Svobodné protestantské stránky

Povánoční sociálně-kritická úvaha. A co na to otázky víry?

Stručný náčrt dějinného pojetí zjevení jako dění, se kterým měli hodně co do činění proroci. Tato souvislost je velmi poučná, protože jinak by asi křesťané o zjevení nevěděli. Zkusme se nad tím zamýšlet bez dogmatismu. Článek vyšel tiskem pod jiným názvem a ve zkrácené podobě, zde je uveřejněn v úplnosti. Ale i tak jen jako náčrt.

Čtvrté, letos znovu upravené vydání velikonočního náčrtu k otázce smyslu spasitelovy smrti na kříži. K diskusi, přemýšlení a rozpracování. Úvaha, která nesleduje dogmatismus a upouští od církevního žargonu. Jde o to, že západní křesťanství je zatíženo syndromem přetržené nitě. Mnohé se ztratilo, bylo zapomenuto nebo aspoň pozastřeno. Co však s tím? Pátrat v duchovních dějinách, alespoň od počátku křesťanství. A sice s otázou: Co se tehdy vůbec stalo? Jaké to má důsledky? A jakou skutečností to je dnes? Tyto otázky vybízejí k pátrání a studiu, ne pouze opakování tisíckrát řečeného. Co ztraceného objevíme? Co si uvědomíme jinak? A co to s námi udělá?

Otázka, kterou jako by si sotva kdo kladl, je, proč tolik lidí už od víry uteklo a stále utíká. Říkává se, že kdo ztratil víru, neměl žádnou. Jak ji mohl nemít, když se s ní seznamoval třeba mnoho let? Anebo jak to, že od něčeho tak důležitého a cenného vůbec někdo utíká? Vždyť už o ní toho bylo tolik napsáno... to nestačí? Nestačí jen spousty slov. Slov je plný svět a internet. Nemá smysl s vírou být i beze slov? Co však s těmi slovy? Slova odhalují význam, který má člověk vzít nějak v patrnost. Ale když je i slov o víře už tolik a taková spousta? S čím z toho všeho se vůbec ztotožnit? Nevede spousta slov k inflaci významu?

A tak se jen ptám, proč se víra vytrácí a proč se stále více lidí chová, jako by nebyla ničím. Není na místě se také ptát, co dělat v protiproudu? Ve směřování proti rozpadu a rozkladu, ne proti někomu...

Vezměme si, že víra je šifra pozvání. Ne předmět k vtloukávání do hlavy. Aby se s ní člověk ztotožnil, potřebuje v ní spatřit duchovní sílu a dar. Musí mu za to stát. Kdo víru nalezne, v tom se víra také rozvine. A protože se chce rozvíjet, zaslouží si pěstění a péči.

Proto si dovoluji nabídnout anketu o víře jako duchovní cvičení. Slovo anketa pochází z francouzského enquête "průzkum, šetření". Víra si totiž zaslouží šetrné prozkoumávání, aby se v člověku rozvíjela a také aby člověk hledal a nacházel, co si s ní počít.

Tato anketa je vlastně jednou z možných forem praktického zájmu o víru. Je prostě užitečné si víru uvědomovat v celém množství jejích aspektů. A je užitečné ptát se, jak je dobrá k životu a jak usilovat o její praktické důsledky.

Zveřejněný formulář nabízí na výběr u každé zjišťovací otázky tři možnosti. Zaškrtnutí jedné z nich bude sice zaznamenáno, ale jak bylo již naznačeno, otázky nejsou ani tak kvůli statistice, jako spíše proto, aby si člověk popřemýšlel, co pro něho víra v tom a tom ohledu vlastně znamená. Všechny otázky v anketě patří k sobě, ale ne všechny si lze snadno zodpovědět, a tím dávají na vědomí, že stojí za to, aby se jím člověk více věnoval. Otázek je přitom poměrně hodně, ale nemyslím, že jsou všechny, které je si možno klást. Pomocí vypsaných otázek je možné objevovat i otázky nové.

Několik poznámek o tom, jak a proč je těžké pochopit, co je požehnání.

Výňatky z článku „Unzufriedenheit mit der Institution Kirche – Grund für einen Kirchenaustritt?“ („Nespokojenost s církevní institucí – důvod pro vystoupení z církve?“) z oficiálních stránek Evangelické církve v Německu.

Krátká úvaha o 
uskutečnitelnosti 
reformy.

Umění dělat si ze sebe legraci je vážnou otázkou. Tomuto umění by se měl s radostí věnovat každý, kdo se bere opravdu vážně. Od těch, kdo se berou „příliš vážně“, bych to nečekal. Poznámky k evangelickému žargonu vyšly už v roce 2000 (což je i trochu patrné) v časopisu Protestant. Protože se mi zdá, že zdaleka nezestárly, ač je nepovažuji ani za dokonalost samu, přenáším je sem, když už jsem nedávno nadhodil otázku reformy a reformace.

Pokus o trochu konstruktivní úvahu na téma hrozícího brzkého konce knihkupectví Kalich.

Aby byla možná reforma, je zapotřebí úsilí a obsah. Pouhé vyhlašování hesel je k ničemu. Kde ale obsah vzít? Jsem přesvědčen, že v dějinách křesťanství je ho až až. Chce to ale dát si práci a hledat jej. Již jsem se zmiňoval o tom, že evangelictví potřebuje duchovně obohatit, aby mělo co nabízet. Pro příklad si dovoluji nabídnout myšlenku, že tam, kde by to bylo možné, stálo by zato rozšířit pravidelně a obecně nabízené formy křtu. Křest politím by prostě zůstal, zatímco křest v baptistériu by se konal o Velikonocích a křest ponořením by mohl být spojován s poutí. Nebyla by to přitom novinka, nýbrž obnova praxe, která byla známa už v raném křesťanství a ve třetím případě dokonce již v křtitelském hnutí. Křest ponořením se stal významným liturgickým dějem - a také důležitou komponentou velikonočních oslav. Tehdy mohli katechumeni svůj křest zažívat v souvislosti oslavy vzkříšení. (Úvaha před několika měsíci eliminovaná z tisku.)