Archiv
Nalezené příspěvky
Recenze homilie na text Mt 5,1-3
2. 1. 2020
Už dlouhý čas jsem žádnou recenzi kázání nenapsal. Když tu si na to kdosi vzpomněl, a pak k tomu ten kdosi připodotkl, že napsat takovou recenzi je těžší než napsat kázání. A tak jsem si vybral k recenzování homilii od autora, na němž bych si rozhodně nechtěl „smlsávat“, homilii, která mi nějakou práci dá... (Pro každý případ si dovolím upozornit, že homilie má písmo tyrkysové barvy, zatímco recenzní poznámky jsou červeně.)
Kapitolky o víře IV. Zkusme o víře filosofovat
10. 2. 2020
Filosofovat o víře? A proč vlastně? Na jedné straně je tak možné se osvobodit od dogmatismu, to jest od direktivnosti a od lpění na liteře křesťanské nauky. Na straně druhé je tak možné se vymaňovat z nejrůznějších nedorozumění. Některá nedorozumění jsou i na straně filosofie, a to tam, kde sice filosofové rádi mluví o víře, ale obsah tohoto povýtce náboženského pojmu neznají, protože náboženství nestudovali. Jak jinak ale taková nedorozumění čeřit než pomocí filosofie? Myslím tím takové filosofie, která se pojmu víry snaží rozumět a nejen jej používat. Měla by mu přitom rozumět s ohledem na zdroje, z nichž si jej vypůjčuje. K tomu všem poskytujeme pouhé náčrty, protože celá oblast je velmi rozsáhlá.
K dřívějším dílům této řady srv.
I. Přemýšlíte o víře?
II. K hebrejské víře
III. K proměnám pochopení víry
Úvaha velkopáteční
10. 4. 2020
Druhé upravené vydání velikonočního náčrtu k otázce smyslu spasitelovy smrti na kříži. K diskusi, přemýšlení a rozpracování. Úvaha, která nesleduje dogmatismus a upouští od církevního žargonu.
Sloup smíření jako symbol nesmíření
21. 5. 2020
Mariánský sloup se vesele na Staroměstském náměstí dostavuje a stále dokola jeho zastánci opakují, že to má být sloup smíření. Jak k tomuto smíření má dojít? Kdo je reálně provede? Není slovo smíření ale jen mlhou iluze? Pokusme se nad tím zamyslet. O sloup jako takový nám přitom tolik nepůjde, jako o to slovo smíření, které se s ním kdovíproč spojuje. Toho slova se dovolává mimo jiné historik Petr Zemek ve své úvaze „Sloup smíření“ ze 7.5., v němž polemizuje s článkem historičky Edity Štěříkové „Sloup národní tragédie a křesťanské hanby“ z 27. 4. Jeho autorka pak ještě reagovala na Zemkovu úvahu polemikou „Ferdinandův sloup - symbol smíření?“ z 12.5. Tuto polemiku nemám chuť dál rozšiřovat, spíš bych se rád pustil za otázkou smíření. V den, kdy byl sloup vztyčen a na něj byla postavena socha Marie, vydal tuto úvahu Christnet pod titulem „Úvaha spíš o smíření než o sloupu“. Paralelní vydání mi přijde dobrá věc.
Bořivoj jako zosobnění české státnosti?
30. 7. 2020
Úvaha o 30. červenci, vzniku českého státu a státní církvi.
Radujme se… až jednou…?
2. 10. 2020
Kontrolní otázka: Nakolik je křesťanům víra k radosti? Přemýšlejme pořádněji o biblické radosti. Samozřejmě už přemýšlením lze k radosti dospět, ale požadovat to? Kdo se začne radovat, když mu řekneme: "Raduj se!"? A přece myslím, že lze vytvářet aspoň podmínky pro to, aby radost vznikala - a to ne z materiálních příčin.
Ke kritice kritiky kritického stavu
23. 10. 2020
... a ke kampani „Hlavu vzhůru!“ Samozřejmě nejsem příznivce bezúčelné kritiky, ale především literární kritiky. A jí poučené snahy co nejlépe rozlišovat...
Bílá hora v hlavě
15. 11. 2020
Obecně vzato mě znedklidňuje nedostatek dějinného vědomí. Ale co to je, to by bylo na zcela zvláštní úvahu. Zkusme tomu porozumět alespoň pomocí otázky: Kým jsme vzhledem k tomu, odkud vycházíme? Historická věda tomu může pomoci, ale není to jejím cílem. Dějinné vědomí potřebuje dobrý "materiál", ale nemusí se namáhat s jeho zkoumáním. To by museli být všichni historiky. Cosi o dějinném vědomí vypovídá konkrétně i to, jak myšlenkově nakládáme či nenakládáme s bělohorskou bitvou, jejíž 400. jsme si nedávno připomínali. Několik podnětů k věci jsem ponasbíral, ale nejsem historik, a tak prosím v daném oboru vzdělanější, aby mě upozornili v případě nesrovnalostí. Popřípadě je opravím. A ještě na okraj - považuji bělohorskou bitvu za dobré téma pro naši dobu postkonfesionalistickou.
Finanční poradce 1: Čeho dosáhnout?
6. 12. 2020
Evangelická církev by potřebovala kolektiv velmi kvalitních ekonomických poradců. Její způsoby financování se mi příliš nezamlouvají, jakoby styl z nouze ctnost. Ale nejsem ekonom, ani si netroufám hrát si na ekonoma. Jen mne napadají otázky, které mi připadají naléhavé a zčásti nekladené. Otázky nemusejí mít nutně formu tázací věty. Snad ale stačí je jen jako otázky označit. Nechci šířit nejisté teze. Ale jsem přesvědčen, že otázkami je třeba hýbat myšlení, a myšlením pak tím, co je nezbytné. Co je však nezbytné? Když jsou ekonomové, co si troufají mluvit do duchovních otázek, proč by nemohl někdo, kdo se pohybuje mezi religionistikou a filosofií, mít své poznámky k ekonomii? Pro začátek jedna ze zásadních otázek.