Svobodné protestantské stránky

Nemám na to úplně diferencovaný názor a nechci tu zbytečně shazovat profesora homiletiky Filipiho, kterého oceňuji jako kazatele i jako vzdělance. Myslím ale, že otázka po vztahu mezi velmi špatnou úrovní současných kazatelů a Evangelickou teologickou fakultou prostě musí být položena. Těžko říci, jak přesně popsat vzájemnou souvislost, ale nějaká tu zřejmě je. Všichni, kteří tu - podle mě plným právem - žehrají na homiletickou úroveň ČCE, vědí o zásadním formativním vlivu teologické fakulty. Za výuku kazatelského umění zde přednostně už desetiletí odpovídá prof. Filipi. Nuže, co přesně je tu špatně? - Toto je ale přednostně otázka spíše než na Aleše Wranu na ty, kteří zde explicitně kritizují konkrétní kazatelské nešvary. Je postoj kazatele, který došel k závěru, že exegeze je zbytečná hovadina a že se od biblického textu stačí odpíchnout, aby se z kazatelny povyprávělo pár otřepaných pohodářských plků "ze života" - je tento postoj profesním selháním jednotlivce anebo celého systému? Do jaké míry je selháním pedagogické odpovědnosti fakulty? (Jak je možné, že fakulta nevypěstovala v kazateli zábrany vzdát bibličnost kázání a vyměnit jí za bavičský žvást?) Z vlastní zkušenosti mohu říci, že farářů, kteří otevřeně zastávají podobné povážlivé postoje, znám více: kloním se tedy k úvaze, že se nejedná jenom o pouhé selhání jednotlivce, kterému sebelépe nastavený systém nemůže zabránit...

Těžko se odpovídá na podněty bratra "Danihelky", protože směšují spousty různých neorganických hledisek - hned Fillipi, hned Rilke ... Ale bratr Danihelka se domnívá, že za stav homiletiky (ale potažmo celé práce "terénních theologů" - kazatelů) by se měl cítit být odpovědný vzdělávací systém v ČCE, a to především ETF UK. Leccos jsem o tom před několika lety napsal v EČČB a nechci se k podrobnostem vracet.
Obecně jde o vztah "svaté trojice" pedagogiky: učitel -> žák -> učivo <-, kdo z toho je odpovědný za stav vzdělanosti?
Jsem asi pedagogickým pravičákem, ale domnívám se, že učitel, učivo ani organizační rámec celého procesu v tom nehrají tak významnou roli, jako žák sám se svojí motivací. Indické přísloví říká, že "je-li žák připraven, učitel se vždycky najde". A Talmud tvrdí, že "moudrý se poučí i od hlupáka". I kdyby vzdělání na ETF UK bylo sebemizernější (což netvrdím), dobrý student by se naučil dost i tak. Jen úplný studentský hňup je závislý na učitelích. A jen totální lempl jde naškolu jen s tím, aby ji "udělal a zapomněl". A tady vidím kořen nevzdělanosti v ČCE - to je bohužel většinová motivace.
ETF UK nebývá vnímána potenciálními faráři jako příležitost, kde se mohou něčemu naučit, ale jako překážka, jako anděl s plamenným mečem, střežícím brány k vytouženému úřadu. Mnoho studentů tedy jde "udělat" ETF UK, asi jako někdo udělá Anapurnu. Jiní spekulují o tom, zda by se to nedalo nějak obejít.
Pamatuji si, že mnozí studenti za mých časů organizovali tábory mládeží, četli Foglara, zbytek jejich rodiny jim sepisoval ročníkové a diplomové práce, a bylo to normální. Každý se těší, že to nějak přežije, pak si to farářování bude dělat po svém. Děsí mě, když se setkám s mladým bohoslovcem, který se těší na práci na sboru, jíž si ovšem představuje jako skautský vedoucí. Když pak získá místo na sboru, jehož většina má skautská leta za sebou, cítí se být zrazen. Neméně katastrofální je, když se farář těší na nějakou inťošskou bandu.
Že tomu tak je, dokládá fakt, který jsem slyšel z mnoha stran, že mentoři vikářům úvodem řeknou, aby na všechno, co se naučili na ETF UK zapomněli, to nebudou potřebovat. A skutečně, kdo po pár letech na sboru ještě umí "theologické řemeslo", kdo ještě ví, k čemu je biblistika, textologie, umí jazyky a podobně, stane se podezřelým. Kolegové se jej začnou bát, bude ostrakizován.
Bratr "Danihelka" by neměl útočit ani na Fillipiho ani na ETF UK, nýbrž na atmosféru v ČCE, týkající se jejího vztahu ke vzdělávání a vzdělání. To by byl plodný směr diskuse.
Ještě jeden postřeh ze sociologie pedagogiky: jeden z našich předních odborníků tvrdí, že společnost od školy v podstatě očekává, že bude předávat "klasické", ale dávno již nepravdivé a nepoužitelné informace, které bude po absolutoriu žák moci zapomenout. To platí i o ETF UK, ale i o konfirmačních přípravách a jiných formách katecheze: rozpor mezi správně a skutečně. Mohli bychom tohle překonat?

