Nevím, jestli Pavel Říčan prof. Pokorného nedezinterpretoval. Tuším, na jaký interview to je názvuk, visel dlouho na nástěnce ETF. (Z časopisu Reflex.) P. Pokorný především prostinkému českému novináři vysvětloval, že on jako protestantský teolog papeže nemusí "poslouchat", že Jan Pavel II. pro něho není autoritou co do názoru.

Tají se mi dech nad vizí Daggieho CZ, jak papež bere vítr z plachet "marxistům a sociálním inženýrům". Kde se dnes dá najít nějaký marxista, Bůh suď. Ti vnímavější ze sociálních inženýrů (kterých je naopak všude dost) pak asi ocení, že papež je schopen přátelsky přistupovat k teologům osvobození, že ví, co je dost zblízka, co je chudoba, AIDS, co dovedou škaredé vojenské režimy; že vnese určité vstřícné sociální důrazy do svého povolání. A většině ostatních sociálních inženýrů je papež asi putna. :) Jestli někomu papež František má šanci "vzít někomu vítr z plachet", tak spíš naopak právě licoměrné české a americké pravici, která blahobyt vnímá jako zaslouženou odměnu za pracovitost, chudobu pak jako důsledek lenosti a vratkých morálních zásad...

Myslím, že to není "dechberoucí vize" (že by sociálně cítící a myslící nový papež mohl vzít vítr z plachet neo/marxistům i neoliberální pravici). Spíš je to moje přání v celkové směřování církve /nejen její katolické části/. Prostě "Za církev sociálnější." PS na otázku, kde se dá nají marxista - http://cs.wikipedia.org/wiki/Neomarxismus nebo http://cs.wikipedia.org/wiki/Frankfurtsk%C3%A1_%C5%A1kola :)

Nojo, ta Wikipedia... Málem bych na ní zapomněl. :) Nicméně nevyplývá z odkazů vůbec nic k otázce, kde hledat (dnes) marxisty. Nebudu dělat hloupého: všiml jsem si před časem, že nálepku "neomarxisté, neomarxismus" používá v českém internetovém prostoru zejména klausovská klaka. Do neomarxismu řadí feminismus, ekologismus, ProAlt, Jiřího Dienstbiera ml., rovné příležitosti atd. - a když to vše hodí do jedné krabice a zaváží mašlí s nápisem "neomarxismus", umožní jim to jednou geniálně hloupou nálepkou vyřídit všechny tyto proudy jako soft-komunistická rezidua. Jedná se o takovou manipulativní řečovou hru, které se lze jen smát. - Marx byl jistě významný filosof 19. století, o kterém se na všech západních univerzitách hodných toho jména vypisují semináře. Ale přímo na něj politicky těžko už někdo navazuje. Jeho odkaz je už v novo-osvícenském a levicovém myšlení rozpuštěný a anonymizovaný.

I kdyby papež náhodou nabídl sebelepší sociální učení, učení encyklik je v mimokatolických kruzích už dávno široce ignorováno. (A jak jsem si všiml, de facto i uvnitř kruhů římskokatolických.) Vize, kterak papež a jeho důrazy komukoli berou vítr z plachet, lze pokládat za úsměvné.

Dovolil bych si nesouhlasit. Neo/marxisty najdete v Latinské Americe - i na církevní půdě ("teologie osvobození"). Současný papež František s nimi má - dle mého mínění - zkušenosti. Co se týká sociálního učení církve, v odborných kruzích se jim dosti zabýváme. Pokud se jimi nezabývají v ŘKC, tak právě tady se jeví prostor pro reformu.

Když čtete knihu "Křesťanská sociální etika" od Anzenbachera, tak zjistíte, že protestanté rezignovali jak na "sociální učení" tak i na obecnou "sociální etïku". Což mi přijde škoda - řešit náboženství či politiku a neangažovat se ohledně sociální spravedlnosti ve světě...

PS Exprezident Klaus se s jeho nálepkováním světa různými -ismy celkem ztrapňoval... :)

Upřímně by mě zajímalo, v jakých "odborných kruzích" se někdo soustavně zabývá papežskými encyklikami. To by bylo docela milé dílčí vyvedení z omylu. Prozatím totiž vidím sledovat sociální učení papežů zejména u pár katolíků (kleriků či novinářů Katolického týdeníku - většinou selektivně, amatérsky) a pak u různých snobů... Není asi třeba zdůrazňovat, že výjimečný prof. Mlčoch tu patří k nemnoha čestným výjimkám.

