Svobodné protestantské stránky

V dobách studentských jsem knihkupectví Kalich navštěvoval poměrně často, a dodnes o některých svých knihách vím, že jsem je zakoupil právě tam. Na to, že se jedná o obchod, jsem v něm strávil vcelku hodně času – prohlížením, hledáním, ale i rozhovory s někým z knihkupců. Dnes přinejmenším si jej cením proto, že je jedním z mála knihkupectví, do jejichž výlohy mohu rád zírat. I když si už nekupuji štosy knih...

O čem svědčí směřování knihkupectví Kalich ke konci své existence?

Ovšem knihkupectví s kvalitní nabídkou a vlastní tváří má končit. A to teprve před dvěma lety došlo k prodeji nakladatelství Kalich nakladatelskému domu Kosmas. Oznámení na oficiálních církevních stránkách „Nakladatelství a knihkupectví Kalich po letech mění majitele“ k tomu také dodává: „Podobně i knihkupectví Kalich, které – jako jedno z nejstarších kamenných knihkupectví v Praze – čtenáři nadále naleznou v Jungmannově ulici č.p. 22 s nezměněným týmem.“ Ale proslýchá se, slibu se zdá být konec.

Nejsou mi známy cesty, jak k tomu došlo, nechci proto hned vše považovat přímo za banální. V každém případě hrozí životu knihkupectví Kalich nešťastné vyústění. O čem jeho konec vlastně vypovídá? Znamená něco nebo neznamená nic? Něco přeci znamenat musí, protože je to lidská událost, která se projevuje.

Mohlo by se říci, že znamená „ústup z pozic“. Přestane být, přestane být vidět, a někdo si možná řekne, že čas smutky odplaví. Co oči neuvidí, to srdce nezabolí. Navíc jeden farář v této záležitosti označil synodní radu za „dobrého hospodáře“. Je ale synodní rada hospodářským orgánem? Spočívá v ekonomii její smysl? Máme tu tedy hledat hlavně ekonomický krok?

Uznávám, že s knihkupectvími je do vůbec už delší dobu těžké. Obchod s knihami se dávno přesunul do velkých kamenných a internetových obchodů. Knih je kromě toho na světě stále více a jsou stále dražší, lidé je méně čtou. Malá knihkupectví obecně ustupují – z těch křesťanských už dávno není třeba knihkupectví Karmelitánského nakladatelství. Není divu, že se půda zatřásla i pod knihkupectvím Kalich. Navíc když evangelíků je v Česku stále méně.

Shodou okolností se letos vody zavírají po 101 letech i nad slavnými Česk(oslovensk)ými aeroliniemi. Vypovídají tyto konce o konci starých časů?

Anebo: jak hrozící konec knihkupectví Kalich vypovídá o stavu českého křesťanství obecně a českého evangelictví zvláště? Neměl by být jeho vývoj proto výzvou k novému nadechnutí? I s vědomím toho, že výlohy už nejsou tak vábivými prostředky k nabízení zboží jako dříve. Přesto po městě stále chodíme po ulicích, mnozí do centra alespoň zavítají, a výlohy i nadále poutají a zvou.

Není konec knihkupectví Kalich výzvou?

Někdy tomu tak bývá, že si člověk, když o něco přichází, uvědomí až se zpožděním, oč vlastně jde. A přitom není nic složitého si uvědomit, že na knihkupectví Kalich jsou základní dvě věci – podobně jako na jiných obchodech: nabídka a výloha. Ve výloze se ukazuje zboží, aby bylo vidět. V křesťanských knihkupectví záleží ovšem na zboží, jež se týká „božích věcí“. A na tom, aby bylo toto zboží vidět.

Evangelická církev sama ale obecně příliš vidět není. Ne že by se měla zviditelňovat. Měla by se spíše něčím dobrým projevovat. Katolická církev je vidět alespoň díky obrovskému množství kostelů, kaplí a křížů u cesty. A také třeba díly televiznímu kanálu. Samozřejmě záleží předně na tom, aby církev byla tím, čím má být. Záleží na obsahu. Ale také záleží na tom, aby se obsah projevoval a bylo možné někomu něco nabízet anebo o něčem vést rozhovor. Proto stojí za úvahu, že knihkupectví Kalich a jeho výkladní skříně vždy ukazovaly něco z křesťanství a evangelictví.

Jak o tom tak zpětně přemýšlím, mohlo knihkupectví Kalich být v tomto ohledu aktivnější a kreativnější: ve výlohách vystavovat nové knihy nápaditěji, pořádat autorská čtení a prezentace křesťanských knih, anebo i jinak do výloh vkusně umisťovat „poselství“. Přesto však něco křesťanského knihkupectví prezentovalo. Došlo i k dočasným pokusům o inovace zřízením antikvariátu nebo přidruženou nabídkou keramiky.

Naproti tomu synodní rada a církevní ústředí jsou schovány hezky v zadní budově. Po zrušení knihkupectví bude toho tedy z českého evangelictví a vůbec křesťanství méně patrné.

Rozhodují ale peníze, které Kosmas odmítl platit za zvýšený nájem. Co třeba ale obstarat si peníze jinak? Nejsem přitom první ani poslední, koho už dříve napadlo, že by ČCE velmi ušetřila, kdyby se její celé ústředí přestěhovalo do skromnějších prostor mimo centrum a poté už celou zadní budovu v Jungmannově ulici 9 pronajímala. Nepotřebuje víra příliš odvahy? Takový krok by mohl pomoci i další činnosti knihkupectví a popřípadě novému vykročení.

Nejsou tedy jiné možnosti?

Rozhodnutí je možné předhodnocovat, alespoň dokud je čas. Anebo alespoň následky rozhodnutí přehodnocovat. Před řadou let se půda otřásla pod Horským domovem Herlíkovice, ale nakonec zrušen nebyl, a dnes v zásadě prospívá. Nemohlo by se něco podobného přihodit i knihkupectví Kalich? Jak se rozhlížím po světě, všude se pohybuje tolik podnikavých lidí. V církevních kruzích takoví lidé scházejí?

Nemohu tušit, zda byly zváženy všechny možnosti, jak s knihkupectvím Kalich naložit. Dohoda s Kosmasem se stala dočasným řešením. Ale jsou alternativy, z nichž mne napadají nyní dvě:

1) Knihkupectví Kalich zůstane knihkupectvím pod církevní správou a bude se více věnovat prezentaci křesťanské literatury a vůbec křesťanství. Taková alternativa potřebuje zručného vedoucího. Knihkupectví by si mělo vydělat alespoň na svůj provoz. Tím by se vyplatilo ne sice co do finančních zisků, ale jako realizace víry. A o to by přeci mělo jít, ne? Nebo je víra jen od toho, aby se o ní povídalo?

2) Bude vypsáno výběrové řízení, v němž by zvítězil nejlepší projekt, který by křesťanské knihkupectví spojil se ziskovými činnostmi. Pokud by vznikla kavárna s knihkupectvím, mohla by přilákat hodně zákazníků z řad evangelíků, návštěvníků divadla Kalich i širší veřejnosti. Netuším však, zda by bylo možné rozšířit jeho prostor. Mám však zato, že s křesťanským knihkupectvím spojená úspěšná firma by spojovala dobré s užitečným.

Závěrem

Nečiním si nárok na víc než na rozhovor o skromném využití selského rozumu.

Jiří Hoblík