Dovolte pohled odjinud. Jsem si jist, že ETF produkuje vzdělance, kteří se výborně orientují v teologii, filosofii a historiografii 19. století a jejich doznívání v téměř celém století dvacátém. I ta postmoderna tam má nyní už své místo. Jsou vynikajícími znalci jazyků a rádi se hrají se slovíčky. Tak - a teď ta politická nekoreknost. Pokud souhlasíme s Anselmem Gruenem, že cílem je duchovní život - tak na ETF a nejednou i u jejich absolventů panuje značná pustota, je to nahrazeno vědou - ovšemže teologickou, filosofickou, filologickou atd. (ETF nemá ve své luxusní budově důstojnou kapli, ale zato bohatě zásobený bar. Nechci určitě moralizovat, ale cosi to signalizuje.)
Dále v diskusi postrádám impuls Dietricha Bonhoeffera z Widerstand und Ergebung - žít pro druhé a také vykonávat práci faráře při civilním zaměstnání (třeba jen na půl úvazku). Ovšemže, chce to - jak to říct slušně - oběť..., která ovšem přináší mnohé ovoce - už kvůli vyléčení z fakultně-církevního skleníku...

Nemyslím, že by se věda a duchovní život vylučovaly, ani na ETF UK ne. Ale fakulta je primárně od vědy, duchovní život pak nelze nikomu naordinovat. Tady kompetence fakulty končí. Duchovní život, no někdy jsem zažíval víc zbožnosti v barech než v modlitebnách, a rozhodně nejde z mé strany o nějakou romantiku. V zakostelované Praze není až tak třeba dalších modliteben. Nakonec za mých studií jsme měli vždy pobožnosti v posluchárně, a bylo to plodné.
Ale hlavně, braši a přátelé, škola je důležitá, ale není všechno. Lidi se formují i mimo ni. Ani nedostatek "duchovního života" nelze řešit fakultou, ani ho na fakultu svalovat. To je v lidech samotných.

J.H.:
"Myslím si nakonec, že větší problém evangelictví než v církevních penězích spočívá v ubohosti jeho biblismu a v téměř zcela ignorované duchovní praxi."

Ano, vidím to podobně, něco podobného jsem se snažil říci svým příspěvkem. Dodávám: Vysoká teologicko-filosofická věda zdaleka nemusí chránit před "ubohostí biblismu".

Jen houšť laického kazatelství, to zaprvé.
Za druhé, i za laické služby by v církvi měli být lidé oceněni.
A za třetí, i když asi pláču na špatném hrobě, absolventi TF sice umí v různé úrovni pět jazyků a orientují se v dávno vymřelých filosofiích, ale ta kázání a pastýřská péče se pohříchu upevňuje až praxí. Praxe bohoslovců je navíc řešena naprosto nesystémově.

Ale to je asi moc slz najednou na jednom hrobě.

