tak proč ne? Dnes chybí ale peníze státu na naprosto základní potřeby (praktické školy se ruší ne kvůli diskriminaci, to je jen takové kliše - hlavně na ty Romy stát nechce teď platit do praktických škol vyšší částky, doufá, že ZŠ to ušetří (nevím z čeho, když ty děti většinou potřebují asistenty)- což se mu opět za 10 let velmi vymstí, ruší se počet středisek na čištění krve pro nemocné s ledvinami, snižuje se částka na dopravu postiženým dětem do škol, kterých navíc velmi ubývá) atd.
Nechápu ale, proč je to vlastně na existenční zajištění církve, chápu ještě odcizený majetek - ale kolik toho bylo ČCE odcizeno?
To je, jakoby Pán Ježíš a jeho učedníci se zvláště zabývali žádostmi o stanovení platů na svou činnost u izraelského krále nebo římské správy (jako náhradu za majetek a životy Božích služebníků před nimi) - a měli by představu, že jejich činnost se bez těch peněz jaksi neobejde nebo jen velmi špatně. Myslím, že v evangeliích i listech je v otázce majetku jasně mnohokrát psáno, že to lidem spíše svazuje ruce než by to bylo požehnáním, poněvadž pro lidi je prostě situace být zajištěn a mít majetek prostě asi trochu náročnější...také se hůře dělí o práci na sborech atd, vzniká pocit, že většinu má dělat farář atd...však jsme na konventu byli spraveni o tom, jak to bude náročné ty fondy spravovat, že se budou muset na to vytvořit různé komise laiků, aby se to neroztrousilo atd...takže poslední energii, kterou ještě jaksi máme, vyplácáme na správu majetku, která nám jaksi ani nepřisluší, pouze si ji na státu jaksi spoluvymůžeme.
Re: Re: Počítání oveček
(David daggie Geisler, 19. 12. 2011 13:04)
"...takže poslední energii, kterou ještě jaksi máme, vyplácáme na správu majetku..." - s tímhle naprosto souhlasím. Třeba to tak má být - církevní hodnostáři a manažeři se budou "topit" v problémech, jak udržet a rozmnožit církevní majetek. A budou se z těchto důvodů přátelit s bohatými a mocnými tohoto světa.
A běžný křesťan bude hledat Boží milost a sdílet evangelium s chudými tohoto světa. Řekl bych, že to je taková realistická vize, ne? :)
Re: Re: Re: Počítání oveček
(Jiří Hoblík, 21. 12. 2011 20:58)Když jde tedy o Ježíšovo poselství a Ježíšův nárok, na něž bylo v této diskusi poukázáno: zkusme si jen představit, že by se církev vzdala většiny, ne-li všech budov a dalších statků a začala by se zabývat výhradně svým duchovním posláním - to by se ukázali upřímní evangelíci, kterým o něco kráčí.
Re: Re: Re: Re: Počítání oveček
(David daggie Geisler, 25. 12. 2011 16:39)Možná, že na to jednou dojde.
O statistických počtech v církvi
(Anna Glacová, 18. 12. 2011 22:36)
1.Pro mne je to číslo v celku jedno. Ostatně, byla i výzva, že se do toho mají zapsat i sympatizanti apod., což moc nechápu. Taky je pár lidí, kteří se v tomhle nevyjádří, ještě si pamatují na doby, kdy tyto údaje byly prostředkem nátlaku a represe a ta dnešní společnost není o mnoho lepší, i když už je demokratická. Občas se k některým datům dostanou lidé, co u toho vůbec nemají co dělat.
2.Mnohem směrodatnější je asi číslo pravidelných účastníků bohoslužeb a zájemců o návštěvu v domově důchodců apod.
3. Pro Pána Ježíše jsou důležití i 2 nebo 3, když se shromáždí v jeho jménu. Pán Ježíš si to pozná a k jejich práci se přízná, jestliže to vidí, jako dobré.
4. když si církevní představitelé myslí, že když budou mít víc věřících při sčítání, že mohou žádat větší vliv nebo víc peněz od necírkevních lidí (např. při řešení vyrovnání za majetek a platy se státem) spíše takové ovečkovskomajetkové úvahy tu danou církev znevěrohodní, čímž se do ní pohrne opět méně a méně lidí...Ovšem synodu se zatím tyto peníze daňových poplatníků velmi líbí a podle rozhodnutí většiny si bez nich asi neumí představit svůj provoz. Vzniká paradox - církev závislá na sponzorství lidí, kteří nemají zájem o její služby, která má představu, že bez těchto peněz již nemůže fungovat.
Je to rozhodně námět k přemýšlení...
(David daggie Geisler, 18. 12. 2011 17:28)