Pokládat jihoamerickou teologii osvobození za (neo)marxistický koncept se při bližším nahlédnutí zdá jako velmi přehnané. Typické nálepkování, typické žurnalistické nebo propagandistické zjednodušování. Latinskoamerická teologie osvobození je tak široký proud... Vedle velmi uměřených teologů zde nacházíme extremistické šílence, všechno navíc zkresluje naše evropská perspektiva, často upřímně nechápající, že v Evropě dávno vybojované boje jsou v Brazílii nebo Guatemale teprve boji zítřejšími... Jistěže jméno Marx má třeba v tomto kontextu větší symbolický potenciál než v Evropě. Ale chcete-li říkat "marxismus" obecnému důrazu na situaci chudých v evangeliu i v současnosti, důrazu na nějakou formu přímého angažování, nezavírání oči nad materialitou lidské existence - říkejte si... - Zdá se navíc, že vztah nového papeže (a vůbec jihoamerických jezuitů) k teologii osvobození není nikterak antitetický: spíše je tam jakési přátelské sousedství, až otevřenost, až spoluúčast. Nedávno jsem četl ve francouzském překladu text z jakéhosi jezuitského jihoamerického sborníku, vpodstatě to bylo obsáhlé kolektivní (expertní) prohlášení k řadě palčivých otázek církve i světa. A pane kolego, to byla teologie osvobození jak víno! Opravdu jsem velmi zvědavý, jak takové papežovo braní větru z plachet marxistům (a tedy teologie osvobození) bude probíhat, nebo jak teoreticky může probíhat...

A vámi uváděnou formulaci Anzenbachera, že protestanté rezignovali jak na "sociální učení" tak i na obecnou "sociální etïku" - tu lze přijmout asi jen v tom smyslu, že protestantismus nemá žádnou jednotnou nebo dominantní sociální etiku. Těžko tak, že by se jí hojně nezabývali. Protestanté ovšem nemají žádný velín, žádný Řím, kde by se jakýkoli jednotný koncept čehokoli mohl prosadit.

Těmi "odbornými kruhy, zabývajícími se encyklikami" jsem mínil studenty a vyučující v katolicky orientovaném školství 3. stupně (VOŠ a VŠ) - sociálního směru. Tady se celkem zajímavě vyučuje (a diskutuje) enc. Deus Caritas Est nebo dokument Gaudium et Spes.

Ohledně "protestantské sociální etiky" - pokud mi dáte tip (v češtině nebo českém překladu), budu vám vděčný. V naší produkci jsem kromě "Sociálního učení českých bratří" od Halamy nic nenašel.

http://zpravy.idnes.cz/rozhovor-s-tomasem-halikem-dd6-/domaci.aspx?c=A130314_194430_domaci_klm

To je ten zásadní problém - obecně pravicové nastavení evangelické (a evangelikální hlavně!) církevní komunity). Jako bychom se ztotožnili s Weberovými tezemi - že "protestantská etika a duch kapitalismu" jedno jsou... :(

Zdálo se mi, že otázku v Anzenbacherových stopách směřujete na protestantské myšlení vůbec: teď jste tedy svůj dotaz přeformátoval na dotaz po ČESKÉ protestantské sociální nauce. (Protože si ze studií pamatuji na tolik zajímavých německých textů a skript, že pro mě tvrzení o neexistenci protestantské sociální nauky působilo až komicky.) Budiž - za příspěvky k sociálnímu učení protestantismu pokládám např. některé knihy Jakuba S. Trojana, Tomáše Sedláčka nebo texty uveřejňované v časopise Poznámky Iljou Heroldem. Ze starších časů viz hojná produkce F. M. Dobiáše a J. L. Hromádky.

Hromádka je "provařenej" spoluprací s bejvalým režimem. Toho Dobiáše zkusím. Zajímaly by mě i překlady těch německých textů, neb německým jazykem nevládnu. A moje angličtina jest na čtení takovýchto textů chabá... :)

"Povede tento stařec svou církev a její stoupence k větší otevřenosti vůči ženám a lidem s odlišnou sexuální orientací, nebo zůstane jako jeho předchůdci rigidním ochráncem starých dogmat?" citují Lidovky.cz komentář francouzského listu Libération. Mě, jakožto pracovníka ze sociální sféry, zdůrazňování těchto témat až tak "nebere". Spíš očekávám větší důraz církve na "sociální spravedlnost" či "braní se za práva chudých". To by konečně vzalo vítr z plachet marxistům a jiným sociálním inženýrům. Koneckonců ...i pravici je třeba vysvětlit, že chudoba není volba. Že do chudoby se propadá podstatná část světa ...a že existuje něco jako "sociální hřích"