Laický kazatel? Vím, že to v ČCE bylo v meziválečné době, u nás je o jednom zmínka v kronice sboru. Jistě to není totéž co kazatel nevzdělaný. Pár myšlenek na toto téma:

1) Je vhodné, aby byla sloučená funkce vedoucího sboru a kazatele? Vyplývá to z Bible, nebo je to spíš (katolická?) tradice? (Nebo jde o tradici všech církví se zbytnělou kontrolou?)

2) Je nutné, aby kazatel ovládal originální jazyky Bible? Nebylo by možné rozlišit "kazatele originální" a "kazatele neoriginální", přičemž každý sbor by třeba 1x za měsíc navštívil kazatel originální, čehož by se účastnili i neoriginální kazatelé jako posluchači?

2a) Musí kazatel studovat teologické směry (případně filozofické), které jsou vysloveně Bohu nepřátelské? (Nietzsche, Luedemann apod.)

3) Je lepší (ve věci vzdělání kazatelů), aby měl kazatel vzdělání ve formě univerzitního diplomu, nebo jeho postupné vzdělávání?

4) Jak rozlišit, kdo je pro funkci kazatele vhodný? Stačí absolvování univerzity a vikariát + zkoušky vrchnosti? Nemohly by jednotlivé sbory hledat vhodné kazatele ve svých řadách (ty, kdo mají dar vyučovat a zároveň je lidé jsou schopni poslouchat)?

5) Nemělo by i u nás platit (jako u židů - údajně), že každý dospělý křesťan má být schopen vyložit biblický text před shromážděním alespoň nejzákladnější formou?

6) Jak řešit případy, kdy kazatel káže o věcech, o kterých nic neví - např. o zázračných uzdraveních mluví člověk, který je nikdy nezažil ani u nich nebyl?

7) Co dělat tam, kde kazatel "víno káže, vodu pije" - v kázání prosazuje věci jako lásku, poslušnost Božímu slovu, manželskou věrnost, zatímco svým životem těmto hodnotám zjevně odporuje?

A tak dále.

Z Vašeho příspěvku jsem poněkud zmaten. Předně mnohé, co píšete, nějakým způsobem ošetřeno je. Jindy vytváříte falešné alternativy.
Obecně na mě dýchl duch předsudků vůči farářům a vůči vzdělanosti. Nevím, odkud se tohle v církvi stále bere.
Čistě organizačně se dá říct, že je-li představitelem sboru především farář, který se také jako jediný může ujmout administrativy, je to samozřejmě jen věc nějakého ustanovení, dohody. Asi by bylo možné uvažovat o změně v tom smyslu, zda nutně musí sbor mít nějakého duchovního v čele, ať jako faráře, nebo administrátora. Samostatný sbor, jehož administrativu vede kurátor, v tom bych problém neviděl. Vedení bohoslužeb, to je něco jiného, tyto dvě věci bych od sebe oddělil.
Každý křesťan by měl umět se v Písmu orientovat, proto je tu katecheze. Bohužel se to dost zanedbává, ale to není systémová chyba. Ale ne každý může být duchovním správcem. Církev se samozřejmě snaží posoudit schopnosti z různých pohledů, lidských i profesionálních, ale ne vždy je plně využívá a aplikuje tak, jak by měla. Někdy dokonce rozhoduje spíš, kdo je jak s kým příbuzný.
Totéž lze říct o farářích, kteří žijí v rozporu s evangeliem. Církevní řády na to pamatují, a takoví už by museli dávno vydupat. Bohužel, církevní řády se uplatňují jen na ty, které chce někdo prudit. Řekne-li smilný farář, že do jeho soukromí nic není, je-li to dokonce "dobrý bratr", pak to všichni pokorně odkývou. Ale je to i proti církevním řádům. Jen se uplatňují selektivně.
Já se přiznám, že jsem ještě uzdravení neviděl. Byl jsem ale svědkem mnohých podvodů; mluvil jsem i s lidmi, co si na dlouhou dobu vsugerovali, že se uzdravili. Ale o tom bible není. Je o Bohu, a toho také nikdo nikdy neviděl, jen ti, kdo milují, jej znají. Mnohem podstatnější je kázat Krista, toho ukřižovaného, a ani u toho jsem nebyl. Pouze věřím.
Hlavně ale máte nějaký maglais: co máte proti odborné přípravě? Proč Vám vadí znalost původních jazyků bible; ta by byla užitečná. Mohu Vás však uklidnit, většina farářů už je dávno neumí, zejména ti ne, kdo rádi z kázání dělají jazykové kursy, čímž svoji neznalost maskují. Stejně musí být kazatel důkladně obeznámen i s postoji a názory, které mohou (ale může jít i jen o povrchní dojem) být křesťanství nepřátelské. Poznej svého nepřítele.

Dobře, že jste to napsal, aspoň můžu říct, v čem jsem to tak nemyslel.

Nejsem proti vzdělání a zejména proti znalosti originálních jazyků. Kdo je umí, vidí v tom víc. Kdo ne, nikdy neví, jestli nevykládá špatně. Proto bych uvítal návštěvy "originálních" kazatelů.

Nelíbí se mi ale stav, kdy je vzdělání ztotožněno s univerzitním diplomem jedné školy. Co když máme mezi sebou lidi schopné učit, kteří se k tomuto diplomu dostat nemohou? A - jak kritizujete Vy - kdy máme lidi s tímto diplomem, kteří na obsah tohoto vzdělávání rezignovali.

V otázce vedení sboru mi nejde o administrativu. Spíš o manažerskou práci. Chápu, že církevní řády umožňují něco, ale nálada ve sborech bývá taková, že všechno dělá pan farář a ostatní je fuj podezřelé.

Co se týká znalosti protikřesťanských teorií, vycházím z výroku jednoho velmi vzdělaného faráře, že "moderní teologie není bez Nietzscheho možná". Chápu, že šlo o vynikajícího filozofa, ale v jeho učení se nepřenášejí pouze nějaké námitky proti Bohu, ale také to, proti čemu se vymezoval, tj. nějak zkřivená církev, což nám pak jeho studovatelé podsouvají. Já osobně bych si právě na tohle netroufl - obávám se, že z ETF bych se vrátil jako krásně teologicky vzdělaný agnostik.

Ohledně zázraků a podvodů bych konstatoval jediné - "Nepochopili totiž, jak to bylo s chleby, neboť jejich mysl nebyla vnímavá." (Mk 6,52)

Právě tady vidím vaše zmatky:
Především váš pojem "originální faráři" zjednodušuje celé theologické vzdělání na jednu jeho složku, kromě toho jen na formální potvrzení - diplom. Jako by Vás to tížilo, odsud i ta podivnost, kdy proti sobě stavíte diplom a další vzdělávání, jako by si to v něčem odporovalo.
ČCE má samozřejmě víc kriterií - na to, aby se člověk dostal na seznam potenciálních kazatelů, do vikariátu, prošel vikariátem - při tom všem je kazatel zkoumán, ale záleží na osobní odpovědnosti zkoumajících. Při povolávání na sbor to jede nanovo - pohovory na staršovstvu, doporučení seniorátu, pokyn k volbě od SR, následně volba sborovým shromážděním ... jestli se i přes to dostane na sbor osoba nevhodná, není to problém vzdělání.
Domnívám se, že se ČCE zbytečně fixuje na ETF UK, je-li dnes tolik možností, kde theologické vzdělání získat. Ale toho je potřeba.
Šermování s názory "velevzdělaných farářů" nemám rád. Ale ano, theolog musí reagovat na protinázory, ne jen od Nietscheho. Samozřejmě to nemusí v každém kázání otloukat lidem o ústa, ale i faráři mají své libůstky. Proč by si nemohl však někdo dovolit theologické vzdělání? Brání-li mu v tom intelektuální předpoklady, tak jak by mohl být "schopný vyučovat".
Ale ve sborové práci je prostor i pro jiné - učitelé n. š., vedoucí mládeží, ordinované presbytery, a výčet nekončí.
Máte-li strach, že by Vás připravilo studium o víru, musí být ta víra dost chatrná. Tím spíš bych se tomu otevřel, neboť i v theologii platí to, co v pyrotechnice: "co tě nezabije, to tě posílí".

Já mám dojem že to není omezeno jen na jednu jedinou školu, že se připouští i jiné (ikdyž primárně je to opravdu ETF). Jinak já pátým rokem studuju HTF a jako agnostik si nepřijdu. Myslím naopak, že nějaká forma teologického vzdělání by byla dobrá pro každého, kdo to s vírouu myslí vážně.

Prosím, Velbloude, co víte o praxi bohoslovců, že ji označujete za "naprosto nesystémovou"? - Adept na faráře v ČCE musí absolvovat v v závěru studia nebo po něm v určitém časovém odstupu 2-týdenní praxi na jednom sboru, později 3-týdenní na jiném. Později jednoroční vikariát.

Škoda zbytečných osobních invektiv v jinak zajímavém příspěvku. Směšování hledisek? Když máte, Jakube, na zřeteli pětici různých mých diskusních reakcí, na které se teď snažíte reagovat zároveň, samozřejmě tu můžete nacházet "směšování". Když vy publikujete pět různých příspěvků, směšujete hlediska právě tak... :) Útočení na Filipiho? No pardon! - kladu legitimní otázky a snažím se být zde co nejvěcnější a nejuctivější. Jestli v takovém počínání nacházíte "útočení", pak rovnou vstupme do diskursu "pěstování a plivání argumentů", právem na těchto stránkách pranýřovaného.

Odmyslíme-li toto, nacházím ve vaší reakci dosti přesvědčivou odpověď na otázky po odpovědnosti univerzity a teologické fakulty. O roli vztahu ČCE a formální vzdělanosti jsem tu už vícekrát psal, a zdaleka nejenom já. Měl jsem ale za to, že role teologické fakulty by v těchto souvislostech měla být popsána podrobněji. K vašemu popisu se dá podle všeho dodat málo. - Je tedy pražská evangelická teologická fakulta málo represívní? Příliš shovívavá k pohoršlivým výkonům, které nemají v univerzitních parametrech co dělat? Mohla by udělat více pro to, aby problematická nastavení ve vztahu k univerzitnímu studiu teologie, které, Jakube, v různých modelech popisujete, "vyhnala studentům z hlavy"? Co způsob pěstování teologie na pražské ETF říká (ne)lichotivého ve vztahu k ostatním fakultám? Nebo je referenčním rámcem ETF spíše Akademie múzických umění než filosofická fakulta?

K antiintelektualismu ČCE a pochopení role faráře a kazatele: Jako by První epištola Korintským 1,18nn. udělala v českém protestantském prostředí děsnou spoušť. Faráři jí porozuměli tak, že se nemusejí obtěžovat žádnou logikou, osobnostní integritou ani humanitněvědnou disciplínou. To vše přece učinil Bůh bláznovstvím. Oni zde vyčetli plnou moc pro to, že si mohou zbožně pindat, co je napadne - a kdo v tom hledá jakoukoli úroveň, je v zajetí tohoto světa. Toto je možná diagnóza 80 % českobratrských kázání: Úvaha, že kázání nemá co dělat s měřítky tohoto světa - včetně srozumitelnosti, intelektuální zvládnutosti, jazykové svěžesti...

Bratře "Danihelko", zbytečně se cítíte dotčen. Nic ve zlém, jen myslím, že Vašim příspěvkům by prospělo, kdybyste je trochu učesal, možná i proškrtal, ale nic víc v tom nehledejte. Rozhodně nic osobního.
Nemám zkušenosti s jinými školami vyššího typu, než s ETF UK, berlínským Sprachenkonvictem a hradeckým peďákem, nevím ani, jak to probíhá na ETF UK po roce 1996, kdy jsem tam absolvoval. Byli náročnější profesoři, ale i nenároční. Na homiletiku jsme měli bratra Smolíka. Nedovedu, netroufám si soudit, co by mohlo být lépe, mně stejně vždy dalo nejvíc samostudium. Na většinu přednášek ovšem vzpomínám s vděčností.
Moje teze zní, že vzdělávací střediska mají vysokou odpovědnost, ale nejvyšší ji má student, a čím vyšší škola, tím víc ustupuje prvek "formativní". Student především musí vědět, co tam dělá. Jestli má přitvrdit ETF UK? Nevím. Vím jen, že ve vzdělávacím systému ČR přitvrdí-li škola málo žádaná, je to sebevražda rychlá; zvolní-li, je to sebevražda pomalá. Nápadné je, že ETF UK slevila v mnoha oblastech: dokonce začala dávat i tzv. "malé doktoráty", jimiž se začínají pyšnit hlavně politici a lidé, kteří chtějí mít v životopise bezpracně "VŠ". Pro obsah je to katastrofa, ale možná podmínka přežití instituce. Tím víc však záleží na morálce studentů, co si odnesou. A myslím, že tak nevzdělaný jsem z ETF UK neodešel. Kdo ano, ať především zapátrá ve svém svědomí.
Přitvrdit by mohla církev: měla by mít jasnou představu o kompetencích, které má potenciální farář splňovat. Když jsme ale před časem zjišťovali, jak je to se vzděláváním ordinovaných presbyterů, narazili jsme na to, že definována je pouze doba trvání přípravy; cíle a obsahy veškeré řádné! Diletantismus slabé slovo! Navíc si SR umyla ruce, a ačkoliv má ordinace presbyterů celocírkevní působnost, přenesla odpovědnost za jejich vzdělávání na (zcela nepřipravené) senioráty. ČCE nechává své duchovenstvo procházet nejrůznějšími síty, přesto nakonec projde kde co, lhostejno, že budoucí farář se ani neztotožňuje s články víry ČCE, mnozí ani bibli neznají, rovněž nepořádky v osobním životě nejsou na škodu. Nad fungováním těchto procesů si může člověk, který jako já vidí jen výsledky, do procesů samých nevidí, pouze klást otázky.
S tou Pavlovou úvahou o filosofii máte pravdu, nadělala paseku, ale je to zase jen tím, že studium theologie mnohým odpovědným hlavám ČCE jen proteklo ušima.

Necítím se dotčen; neproškrtám; neučešu. ;-)

Vaše vysvětlení situace ETF lze přijmout: tato instituce je také obětí krize humanitního vzdělání v současné ČR; je rovněž obětí globalizace; ne zcela vyjasněných vztahů k církvi; všech možných trendů přítomných v české společnosti... Jednu cihlu si přesto ke stavbě vašeho výkladu dovolím připojit. Setkal jsem se v posledním čase s některými obzvláště šílenými kázáními. Dala by se z nich udělat výstavka, jakési homiletické obludárium. Pozoruhodně vysoké procento z jejich autorů má cosi společného: jedná se o absolventy s nadstandardními vztahy ke katedře praktické teologie; nikoliv o studenty, kteří "prolezli" studiem u prof. Filipiho, ale o Filipiho diplomandy a doktorandy. Pro případ, že bych měl čelit žalobám pro nactiutrhání, zdůrazňuji: 1.) Ne všichni diplomandi a doktorandi prof. Filipiho jsou úděsnými kazateli. 2.) Ne všichni úděsní kazatelé ČCE jsou Filipiho odchovanci v tomto užším slova smyslu. Nicméně průnik těchto dvou množin je pozoruhodně velký. Z výsledků práce těchto absoventů, kteří by do černé kuchyně kazatelského umění měli nahlédnout jako nikdo další, se v praxi ukazuje, že se nejeden z nich minul se ZÁKLADNÍMI standardy kazatelské práce. - Vše, co říkáte o teologické fakultě, Jakube, by snad mohlo představovat jistou omluvu pro ní: nedá se zkrátka a dobře nic dělat, je chvatná a povrchní, jak dnes české univerzity vůbec bývají, nedá se tam ohlídat všechno, mnoho se nezmůže s nemotivovanými studenty, pokud oni splní jakési minimum... Ale co si počít s fenoménem, který jsem popsal? (A který jsem ochoten soukromě dokladovat na konkrétních jménech a příkladech.) Co si počít s faktem, že i řada z těch, kteří si vyberou homiletiku vlastně za svůj korunní předmět studia, káže nakonec tak strašně špatně? Nenabízí se za těchto okolností pochybnost o SYSTÉMU výchovy kazatelů na Evangelické teologické fakultě?

Strašných kázání jsem slyšel dost (kdo ví, kolik kázal?), ale od lidí s "nadstandardními vztahy" ke katedře homiletiky, nikoho takového ani neznám. Nemohu tedy soudit. Už jsem se ovšem zmínil několikrát o případu doktoranda z biblistiky, který nikdy nečetl Janovo evangelium, ačkoliv o něm psal svoji práci. To je také varovné.

Skromně prozazuji, že většina odpovědí na položené otázky je k dispozici v mém krátkém eseji "O zániku ČCE": stručně tedy řečeno - na vině je rozpad církevního logu, zapříčiněný kulturními, generačními a dějinnými posuny. Rozpad vědomí společně žitého smyslu církve a rozpad společně sdíleného jazyka, kterým lze smysl artikulovat. S ohledem na repliku Jiřího Hoblíka neodolám, abych vyslovil dvojí:

K odpovědnosti za pfaffismus a pohoršlivou úroveň kázání v ČCE by rozhodně měla být v nějaké míře volána jedna instituce, a sice Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy, jejíž absolvování je pro kazatele ČCE povinné. Přítomný stav je rovněž jejím průšvihem. Všichni kazatelé posledních 35 let jsou odchovanci slovutného prof. Pavla Filipiho, který je sám jistě vynikajícím kazatelem, ale nad jeho prazvláštními pedagogickými způsoby a nezpůsoby dodnes, tolik let po absolutoriu kroutím hlavou. Kdykoli čtu nebo slyším nějaké katastrofální kázání, vzpomenu si na profesora homiletiky Filipiho - a říkám si: jak je možné, že na fakultě nebyla tomuto kolegovi vštípena elementární měřítka toho, oč se má na kazatelně pokoušet? Jakým způsobem se on musel popasovat s výukou, jaká on musel předkládat kázání na seminářích?

Je to patrně selhání i jiných sfér teologické fakulty, která nezvládla vštípit řadě studentů a studentek elementární řemeslo práce s texty, étos humanitního vědce, který je povolán k interpretační a hermeneutické kázni ve vztahu ke starým textům... Je to selhání vikariátu, který nedovedl nebo neuměl říci začínajícímu kazateli: "Chlapče, slečno, bratře, sestro, takto to při nejlepší vůli nejde dělat; lidé v kostele nejsou takoví pitomci, že jim jde nabulíkovat úplně všechno." Neschopnost kritiku říkat a přijímat je jeden z nejostudnějších deficitů ČCE a úpadek kazatelské úrovně je jedním z jeho důsledků.

A konečně, za druhé, úpadek kazatelského umění jak "profesionálů", tak i laiků, se veze s jedním kulturním problémem dnešní doby, který jde pojmenovat stručně: "Nečte se." "Nečtou se knihy." Knihy, natož dobré knihy, skoro nikdo nečte a je to znát. Jako i toho, kdo si nečistí zuby, odhadnete ihned, protože mu smrdí z držky, stejně tak je poznatelné ihned, že kazatel už mnoho let nečetl žádný klasický román a v životě nepotkal Rilkeho poezii a na teologické klasiky také dávno "nemá čas". To je problém kazatelů i "laiků" i světa mimo církev. A výsledkem je, že skoro nikdo z nás nedovede pozorně a kvalitně číst (biblický) text a hezkým a srozumitelným způsobem ho vyložit. Jak by také mohl, když upadá společně sdílený jazyk a společně sdílená víra, že ten text a jeho výklad jsou smysluplné? Z umění výkladu biblického textu se stane zaniklé řemeslo, tak jako bednářství: Nikdo to brzy nebude umět, už proto, že "výrobky" tohoto řemesla ztrácí ve světě definitivně své místo...